Vakcínu pro očkování proti koronaviru ještě nemáme. Když všechno dopadne jinak než dosud, totiž když to dopadne dobře a jako na drátkách, očkovat se začne v únoru. Emoce kolem očkování stoupá. Podle agentury STEM/MARK stoupl počet odmítačů protikoronavirové vakcíny v říjnu oproti září z 58 % na pěkných 66 %. Brzy uvidíme, jak se na to lidé dívali v listopadu. V říjnu tedy bylo příznivců 34 %, hned dodám, že mezi ně patřím. Kdybychom se tedy dali očkovat všichni, koronavirus to jenom omezí, ale nevymýtí.

Když se dám očkovat, tak co pak se mnou? Dejme tomu, že vakcína bude skvěle fungovat. To znamená, že se nebudu moci nakazit a že nenakazím nikoho jiného. Můj R faktor bude roven nule. Musím nosit roušku? Mohu cestovat, kam se mi zlíbí?

Mezi lidmi se žertuje o tom, že k očkování bude patřit tetování na čele. Vážně se mluví o očkovacím průkazu. Kdo cestuje do exotických zemí, mezinárodní očkovací průkaz má, žloutenka a zimnice je povinná. Dobře, zaveďme koronavirový pas. Pustí mě s takovým pasem do hospody? Budu ho předkládat na letišti při pasové kontrole? Když ho nebudu mít, vyhodí mě?

Vakcínu ani pasy nemáme a je z toho debata. Hrozí prý diskriminace. Lidé bez pasu že prý budou diskriminováni proti lidem s pasem. Na takové heslo bude jistě spousta lidí slyšet. Ničemu na světě lidé neuvěří tak snadno a rádi, jako že jim někdo křivdí.

Přitom diskriminace není umělý pojem. Vybavuju si svůj mrazivý pocit, když mi v Kapském Městě vyprávěl tamní pamětník apartheidu, tatínek Ind, maminka Malajka, jak mu bílí úředníci strkali tužku do vlasů: komu ve vlasech uvázla, byl černoch a musel do jedněch dveří, tužka propadla, smíte do druhých dveří. Tak tohle byla sakra pěkně hnusná diskriminace. Omezování kvůli něčemu, za co dotyčný nemohl – pokud pojem „moci za něco“ má s původem člověka co dělat.

Odmítání očkování, to je něco zcela jiného. Je to svobodná volba. Však to očkování proti koroně má být dobrovolné. S očkováním dostanete – možná - jakýsi pas. Je hodně pravděpodobné, že kolem něho bude křik a jestli s pasem přijdou nějaké výhody, křik se promění v řev. To zcela určitě, pokud z očkování a pasu přijdou úlevy v restrikcích.

Bude to řev nesmyslný, postrádající rozumného základu. Kdyby zde rozumný základ byl, museli bychom si položit otázku, kdo koho diskriminuje. Budou to ti očkovaní s pasem, anebo naopak odmítači očkování, kteří budou všem, sobě i očkovaným, prodlužovat omezující buzeraci protikoronavirových opatření? Odsudek a hněv by se měl směřovat na odmítače, protože ti situaci svým postojem přinejmenším nezlepší.

Coby muž životem zkušený předpovím: vakcína bude, pasy taky. Řevu si určitě užijeme mnoho. A poroste poptávka po barevných multifunkčních tiskárnách, na kterých se falešný očkovací průkaz vyrobí za pár minut. Jsme v Česku.

LN, 30.11.2020

************************************************************************************************

Nový sci-fi román Ondřeje Neffa nazvaný Barbora a zlatý robot je tentokrát určen starším dětem, ale i dospělým, kteří ještě nezapomněli na romantiku čtení dobrodružných příběhů někde na větvi v koruně stromu.
Sledujeme v něm partu dětí, které se narodily po nouzovém přistání výzkumné kosmické lodi na planetě Botera. Jsou doma ve světě, který jejich rodičům připadá cizí a nepřátelský. Jsou tu chodící stromy a žijí tu bytosti se schopnostmi přesahujícími běžné chápání.
Barbora a její kamarádka, boteranská dívenka Pavučinka, postupně odhalují to, co rodiče tajili. Proč se najednou objevil Zlatý robot a jaký je jeho úkol? Proč vlastně kosmická loď musela na planetě přistát? Jaká byla role admirála Harolda, jejího velitele? Při pátrání po kořenu záhad vás povedou ilustrace mistra comicsového vyprávění Karla Jerieho, díky němuž se podařilo vydat skutečný knižní klenot.

Dopřejte ho svým dětem pod stromeček, je k dostání ve všech knihkupectvích i na webu Albatros Media.