„Svoboda“ pro mě znamená vše. Co nechceš, aby ti dělali jiní, nedělej jim. Dělej si, co chceš, je to tvůj život. Jen při tom nezapomeň, že tvá svoboda končí u mých vrat. Jenže nikdo nejsme dokonalý, jistě ani já, při obhajobě svobod. A mně technopárty prostě opravdu vadí. Těžko ji totiž izolovat od okolí, když je zrovna v akci. Její svoboda zasahuje do svobod jiných.

Pokaždé, když slyším různé druhy dnešní hudby, zjišťuji, jak jsem v této oblasti staromódní konzerva. Vyrostl jsem například na Beatles, Queen, Eagles…, u nás pak na Olympicu, Kabátech, Elánech... Dnešní moderní hudbě, které snad ne neoprávněně přezdívám pracovně duc duc, jsem na chuť prostě nepřišel, nemohu si pomoct. Přežívám, když slyším děcka venku, kterým v řeči o hudbě nerozumím. Trpím, když si něco takového pustí můj syn, který mě přehlasuje v autě s mou drahou polovičkou, která je v tomto přeci jen otevřenější. Marně v tom nicméně hledám melodii. A také marně hledám slova, která mají nést nějaké poselství. Vždy jsem ale zděšen, když se dozvím o nějaké technopárty. Tak daleko moji potomci naštěstí ještě nezašli.

Právě jsem si dočetl článek, jak na jedné z nich, konkrétně v německém Duisburgu, dav ušlapal nejméně patnáct lidí a stovky dalších jsou zraněny. Vzpomněl jsem si, jaké zděšení prožívají starousedlíci, když se k nim informace o další takové akci u nich donese. Ale také na záběry a „rozhovory“ s návštěvníky v televizních zpravodajských relacích, na drogy, chlast (to je něco jako kategorie vyšší než alkohol), na bordel po akcích, který musí uklízet někdo jiný než ten, kdo ho udělal, nebo na ty zástupce lidské rasy stojící před reproduktory a pohupující se v blíže neidentifikovatelných změtích pohybů, pokud to tak ještě mohu nazvat.

A tak mě prostě jen tak v sobotu večer napadlo, že jestli nás někdy opravdu jednou navštíví mimozemská civilizace, tak ať hlavně nepřistanou na technopárty. Dost možná bychom měli už teď, tak nějak preventivně, vysílat do vesmíru nějaké signály, že toto není reprezentativní vzorek lidstva.

Nebo mi snad, jako konzervě, která nedá dopustit na Franka Sinatru, Andrea Bocelliho, Luciana Pavarottiho nebo Louise Armstronga, něco v tom vývoji opravdu uteklo…?

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora