Finanční krize se už nezdá být pouhým fantómem. Nemůžu se zbavit pocitu, že poslední zprávy dokazují, že o skutečném rozsahu této krize nikdo nemůže mít tušení, že jsme zatím poznali jen špičku ledovce. Například koncern AIG v těchto dnech vyhlásil ztrátu téměř 62 miliard dolarů během posledních tří měsíců. Já minulý týden ztratil mobil. To se stane. Někdo jiný 62 miliard.

Finanční krize - krásné slovo, jenže bez obsahu. Sugeruje nám, že je to problém těch, kteří úspěšně předstírali, že v tom umí chodit. Zatím nikdo na burze nevyvěsil cedule, že kvůli inventuře mají zavřeno. Oni v tom sice chodit neumí, ale dále v tom chodit budou. Přece nemůžu prodat krávu právě v době, když toho nejvíc nadojí. (I když je pravda, že žádný stát se jako kráva cítit nechce, ale přesto se tak chová.) Oni - byznysmeni. Jaké to slovo označující druh žijící na vzdálené planetě Wall Street, živočicha, který nás ostatní naučí přičichnout si k životu ve vší jeho surovosti!

Finanční krize: slovo sugerující, že nás se to netýká. Kdo má tolik peněz, aby je mohl pojmenovat finance? Jak je mohl vydělat? Kdo to ještě nečetl nebo neslyšel: někdo vydělal slušné peníze, jiný zase o slušné peníze přišel. Pokaždé, když na tuto formulaci narazím, ptám se, co to znamená: slušné peníze? Slušné služné? Anebo též existují neslušné peníze? Jsou to peníze vydělané slušným způsobem? A jestli ano, kolik slušných peněz se slušným způsobem dá vydělat? Nebo jsou to peníze, které někomu sluší? Ale komu peníze nesluší? A - jestli se můžu takhle neslušně zeptat: komu neslušné peníze sluší? Možná, že jde jen o slušný balík peněz, ale to též není dobrá charakteristika balíku. Už vidím, jak vysvětlím pošťačce, že bych chtěl poslat slušný balík. Pošta sice svou nabízenou službou balík peněz vydělá, ale zda to jsou slušné nebo za službu poskytnuté peníze, nikdo neví.

Ta krize je sice hospodářská, nikoli finanční, ale už ten samotný pojem „hospodářská krize“ spouští reakci v hlavách všech obyvatel stejně, jako když krvelačného psa pustíte ze řetězu. Ovšem, je to jako s oblékáním kalhot: musíme vstoupit do každé nohavice zvlášť, abychom na svém těle pocítili celek. Je to jenom otázka několika měsíců, než vstoupíme do druhé nohavice, a až poté nastane problém, jak se z těch kalhot zase dostat.

Krize tohoto rozměru, která nás nutí přečíst si v denním tisku čísla, jejichž počet nul nám ani na třetí pohled není jasný a tím splývá s podezřením, že každá nula stoji za pár set exemplářů důležitých bankéřů, není chřipka, která přejde, jak míní jeden nejmenovaný státník. Chřipka to možná je, jen zatím nevíme, zda je jen poplašná jako ta ptačí nebo dokonce španělská. Čekat na výsledky vyšetření můžeme, očkování neexistuje.

O krizi světové ekonomiky jsem poprvé přemýšlel už před mnoha lety, když jsem viděl v německém městě Landau zaměstnance městských služeb při čištění veřejných chodníků. Nesl na zádech podivný batoh kryjící motor připojený na hadici rozšiřující se trychtýře. Tímto podivným strojem, který je dnes k dostání v každé prodejně zahradnických potřeb s magickým kolem, odfoukával listy. Kam, to sám nevěděl. Pochopil jsem tu změnu v uvažování o veřejném pořádku: není to jen moderní vymoženost nahrazující zdravotně nezávadné koště. Je to na straně jedné vztyčený ukazováček, upozorňující, že je té ropy stále ještě tolik, že můžeme dokonce motorizovat metlu, na straně druhé, že už se nezametá, ale odmetá. Nikdo by si dříve nedovolil odmetat listy a nechat je ležet. Ke koštěti patřila lopata a koš (což je z etymologického hlediska jasné). Dnes stačí, když je chodník čistý. Kam se odfoukaly listy, výkaly našich domácích, resp. balkonových mazlíčků, nedopalky, žvýkačky, víčka od piva a jiné produkty tzv. litteringu, nás nemusí zajímat. Odfoukat, ne uklízet.

Ovšem odfoukat krizi tímto strojem nikdo nedokáže. Nestačí na to ani stroj s označením Tornado 505HK, který produkuje vzdušný proud o rychlosti téměř 150 km za hodinu, čímž konkuruje vichřici Lothar. A hned mi bylo jasno: kde fouká, čeká chřipka.