K přemýšlení toho je sice hodně, ale nás dva už z toho nemusí bolet hlava. Teda z toho, co bude, páč se toho nedožijeme! To nepíšu s žalostí, ale naopak s radostí v srdci. Naše generace tu historii tak nevyžrala jako ta našich rodičů, ale přesto jsme zažili také dost a my, co jsme z klece unikli, jsme měli tolik štěstí, že si to ani mnozí neuvědomují. Ti, co tam zůstali, si sice také nic neuvědomují, ale ne o štěstí, nýbrž už o ničem. Porovnávají dnešní jistoty s těmi předešlými, komunistickými, a samozřejmě jim vychází, že ty dnešní jistoty ten porovnávající boj nemohou vyhrát. Zapomínají, že kdo chce svobodu, musí za ni platit jistotami svého nevolnictví. Bože můj, oni už opravdu neví, kdy jim bylo dobře a kdy úpěli. Nádherně se na jejich situaci hodí historka, kterou prý dal kdysi k lepšímu na Ústředním výboru sovětů Nikita Chruščov. Ano, ten, co ho Stalin na schůzích Ústředního komiťéta “přátelsky” vyzýval: “Ty, Nikíta, tancevaj!” A malý, obtloustlý Ukrajinec musel podupávat, i kozáčka zkoušet a výbor řval smíchy. Po smrti Stalina se ovšem Nikita stal prvním tajemníkem a on ten smích soudruhy rychle přešel. Mnohé navždy. Tak tenhle Nikita - v tradici Rusů, kde poučovat smí jen ten nadřízený - prý tohle na jedné schůzi vyprávěl. Mám dojem, že to bylo zrovna po neúspěšné maďarské revoluci roku 1956.

“Soudruzi,” řekl prý, “představte si, že jste do ruky chytili ptáčka. Ptáček má křídla a chtěl by létat, svobody se mu zachtělo, sobaki synovi, ale vy ho chcete podržet. Co dělat? Inu, vytrháme ptáčkovi všechno peří a dlaň otevřeme. Tak si leť! A co se stane? Ptáček je holý, svět je studený a dlaň je teplá. Ještě se rád přivine!”

A tak i naši lidé, to zdravé jádro národa, které si pamatuje, když pivo stálo korunu osmdesát a v práci makali jen úplný idioti, by se rádo přivinulo k teplým jistotám odešedšího věku. A lidé už ani nevědí, že ty jistoty vytvořily generace našich předků, které žádné jistoty, které si nevytvořily vlastní prací, neměly... Všimni si, že schválně používám sloveso vytvořit. Komunisté by jistě použili sloveso vydobýt, protože oni skutečně neumí tvořit a vše jen dobývají. A to na těch, kteří tvořit umí. Jako důsledek se k nim přidávají jen ti, co se chtějí přiživit, a tvořitelé přestávají tvořit, protože vidí výsledky svého tvoření přerozdělované mezi ty, kteří se domáhají sociálních jistot ber kde ber. Takže nakonec dojde, musí dojít k situaci, kdy už není co přerozdělovat, ale pořád se dá ještě dost rozkrást. Komunisté to rozkradou a kryjí se tvrzením, že za to může ten nový řád, který k nám ale pustili oni, kapitalismus. To on je vším vinen! Prosím vás, strčte si ty vymoženosti za klobouk! Svobodu všech i všeho , hlavně pohybu, když nemáme jistoty, že všechno půjde tak, abychom všichni měli přibližně stejně a nemuseli se o nic obávat!

Rád bych jim, těm doma, poradil, ale nejde to. Však s tím mám své zkušenosti, které jsem udělal hned po sametovém “převratu”. To jsem zjistil, že nás, co jsme měli to štísko a snad někteří i odhodlání, že jsme odešli ze země svých předků, nejen nemají rádi, ale hlavně nechtějí, abychom se nad ně, co si to tam vylízali, vytahovali nějakými radami. A hlavně, nepustit si nás k lizu! To tak, abyste nám brali práci a pozice... A tak si tam k moci pustili většinou jen na slovo vzaté odborníky z domácího odchovu strany, odborníky vykované v Moskvě a na slovo vzaté vědce v oboru marxismus – leninismus, bezopasnego gosudarstva a tajných služeb, které měly obory jako Vnější a Vnitřní nepřítel. No a na nás, emigrantech, chtěli, abychom jen pomáhali nějakou tou sbírkou nedostatkového zboží, tehdy hlavně computery, a ovšem penězi. Kdo dokázal sehnat prachy, byl vítán všude. Nebudu tu popisovat, jak mnohý našinec, který tam pln optimismu a počáteční euforie začal obchodovat, dopadl, ale mohu ti říci, dodnes jsem vděčen prozřetelnosti, že jsem odolal pokušení a zůstal v Austrálii. Takže, já bych jim rád poradil, ale protože vím, že by mé rady nikdo neuvítal, natož ocenil, tak je napíšu jen tobě. Radil bych asi takto: Lidi, doba, kdy se dalo spoléhat na sociální jistoty, je pryč. Nastala opět doba, kdy musíte zaměstnat svou tvořivost, nespoléhat se na nikoho a makat. Makat tvrdě a snažit se něco vymyslet, co by váš úděl ulehčilo. Musíte se naučit opět nést svou kůži na trh a trestat ty, kteří kradou a vám ubližují. Přeber si to, jak kdo chceš, ale já se nestačím divit, že se v našem národě nenašel nikdo, kdo by třeba zastřelil Beneše. Kdo by potrestal zrádce národa, kteří k nám pozvali okupanty v roce 1968. Kdo by potrestal ty, kdo rozkradli váš majetek v divoké privatizaci jen pro zasvěcené po sametové frašce. Pamatujte si, když oficiální spravedlnost je na straně lumpů, máte právo ji vzít do svých rukou! Jedině tak, když budou vědět, že jim to neprojde, přestanou složky v trestním řízení předstírat nemohoucnost. Vy to ještě nevíte, ale je to vše jen a jen na vás a vaší odvaze.

Ahoj, Standa