Nemám o výšce svého IQ žádné velké iluze. Například jsem přesvědčený o své imunitě vůči reklamě. I kdyby do mě kdokoli cokoli hustil od rána do večera, a jako že hustí, půjdu neohroženě dál a odolám svodům a pokud půjdu a něco si koupím, bude to výsledek racionální úvahy a jen ze skutečné potřeby. S jednou výjimkou, a to je limonáda Mirinda, kterou vědomě piju kvůli reklamě, na které pán pustí balónek, aby mohl říct Mirinda ách. Mirindu piju v rychlovýkrmně KFC a sem chodím navzdory reklamě, protože mi strips menu chutná. Tak moc chutná, že na něj chodím, třebaže je mi po něm špatně. Jak by ne, když se vyrábí z kuřecího separátu a smaží se v ikskrát přepáleném oleji.

Jsem imunní, a proto si mohu dovolit reklamu zkoumat z klinického zájmu, jako lékař studující projevy eboly. Nedávno mě pobavila reklama na firmu, která vás naučí libovolnému cizímu jazyku za tři hodiny.

Doposud to byly kurzy slibující naučit cizí jazyk na úroveň rodilého mluvčího za týden.Za týden, to je strašně dlouhá doba, kdo by se měl párat s nějakou angličtinou nebo němčinou celý týden! Takže to smrskli na tři hodiny. Na takovou nabídku se nedá říct nic jiného, než – neber to.

Jeden typ reklamy mě ale zlobí. Všechny naše banky bez rozdílu svádějí lidi k půjčkám. V tomto ohledu jsme opravdu zblbli oproti klasickým dobám, kdy si služtičky zpívaly song „já mám ráda Francka, já Pepíka nechci, on je dlužen ševci“. Dneska je vám každá banka připravena půjčit na ševce i na cokoli jiného bez záruk a vinkulací a čehokoli. Šílené jsou inzeráty na sdružování dluhů a vůbec nejhorší, a to se mi otevírá kudla v kapse: Trápí vás splátky? My vám na ně půjčíme.

Tady si někdy říkám, jestli by neměl stát zasáhnout. Vždyť tahle reklama je rovna reklamě na tyfovou vodu nebo na superauto: kupte si Superku XYZ, je nejrychlejší, protože nemá brzdy! Ale kdo by měl posuzovat, která reklama je toxická a která jenom pitomá?

Uzavřu posledním příkladem, ten je z toho druhého typu. Můj někdejší redakční kolega , později sběhlý od novin k protivníkovi, tedy k politikům, takto Martin Komárek, napálený v politice a nejspíš nevítaný v novinách, nabízí výuku tvůrčího psaní. Jeho reklama mi nějak zamořila počítač i mobil. On za to nemůže, to nejspíš Google vyčenichal v mých osobních datech, že bych snad jednou podlehl a šel se ke Komárkovi tvůrčí psaní učit. Jeho reklama má dvě myšlenky, dva slogany.

První slogan zní, naučím vás psát, jak nepíše nikdo jiný. To je samozřejmě paradox lháře Epimenida s Knóssu z roku 600 před Kristem. Není možné někoho naučit něco, co sám neumím, a tak maximálně se frekventant naučí psát jako Komárek, což není to nejhorší, co se mu v životě může přihodit. A ten druhý slogan: Naučím vás psát, aby vás všichni milovali.

Tak tohle už není ani paradox lháře. To je čistá blbost.

LN, 11.6.2018