Již blíží se ten čas, kdy se otevřou volební místnosti a my půjdeme nebo naopak nepůjdeme učinit své „svědomité“ rozhodnutí. Čtyři roky utekly jako velmi přímé větičky v Nedělní partii. Pro politiky nastal čas usilovné práce a bezesných nocí. Čas, kdy lékárny zaznamenávají velký úbytek léků na uklidnění a šarlatáni, mastičkáři, bylinářky a kartářky inkasují velké množství financí od našich politických „přátel“.

Čas předvolební je pro politiky ze všech stran politického spektra plný jejich vlastní „krve, dřiny a potu“. Předhánějí se ve vymýšlení propagačních hesel, argumentů, slibů a dokonce jsou ochotni pro vítězství své strany podstoupit různé činnosti, které jsou pro ně v „normální“ době zcela zapovězené nebo spíše nenáviděné. Jsou například ochotni plavat v bazénu, vystupovat v cirkuse a dokonce štědře rozdávat z vlastních finančních úspor, o které nás obrali (omlouvám se – získali je v daňových poplatcích). Poněkud to připomíná koloběh dusíku v přírodě. Politiky mohu přirovnat k meteoritům – cizorodým, bleskurychle se mihnoucím a výjimečně podstatným a současně téměř vždy nebezpečným vlivům. Takový meteorit je třeba i schopný zahubit veškerý život na naší planetě. Zaznamenal jsem také, že se někteří horliví politikové chovají dokonce jako planetky. Výjimečně – jako supernovy.

Před volbami musí politik omezit své oblíbené činnosti. Musí přestat spát a číst si noviny v parlamentu, nadávat na kolegy (samozřejmě na ty, kteří jsou s ním ve straně) a dokonce nesmí okrádat daňové poplatníky. A jak už jsem řekl, jeho nervový a systém a srdce jsou vystavovány velkému nátlaku. Někteří se tedy snaží hledat pomoc u internistů, kardiologů, neurologů, psychiatrů, jiní jdou k provozovatelům alternativní medicíny. Ale pozor! To vše musí odpovídat jejich programu. Například komunista rozhodně nemůže jít k léčiteli. Sociální demokrat zase nepůjde k lékaři, který podepsal petici proti Rathovi, a vůbec nevkročí do nemocnice, která byla zprivatizována. Člen ODS přesně naopak – nepůjde k lékaři, který ji nepodepsal. Lidovci nepůjdou k lékaři, který podporuje Balbínovu poetickou stranu. Asi nejhůře dostupnou zdravotní péči mají zelení. Nikdy by se totiž nešli léčit k lékaři, který doma topí dřevem nebo spaluje plasty. Vzhledem tomu, že téměř každý praktický lékař běduje, že brzo zkrachuje, tak se jistě uchýlí k topení těmito zdroji. Politik, který je nedočkavý, se rozhodne jíti ke kartářce nebo mágovi, kteří mu pomohou odhalit tajemství budoucnosti.

Odhalování tajemství budoucnosti si jistě zaslouží samostatný odstavec. Představuji si to takto. Politik přijde v přestrojení k nějaké osobě znající magické formule, říkání a věštění vůbec. Cestou si musí dávat pozor, aby jej nespatřil nikdo z novinářů a fotografů, neboť není pro politika nic horšího, když dá najevo, že si není jistý svým vítězstvím. Jakmile přijde do sídla mága, zaplatí nezanedbatelnou částku. Poté musí vypít lektvar pravdy a říci třikrát „veritas“. Dále musí třikrát plivnout na zem. Každý věštec věští jinak – to je všeobecné pravidlo. Někdo čte stranické preference a volební výsledky z čajových lístků, karet, run a symbolů, jiný z křišťálové koule nebo postavení hvězd. Merkur značí příspěvek od sponzora, Venuše koalici, Mars demonstrace a pochybnosti, Jupiter vítězství, Saturn úlohu času, Uran mlhu, která zakrývá budoucnost, Neptun nečekanou událost a Pluto atentát. Objevují se dokonce incidenty, kdy je mág podplacen kandidátem opozice a řekne důvěřivému politikovi takové věci, že raději vystoupí ze strany. Inu – to jsou ty předvolební schválnosti.

Před volbami politik pracuje podle jednoduchého, avšak účinného scénáře. Snaží se voliče přinutit, aby uvěřili, že jeho strana je lepší a opoziční strana nejenže dává plané sliby, ale také zahubí stát, ekonomiku i občany. Politik využívá prohlášení známých osobností. V případě nejvyšší nouze řekne, že například Harry Potter a Albus Brumbál povstali z knih, aby zachránili stát a svět před neodvratitelnou katastrofou, ke které by došlo zvolením opozice. Vzápětí si sežene jejich živé dvojníky a bude je ukazovat jako Sověti mumifikovaného Lenina. Nasadí tomu všemu korunu sebevědomým prohlášením, že Kornelius Popletal je tajný předseda opoziční strany. Někdo straší i Voldemortem. Politik je schopen slíbit například i to, že v případě svého vítězství naučí zvířata psát a mluvit. Takto se dostává do velmi komických situací. Každý politik je jedinečný. Některý se moudře spolehne na bonmoty klasiků, jiný se snaží přijít a konkurovat s vlastními. Třeba takový ministr Jandák nenašel nic moudřejšího v tisícileté studni moudrosti, než tento vlastní brilantní a sžírající objev: „Ono je to hezký, rovná daň, ale koukněte se na Slovensko, kde ji zavedli. To žrádlo je tam dražší!“ řekl.

Politik si veškerou svou práci nechává na předvolební období. Zbytek času má dovolenou. Proto si v předvolebním období prominenti naší politiky tak stěžují, že mají moc práce a starostí. Poradil bych jim, aby si tuto práci rozčlenili do celého volebního období. Má to hned několik výhod. Ušetří peníze za volební kampaň, nebudou mít zdravotní potíže, nebudou muset obtěžovat lékaře nebo přemýšlet, který z nich podepsal petici, neutratí velké peníze za mágy, bylinářky a kartářky a hlavně se možná bude mít celý národ i o něco málo lépe.. To je můj vzkaz členům politických stran. K čemu předvolební boje, když už stejně každý dávno ví, že sliby jsou chyby. Oč ohromnější by byla spolupráce, zdravý rozum, pragmatismus a opravdová snaha přijít s něčím alespoň o něco lepším – a hlavně nejen pro samotné politiky, ale i nás všechny. Jde o spolupráci, rozum, moudrost a porozumění. Vím – naši spoluobčané z řad „politictva“ jsou nepoučitelní. A tak už přemýšlím nad tím, že napíši úvahu na téma, jestli má tento fejeton vůbec smysl.