Máme za sebou pěkný svatováclavský víkend, což v praxi znamená, že odpoledne před státním svátkem nastává exodus z velkých měst. Státní svátek, natož tak pěkně historicky personifikovaný, je příležitost k úvahám a debatám a nelze jim uniknout. Oslovila mě jedna poznámka či jeden postřeh z kterési rozhlasové debaty. Že se Češi shromažďují spíše u pomníku svatého Václava než u pomníku Jana Husa. Poznámka mě přiměla k úvahám a vzpomínání. Ono to Staroměstské náměstí zavalené Husovým pomníkem také zažilo nejedno pamětihodné shromáždění. Nicméně i ten únor osmačtyřicátého a Gottwaldovo „právě se vracím z Pražského hradu“ se odehrálo na Václavském náměstí. Osobně si spojuji Staroměstské náměstí s tryznou za Jana Palacha, kdy jsme stáli mnohahodinovou frontu zatočenou jako nekončící had právě zde, za dohledu Mistra Jana. Ovšem slavné klíčobití a předcházející policejně vodní slavnosti se odehrávalo zase na tom Václavském náměstí.

Nemyslím si, že větší přitažlivost někdejšího Koňského trhu je přímo spojena s magií patrona Země české. To náměstí má charakter městského bulváru, přetíná ho tramvajová trasa a vyvěrají tu stanice metra dokonce dvou jeho linek. Už tím je tedy určeno k demonstraci dějinných postojů, ať spontánních, jako vynucených – zde se masově odsuzoval atentát na Heydricha a tudy se valily prvomájové průvody v padesátých létech.

Atraktivitu náměstí tedy bychom mohli vyložit infrastrukturou a dopravní dostupností. Velký otazník mi ale pořád zůstává u těch dvou osobností, Mistra Jana a svatého Václava.

Dnes už se nikdo neodváží prohlásit, že jsme národ Jana Husa, to za první republiky to bylo často opakované klišé. A nejen klišé – 1. divize Československé legie v Rusku měla název Husitská a její 1. pluk byl po Husovi pojmenován. Odkaz na svatého Václava bychom těžko hledali. Ten je spíš pokládán za patrona Země České, za jakéhosi svatého Antoníčka, k němuž se utíkáme, když je zle. Svátek české státnosti máme teprve sedmnáct let. Jeho vznik je příznačný. Původně měl být název svátku se svatým Václavem přímo spojen. Tehdejší premiér Miloš Zeman však namítal, že jde o oslavu servility a kolaborace a muziku dotvrdil komunista Vojtěch Filip, když navrhl, aby se žádný svátek neslavil. Konečný návrh, už bez svatého Václava, navrhl poslanec Vlastimil Tlustý.

Je to tedy takový svátek na oblaku se vznášející. Patří svatému Václavovi? Pokud ne, proč by tedy měl být slaven zrovna v den výročí jeho zavraždění Boleslavem Ukrutným? To byl ten, který český stát přivedl k rozkvětu a vítězství a cestu k němu si vyšlapal přes bratrovu mrtvolu.

Máme to složité v zemi české. Ale aspoň je o čem přemýšlet a dohadovat se a zaujímat stanovisko a tupit protivníka. Taktéž pak si užívat čtyř dnů volna a nechati se kolébat na vlnách babího léta. Užívejme si.

LN, 2.10.2017