V elektronické poště jsem našel asi toto:

Vážený pane! Obracím se na vás, protože jste jste obklopen lidmi vládnoucími obrovskými majetky a nebude proto těžké získat mezi nimi pro mě sponsora. Jsem chudobný stařec. Abych mohl dožít své poslední dny aspoň v náznaku důstojnosti, potřeboval bych automobil. S důchodem ve výši tří a půl tisíc na něj nemohu ani pomyslet. Proto vás prosím, vážený pane, abyste se za mne přimluvil u některého ze svých mohovitých přátel, pro něž pomoc jednomu potřebnému nebude dělat žádná potíž. Podepsán invalidní důchodce Jan Razdvatři, Půlpánov, Pišingrova 15.

Takový mail se hned tak nesprovodí ze světa klávesou delete. Znám snad někoho opravdu mohovitého? Před dvaceti lety jsem potkal Borise Korbela, to byl tenkrát dolarový skoro miliardář, já si na něho pamatuju, on na mě určitě ne... A kdepak je vlastně ten Půlpánov a kde v něm je ta Pišingrova ulice?

Od toho je mapa Google. Stačí si ji vyvolat na obrazovce počítače a ten Pišingrovku najde za pár vteřin. No vida, je tu žlutý panáček na té mapě, znamená to, že ulice spadla do projektu „live view“. Na to si možná vzpomenete. Speciální auta projíždějí ulicemi a natáčejí na video domy. Video zpracuje počítač, když se v záběru vyskytne člověk, program ho vyzmizíkuje nebo mu aspoň rozmaže obličej. Také nápisy se rozmažou. No a když je část města natočená v tomhle režimu, můžete si v něm udělat virtuální procházku. Takže se projdete Pišingrovkou a zastavíte se před číslem 15.

Stojíte před moderně navrženou vilou, jak se říká, odvážně členěné průčelí, obývací pokoj s francouzským oknem, takže je vidět tak trochu až do kuchyně, před domem udržovaná zahrada, jedno auto pod přístřeškem, druhé stojí kousek stranou.

No a jste ve smíšených pocitech po uši. On ze mě dělal vola, ten invalidní důchodce Razdvatři, to je první reakce. Elektronika ruší prostor, proto píši dopis a žádám vysvětlení. Přichází vzápětí. Vila jen tak vypadá, je postavena svépomocí, auto mu patří jen jedno, druhé je synovo, auto má prorezlé prahy... A pocity se mísí, až je z nich kaše. Proč by majitel vily nepotřeboval pomoc miliardářovu? Strčil jsem do něčeho nos a nevím do čeho. Kdyby nebylo Google a jeho street view, asi bych někomu poslal mail a přenechal rozhodnutí na něm. Nebo bych stiskl klávesu delete.

On je ten street view napadán zleva zprava. Že je to Velký bratr, můžete se podívat do Pišingrovky a tisíců dalších ulic pěti kontinentů dnes už i z mobilu. Soukromí je roztrháno na cáry a pošlapáno Elektronickým Šmírákem, říkají jedni. Ti druzí, mezi nimi i já, oponují: co je špatného na tom, že vidím nějakou ulici, jaký je to rozdíl, vidět ji na obrazovce nebo vlastníma očima, když tou ulicí půjdu? Je snad něco špatného na pohlednici?

Pocity se ve mně mísí za hranici snesitelnosti. To je tím, že se mezi mlýnská kola technického faktu na jedné a politické debaty na druhé straně připletlo zrno lidského příběhu. A ten vždycky zaskřípe.

LN, 16.5.2011