Je to perlička z dějin české žurnalistiky a určitě se o tom na novinářské fakultě učí dodnes. Ve vzrušené době třiatřicátého vyšel na titulní straně bulvárního večerníku titulek „Vrah Vranské nebyl dopaden“, přičemž to slovo „nebyl“ vysázeli malinkými písmeny, kdežto ta další tři palcovými literami. Takový trik se povede jen jednou, a s důsledky bumerangovými. Vše by bylo zapomenuto nebýt toho, že letos už od jara prosakují informace o pokračujícím pátrání a jeho výsledku. Tajemně se hovořilo o muži a ženě, dnes už tisk zná i jména. Já je tu opakovat nebudu, pro podstatu sdělení nemají význam.

K případu mám osobní vztah, dokonce dvojnásobný.

Nejde jen o to, že jsem o vraždě Vranské napsal hororovou povídku. Vražda Vranské bylo téma posledního románu mého otce Vladimíra Neffa. S důkladností sobě vlastní se zabýval dostupnými prameny, ovšem nejvíc ho zajímal motiv pomluvy. Tehdy v těch třicátých létech se hodně psalo o tom, že tělo zavražděné prostitutky bylo rozřezáno odborně, a kdosi ukázal prstem na tehdejšího významného chirurga. K obvinění nebyl absolutně žádný důvod. Oběť pomluvy se provinila jen tím, že vzhledem ke své profesi by jistě dokázala rozporcovat ženské tělo a naskládat ho do kufrů. Nikdy nebyla otevřeně obviněna, pomluva se kolem ní obtáčela jako hnusná lepkavá pavučina a o tom měl být ten román. Otec umřel dřív, než román dokončil, a je to škoda, protože se v něm snažil zachytit atmosféru konce třicátých let – kdyby se mu to povedlo, mohli bychom posoudit, zda se opravdu podobá tomu, co prožíváme dnes.

Zdá se tedy, že jeden případ na pražské kriminálce přejde do složky Vyřešené. Je v tom ale háček a ten mi připadá jako románové téma podobně tragické, jako byla pomluva pražského chirurga. Mezi námi žijí potomci obou podezřelých a kriminalisté by mohli pomocí DNA přiblížit podezření až na hranici jistoty, kdyby jim ti lidé poskytli vzorky k analýze. Je jim zaručena bezpečnost a anonymita, bla bla, jsme v Česku a zde, jak známo, se všechno vykecá. Jakpak asi je člověku, jakpak by asi bylo mně, kdyby za mnou přišel novodobý rada Vacátko s panem Boušem a řekli mi, pane Neff, dejte nám vzorky DNA, on váš prapraprastrýc zavraždil před osmačtyřiceti lety prostitutku, rozřezal ji na kusy a poslal ve dvou kufrech do Košic?

Asi bych je oba poslal na Macháčkův palouk, ale v hlavě by mi to šroubovalo.

Mimochodem, tenkrát to byl slavný mord. Dneska se rozpilovaná mrtvola nedostane ani do hlavního zpravodajství, v takové době žijeme.

LN, 4.9.2017