Nechápu, jak by byli mohli na příslušných místech vědět, že rekviem za Magora bude u jezuitů na pražském Karlově náměstí zrovna 17. listopadu, ba jsem přesvědčena, že to o týden dřív nemohl vědět nikdo. Biblické čtení, které připadalo na čtvrtek 17. listopadu, však pocházelo z 1. knihy Makabejských a znělo takto:
"Královi úředníci, kteří byli pověřeni, aby nutili k odpadnutí, přišli kvůli obětem do města Modinu. Přišlo za nimi mnoho Izraelitů, ale Matatiáš a jeho synové se společně drželi stranou. Královi úředníci se ujali slova a takto se obrátili k Matatiášovi: ,Jsi v tomto městě slavný a mocný předák, máš oporu ve svých synech a bratřích. Přistup tedy první a vykonej králův příkaz, jako to udělali všechny národy, přední mužové z Judy i ti, kdo byli ponecháni v Jeruzalémě. Ty i tví synové budete mezi královými přáteli; ty i tví synové budete poctěni dary ve stříbře i ve zlatě a také spoustou dárků.‘ Matatiáš odvětil silným hlasem: ,I kdyby ho poslechly všechny národy usazené v králově říši a podřídily se jeho nařízením a každý zradil bohoslužbu svých otců, budeme se já, mí synové a mí bratři držet smlouvy svých otců. Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a řády! Nebudeme poslouchat královy příkazy. Neuchýlíme se od svého náboženství napravo ani nalevo.‘ Sotva skončil tuto řeč, vystoupil před očima všech jeden Žid a podle králova výnosu obětoval na modinském oltáři. Když to Matatiáš uviděl, vzplál horlivostí a rozechvělo se mu ledví. Zmocnil se ho spravedlivý hněv, přiběhl a na oltáři ho zabil. A toho králova muže, který nutil k obětem, hned zabil také, pak povalil oltář. Horlil pro Zákon podobně, jako když se Pinchas rozhorlil proti Saulovu synovi Zimrimu. Matatiáš začal volat po městě silným hlasem: ,Ať jde za mnou každý, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!‘ On sám a jeho synové prchli do hor a ve městě zanechali vše, co měli." Věru si nedovedu představit, jaké lepší verše než tyhle o počátku povstání Makabejských by se pro tuto příležitost v Bibli daly najít.
Tři dny před mší jsem podobně jako desítky či možná stovky dalších adresátů dostala mail, jehož odesilatel soudí, že Magor nepatří do čítanek, připomíná jednu jeho ničemnost a mimo jiné píše: "Stavění pomníků takovým lidem je mi odporné. Je na každém z vás, jak tuto skutečnost vnímáte, ale těžko můžete tvrdit, že jste svědomím národa, pokud se chováte hůř jak ta nejhorší společnost nebo sami takové hájíte." Za sebe bych podotkla, že o sobě netvrdím, že jsem svědomím národa, a za nic podobného se nepokládám. Pokud jde o Magorovy ničemnosti, těch bylo jistě nemálo - a každý soudí podle vlastních měřítek, co bylo v jeho životě a působení důležitější. Podle mého názoru to byl velký člověk a vykonal velké věci. A jeho básně nepochybně do čítanek patří, básnická tvorba se neposuzuje podle toho, zda byl tvůrce světec či aspoň vedl řádný život pracujícího člověka. Poezie - a vůbec tvorba - je buď dobrá, nebo špatná, bez ohledu na pochybení autora. Ahoj Magore!

LN, 18.11.2011