České školství nevzkvétá. Zjištění České školní inspekce opakovaně potvrzují smutnou realitu průběžně se snižující úrovně znalostí české mládeže. Např. výroční zpráva ČŠI z roku 2022/23 upozorňuje na minimální či dokonce nedostatečnou čtenářskou gramotnost žáků základních a středních škol a varuje před špatnou úrovní znalostí v předmětech jako fyzika, chemie, přírodopis nebo dějepis, s nimiž opouštějí žáci a studenti své školy.

Přes tyto neutěšené skutečnosti je stále kýmsi prosazována představa, že řešením jsou „moderní“ vzdělávací metody a žákům a studentům stačí ovládnout „kompetence“, protože získávání znalostí je jen zbytečným „biflováním“.

Boj o školství je však také bojem o rodinu a tím se z něho stává souboj politický. Žel, zdá se, že takto situaci chápou spíše ti, kteří chtějí školství využít k pře-výchově dětí druhých lidí v duchu svých pokrokářských ideologií. Ti jsou vždy připraveni a mají na své straně zástup vysoce motivovaných a z veřejných rozpočtů financovaných aktivistů nejrůznějších neziskových organizací, chrlících do škol nejrůznější metodiky, příručky a manuály.

Výsledkem je zmatek, nepřehlednost, rezignace na řád. Tedy to nejhorší, co se může vzdělávacímu systému přihodit. Učitelská a rodičovská veřejnost, unavená neustálým aktivismem, kdy „reforma stíhá reformu“, se v nepřehledné situaci neorientuje, v prospěšnost a smysluplnost „reforem“ nejspíš nevěří a o aktuálním stavu jejích příprav pravděpodobně mnoho neví…

A v této situaci se jako rodiče dovídáme: Veřejná konzultace nových rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání má prý probíhat od 2. dubna 2024 do 31. května 2024. Ano, část materiálů je zveřejněna na webu, a je tedy alibisticky „dostupná“ (I když těžko říci: mám sáhnout po https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030, nebo spíš po Odkaz Nebo možná: https://velke-revize-zv.rvp.cz/? Jaký je rozdíl mezi „Revizemi RVP“ a „Velkými revizemi“ RVP, každá z nich má svůj web?) Nicméně komplexní dokumentace čítá stovky a tisíce stran, důvodové zprávy a různé komentáře jsou rozsety po celém internetu.

Opravdu lze veřejnou debatu o takto zásadních materiálech, které budou ovlivňovat a formovat naše děti na celá léta dopředu, sfouknout během dvou měsíců, navíc pár týdnů před důležitými volbami, kdy část veřejné a politické scény hledí úplně jinam?

„Plánujeme rozsáhlou informační kampaň pro odbornou i širokou veřejnost…“, hlásá web Národního pedagogického institutu. Nuže, sem s ní! Čas pro „veřejné konzultace“ je v polovině a já, ač otec tří školou povinných dětí ve velkém krajském městě a u počítače denně, bych o vrcholící přípravě nových RVP nevěděl, nebýt oběžníku Aliance pro rodinu… Nenastala někde v komunikaci vlády s občanstvem chyba?

Při zalistování materiály se dozvídáme, že byly nově formulovány vzdělávací cíle, které mají vést k hodnotám jako jsou např: Sdílené poznání, respektování potřeb planety, podpora udržitelných technologií, důstojný život pro všechny, péče o wellbeing …

Proč byly zvoleny právě tyto cíle a témata? Kdo rozhodl, že naše děti mají být vychovávány právě k těmto hodnotám? Na jakou aktuální potřebu českých žáků a studentů reagují?

Není překvapením, že nejvýbušnějším tématem živelně rozpoutané „veřejné debaty“ (chceme-li takto chápat „vpád“ tématiky RVP na sociální sítě v posledních dnech) jsou především texty a témata, vztahující se k problematice tzv. genderu, LGBT a transgenderu a že největší pozornosti se těší úryvky a citace z reformních materiálů k těmto tématům.

Nuže, např. v deváté třídě by měli žáci chápat, že „sociální, resp. genderový řád je utvářen a vynucován autoritami a ti, kteří se mu vymykají, mohou být objektem pronásledování a diskriminace. Snahy o emancipaci (např. boj žen za politická a sociální práva, zrovnoprávnění LGBTQ+ komunit ve věcech rodinného práva) byly a jsou blokovány využíváním historických argumentů, které odkazují k tradicionalisticky pojatému trvání neměnných rolí. Vyučující volí obsah zejména s ohledem na aktuální emancipační snahy přítomné ve společnosti (…)

Žák rozumí současným sociálním a genderovým rozdílům (např. co mohou nebo naopak nemohou dělat příslušníci LGBTQ+ komunity, co společnost očekává od mužů a žen, jaké podoby může mít současná rodina); sám nebo s dopomocí rekonstruuje a popíše pojetí společenských rolí mužů a žen, případně LGBTQ+ komunity ve vybraných situacích v minulosti (např. očekávání od ženy ve středověké společnosti, žena jako dcera, manželka, vdova, řeholnice); identifikuje charakteristické rysy diskriminace a vynucování sociálních a genderových norem; stanovuje, čím se současnost odlišuje a co zůstává stejné.“

Opravdu by reforma osnov pro základní školy měla býti uchopena právě takto? Opravdu jsou tohle největší bolesti českého školství?

Opravdu je ideologizace školství tím, co naše školy nejvíce potřebují? Máme se skutečně obávat, že kantoři budou opět vystaveni ideologickému tlaku na zamlčování faktů a deformování skutečnosti, jak naznačují tyto nepřehlédnutelné výroky, doprovázející reformu? „I když si učitel myslí, že pohlaví jsou dvě, tedy muž a žena, dětem to musí podat neutrálně. Zmíní, že jsou lidé, kteří si myslí něco jiného….“

Budou učitelé podobně nuceni dětem neutrálně vyprávět, že existují lidé, kteří si myslí, že Země je placatá? Kdo má být v takových „kontroverzních“ případech arbitrem, ne-li zjevná biologická fakta, zdravý rozum a svědomí učitele?

Nezbývá než doufat, že vše není ztraceno. Vždyť předsedou vlády je dnes vysokoškolský profesor, bývalý ministr školství, konzervativní myslitel: Pane premiére, že nedopustíte, aby vaše vláda dala souhlas k něčemu takovému?