19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Za krásami vlasti

27.7.2021

Opouštěli jsme malebné podkrkonošské městečko a mířili domů, do Středočeského kraje. Ovšem tabule na náměstí varovala, že trasa, kterou jsme k návratu běžně používali, je zavřená, nutno jet objížďkou. Bylo tam sice napsáno, kterou ulicí se vydat, ale z městečka znám jen náměstí, kde se při pouhé obchůzce dá nakoupit všechno: potraviny, oděvy, boty, i pohřeb lze sjednat. Končil jsem v železářství a zeptal se prodavače, kde že je ta objížďka. Ochotně popsal a dodal, že jsou možné dokonce dvě trasy, jedna z nich kratší. A prý jsou dobře značené. Poslední informaci, kterou občas přidává rovněž Zelená vlna, věřím asi stejně jako předvolebním slibům politiků. V tom jsem se nemýlil – značku jsem zahlédl jen jednu.

Neměl jsem navigaci, v autě zabudovaná není, takže zbýval odhad. Ponořili jsme se do lesů, jednou silnice padala do údolí, aby se zas šplhala nahoru. Malebnými hvozdy se kochala manželka, ale i to, co jsem zahlédl, když jsem odhadoval spád vozovky a další zatáčku, bylo krásné. Později jsem si vzpomněl, jak při vrcholu pandemie a zavřených hranicích nejeden politik a celebrita doporučovali vydat se jednou také za krásami vlasti. Ano, všude kolem byly. Ještě jsem se ale musel nakonec zeptat řidiče nákladního vozu stojícího v lese vedle silnice, jak dál. Prý žádný problém, touhle silnicí a pak jsou dvě možnosti. Zdá se, že dvojka je krajovým zvykem. Jen jsou obě silnice špatné, ovšem jedna je mnohem horší. Nedal jsem se po ní, ale po zkušenosti s tou údajně lepší si druhou nedovedu představit.

Konečně jsme se ocitli na známé trase a zamířili k domovu s pocitem dávného mořeplavce, který objevil kontinent a teď zjistil, kudy zpět. Naše radost byla předčasná – vynořila se další objížďka, úplně čerstvá. Naštěstí už v rovinaté krajině, kde jednoznačným orientačním bodem byly antény u Poděbrad. Navíc objížďka byla dobře značená, ale přesto jsem zahlédl muže, který soustředěně studoval směrové tabule, vesměs přeškrtnuté. Byla tam jen jedna funkční, oranžová s černou šipkou.

Nepíši tohle proto, abych si stěžoval na objížďky. Silnice je třeba opravovat, nemilé je však tempo oprav. Kolikrát jsem viděl tabule hlásající práci na silnici a vyžadující snížení rychlosti, a přitom nikde nebyla stopa lidské činnosti. Jindy na dlouhém rozkopaném úseku postávalo několik mužů, a jeden nebo dva stroje. Značení objížděk je samostatná kapitola. Možná ho provádějí ti, kdo kraj důvěrně znají. Stalo se mi, že jsem na jedné takové trase, která ve mně budila pocit, že projedeme nejspíš celé střední Čechy, nakonec zastavil na dvoře nějakého kravína. Jeho zaměstnanec mi řekl, že jsem přehlédl značku, což prý je tady běžné. U nich na dvoře tahle silnice končí, mám se vydat kousek zpět, kde je značka. Byla tam, dovedně ukrytá v okolních křovinách.

Tenhle zvyk je častý. Nejednou se třeba místní tabule skrývá ve větvích stromu, ale nakonec domky u silnice jasně naznačí, že to je uzavřená osada, tedy pokračovat padesátkou. Mimochodem, mám občas pocit, že i v uzavřené osadě je moje padesátka pomalejší než jiných vozů, a to pomíjím hlavní silnice, kde s devadesátkou bývám leckdy tím nejpomalejším. Jindy je takto ve vegetaci ukryta předepsaná rychlost, což může být nemilé, pokud je nablízku policie zrovna na lovu.

Zato kousek od nás je silnice, kde jsou značky předepisující rychlost jízdy dobře viditelné. Na pouhých několik stovkách metrů se postupně střídá sedmdesát, pak třicet, načež opět sedmdesátka následovaná třicítkou, pak je, tuším, padesátka a konečně čtyřicítka. Výsledkem je, že provoz, momentálně dost hustý, je to zase jedna z objížděk, se pohybuje spíš kolem osmdesátky, a na té čtyřicítce tak zhruba padesátkou. Je to ve vsi, kde je série nepřehledných zatáček. Pokud by se někdo pokoušel předepsané rychlosti dodržet, vytvořil by dlouhý konvoj a vysloužil si troubení.

Potud pár dojmů z našich silnic. Jistě by se toho našlo víc, ale tohle je drobná ukázka. Je pravda, že občas se na konci rozkopané silnice objeví tabule, kde se SSŽ omlouvá za dočasné nepohodlí. Právě že někdy ta dočasnost připomíná jinou, kterou pamatuje už jen starší generace. Takže – opravovat silnice je nutné, ale proč třeba na západ od nás nejsou neustále nějaké objížďky a silnice jsou v pořádku? Patrně to jde také. V každém případě však firmě SSŽ a patrně nadřízenému ministerstvu vděčím za poznávání občas skutečně malebných zákoutí naší vlasti.