19.8.2022 | Svátek má Ludvík


ESEJ: Přeceňovaná moc mediokracie

29.3.2022

Motto:
„Novinář je obtížně vzdělatelný, leč verbálně pohotový člověk, který potřeboval vystudovat nějakou školu, kde nejsou přírodní vědy a matematika.“
I. Davidovič

Sedmá velmoc, nebo jen pouhá propaganda?

K tomu, aby byl obsah tohoto článku pro čtenáře srozumitelný, je nutné hned v úvodu probrat několik obecných definic, které do značné míry v kontextu dokreslují mnohotvárnost českého jazyka, ale i četných nedorozumění z toho přirozeně vyplývajících nebo úmyslně zneužívaných k dezinterpretaci. To je ještě dále komplikováno nejednotností definic – v zásadě každý autor zabývající se problematikou médií postuluje vlastní definici, nebo upravuje definice existující a publikované.

Jedním dechem se zmínkami o mediokracii jsou vypočítávány četné –ismy, svými názvy s předponou ‚neo‘ se odkazující na tradiční významy, avšak obvykle s docela novým, popřípadě překrouceným obsahem. Média s nimi z různých pohnutek, jak pragmatických, tak ideologických, intenzivně pracují. S jakým výsledkem se jim to daří, je komentováno v závěru tohoto článku.

Na úvod a pro tento účel (média) postačuje zmínit dvě definice médií z anglické a české Wikipedie, kde lze najít další významové výklady a různá členění (např. v přírodních vědách, komunikaci, podle kontextu) a dále nejfrekventovanější související –ismy s jejich stručnými charakteristikami:

Média. EN (Kolektivní_autor, 2021): „Media are the communication outlets or tools used to store and deliver information or data. The term refers to components of the mass media communications industry, such as print media, publishing, the news media, photography, cinema, broadcasting (radio and television), digital media, and advertising.“ CZ (Kolektivní_autor, 2021) „Podle Slovníku spisovného jazyka českého je medium, množné číslo média, zprostředkující osoba, prostředí, činitel, výplň prostoru nebo látka, ve které je předmět uložen.

Užití pojmu média v češtině je trojí:

1. v nejširším slova smyslu je médium vše, co dovede přenést informaci (elektřina, vzduch), jde tedy o extenzi člověka, jak uvádí McLuhan.

2. v užším slova smyslu se jedná o média přímo určená pro komunikaci (telefon, řeč) = sdělovací prostředky.

3. v nejužším slova smyslu se jedná o média určená pro masovou komunikaci (internet, TV, rádio) = masmédia (popř. hromadné sdělovací prostředky).“

Mediokracie v doslovném překladu: vláda médií‘. Myšlena jsou masmédia, tedy vláda masových sdělovacích prostředků (tištěných novin, televizních kanálů i masově navštěvovaných elektronických deníků a magazínů). Ty mají možnost interpretací nebo i pouhým výběrem zpráv a uveřejňovaných informací ovlivňovat veřejné mínění a nahlížení na společenské dění a problémy. Ovlivnění názorů lidí má poté vliv na výsledek voleb, a masmédia (média) tak zdánlivě nepřímo vládnou – svým způsobem mají tendenci ovlivňovat výběr vládnoucích elit.

Neonormalizace je sterilizační proces politic­kého zprůměrování. V české spo­lečnosti začíná někdy po roce 2000, kdy začalo docházet k omezování počtů a obsahu kritických pořadů ve ‚veřejnopráv­ních‘ médiích (zejména ČT a ČRo), ale i v soukromých mainstreamových denících a časopi­sech, podpořené mj. také výběrovou alokací podpory grantových systémů do konformně se chovajících médií. Mediálního prostoru i nastolování témat se zmocňují neonormalizačně konformní NGO a pestré spektrum tzv. ‚mašíblů‘**), typicky v současnosti dobývači renty a internetoví influenceři. Neonormali­zace vede k potlačování nepříjem­ných zpráv, zkreslování a zplošťová­ní politicky obávané reality. Současná neonormalizace nejčastěji pracuje s mlčením o citlivých tématech, účelovým vy­bíráním faktů a vizuální nápovědou či přímo podprahově indoktrinujícím, plakátově názorným způsobem vysvětlení – tedy takovým výběrem obrazu (fotografie, videoklipu), který působí objektivně, avšak dě­ní nejen zkresluje, ale dokonce cíleně lživě informuje.

Politická korektnost. Jedná se o úsilí záměrným ovlivňováním jazyka odstranit některá tradiční označení nebo pojmy (koncepty), které jsou svázány s nepříznivými konotacemi a stereotypy, a proto mohou být určitými lidmi vnímány jako urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v nadřazených a diskriminujících postojích. Obvykle jde o nahrazení zatížených slov novými, eufemističtějšími, se stejným základním denotačním významem. Jen výjimečně jde o použití přiléhavějšího nebo obecněji platného označení.

Politická korektnost je ideologie, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž přívrženci věří, že jiný přístup nelze tolerovat.“ „Ve společnosti, která se těší svobodě projevu již tak dlouho – a bojovala za ni tak málo –, že jí na ní přestalo záležet, jsou metody politicky korektní kontroly projevu a vyloučení opozice mimořádně účinné.“ (Kolektiv_autorů)

Willam Lind (americký komentátor, ředitel Centra kulturního konservatismu) pokládá rovnítko mezi politickou korektnost a kulturní marxismus v pregnantním shrnutí: “Kulturní marxismus politické korektnosti, stejně jako ekonomický marxismus, zjednodušuje celý historický vývoj jen na jedno hledisko. Ekonomický marxismus tvrdí, že veškeré dějiny určuje vlastnictví výrobních prostředků. Kulturní marxismus neboli politická korektnost tvrdí, že veškeré dějiny určuje moc, pomocí níž různé skupiny definované na základě rasy, pohlaví apod. ovládají ostatní skupiny. Všechno ostatní je lhostejné.“ Vyoslení: Jde pouze o jinak pojmenovaný fašismus a neototalitu.

Multikulturalismus. Vágní definice z Wikipedie: „Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr (kulturní ideologie), který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou, a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. (…) Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.“

Lze rozlišit nejméně dvě odlišné úrovně multikulturalismu:

1. Multikulturalismus uvnitř podobných kultur: Tento „multikulturalismus“ probíhá v Evropě (a ve světě celkově) ve větší či menší míře po celou historii naší civilizace. Naše území ve zhruba středu Evropy je přímým důsledkem, kdy se v naší kultuře, umění, stylu a tradicích střetává kultura zemí západní i východní Evropy. Tento střet dal vzniknout naší svébytné kultuře, která nás zavazuje k tomu, že ji musíme chránit a dále kultivovat.

2. Multikulturalismus mezi odlišnými kulturami: Ideologie prosazující výše uvedenou teorii o tom, že kultury, rasy a etnika z celého světa je možné donutit k harmonickému soužití. Tento druh multikulturalismu je nejenže propagován současnými politiky a médii, navíc je i preferován a oslavován. V současnosti je však tato ideologie nucena širokým evropským vrstvám obyvatelstva s nedozírnými následky: výpadky ekonomiky, obrovský nárůst kriminality, úpadek kvality školství, prosazování absurdních, předem neúspěšných politik a mnoho, mnoho dalšího. Vyoslení: Prosazování zničující lunaticko-utopické ideologie.

Dokonale to dokresluje výrok jednoho z ideologů multikulturalismu:

„Naším největším úkolem je rozložit původní evropskou společnost a musíme ji rozložit tak důkladně, aby nebyla nikdy schopna sama znovu sestavit většinu.“
profesor Thomas Hylland Eriksen z Norska, Oslo

Neoimperiální oligarchie vyžaduje právo vykonávat globální supervizi zákonů jakéhokoli státu a vést proti němu válku, pokud jeho zákony nejsou kompatibilní se zájmy neoimpéria. V jejích očích taková válka není nic více než ‚policejní akcí na ochranu vyšší legality‘.

Mocenským nástrojem, kterým oligarchie rozšiřuje nepevné hranice svého neoimpéria, je rozhodující převaha v produkci trojího strachu – strachu ze smrti v nukleárních plamenech jaderné války, ze smrti v dluzích a ze smrti v (dez)informacích.

Produkci strachu svěřuje třem úzce propojeným obslužným elitám, což je vojensko-průmyslovo-administrativní komplex, který byl jádrem bipolárního světa. V jeho rámci se rozvíjí technicky, normalizuje eticky a legitimizuje politicky ‚příprava nemyslitelného‘ – nukleární války proti ‚nepřátelům impéria‘. Západní institucionalizovaná věda a technika patří jako celek do tohoto komplexu.

Neomarxismus je definován jako post-marxistická ideologie vycházející z kritické teorie Frankfurtské školy, existencialismu atp., kde namísto materiálna již dominuje spíše psychologie a kultura, je extraordinálně přeceňován a zveličován význam sociálních věd a kriticky odsuzována nejasně vymezená ‚nadměrná spotřeba‘ a utlačovaná již není dělnická třída, ale domněle utlačovaní jsou např. lidé na sociální podpoře, ženy (ideologie a program feministických hnutí), nebělošští přistěhovalci (legální i ilegálové), homosexuálové a jiné sexuální menšiny (LGBTQ+), rasové a některé náboženské menšiny (propagace tzv. mírumilovného islámu, BLM), národy třetího světa, narkomani atp. Viníkem útlaku menšin je západní civilizace a její hodnoty, od nichž je třeba lidstvo osvobodit kulturním marxismem, kde měkkou formou je kritika hodnot západní civilizace (kapitalismu, nacionalismu, blízké rodiny, genderových rolí, rasy a jiných forem kulturní identity, které ospravedlňují a zachovávají hierarchii).

Vrcholem je postupné odhalování hlavního viníka, kterým je samostatný a nezávislý bílý heterosexuální muž. K jeho slavnostnímu odhalení došlo v srpnu roku 2018 v díle APA (Americké psychologické asociace), český výtah: (autor_neuveden, 2019); anglický originál (Rabinowitz, a další, 2018) je ukázkovým příkladem praktických kroků neomarxistické ideologie a zároveň vrcholně absurdním návodem na psychologickou kastraci chlapců a mužů – viníků všeho zla na tomto světě (postup tzv. Overtonovým oknem).

Pro představu, v jakém duchu se toto pseudovědecké humanistické dílko nese, alespoň jeden citát za všechny, je to zároveň jedna z hlavních tezí: „Tradiční mužnost (nebo také ‚maskulinita‘) je charakteristická takovými čistě mužskými vlastnostmi jako stoicismus, soutěživost, dominance a agresivita, a tudíž je celosvětově škodlivá. Muži vychovaní tímto způsobem se obvykle vyznačují nezdravým počínáním.“

Vysvětlení pro ty, kdo nevěří svým očím (vyoslení): Mezi stoické návyky jednání patří rozumnost, vytrvalost, sebeovládání, chrabrost, pevnost charakteru, síla vůle a další „netolerantnosti“, které u mužů způsobují ‚ztrátu kontaktu s vlastními emocemi‘ a při nezřízeném užívání po nich prý zůstává jen zloba. A to pochopitelně vede nositele ‚maskulinity‘, tj. ‚pravé muže‘ k projevům různých druhů agrese, což velice kazí poklid, nastolení souladu a rozepnutí se duhy všeobecné tolerance.

Neomarxistické školství. Mezi multikulturně-levičáckými, lidskoprávními intelektuály a neomarxisty je poměrně velký počet vysokoškolsky vzdělaných osob s univerzitními diplomy a četnými tituly. To může ohromit pouze lidi, kteří nevědí, kde a jakým způsobem levičáci tyto diplomy a tituly získávají.

Za posledních 15 let se neomarxistům podařilo infiltrovat humanitní fakulty i na některých českých univerzitách a vytvořit z nich inkubátory multikulturního levičáctví. Písemné výstupy z těchto fakult jsou terčem všeobecného posměchu a sarkastických komentářů - bakalářskými, magisterskými a doktorskými pracemi počínaje a ‚vjedeckými‘ články a studiemi konče. Na západě tento proces proběhl již před desítkami let. Společné je, že i sebehloupější a nejnesmyslnější teze z pseudovědeckých univerzitních dílen jsou (často na objednávku) citovány a obhajovány nejen na webech různých NGO a aktivistických uskupení, ale často i v tzv. veřejnoprávních médiích (rozhlas a TV).

Neomarxistům se i v ČR podařilo postupně zakládat nové katedry, nové univerzitní ústavy a zejména desítky nových předmětů, kurzů a studijních programů, které se věnují výuce a propagaci jejich ideologie. To vše také díky finanční a politické podpoře neomarxistů ze Západu. Absolventi těchto oborů jsou v praxi nepoužitelní téměř ze 100 %, a tak se věnují ‚bádání‘ na svých mateřských fakultách, nebo se stávají parazitními dobývači renty v NGO, státní správě, politice nebo právě v mediální sféře…

Jsou obavy z mediokracie oprávněné?

Frekvence používání pojmu ‚mediokracie‘ v posledních 20 letech údajně výrazně vzrostla, a vymezují se proti ní politologové, komentátoři i někteří, zejména konzervativní, politici. Novináři, propagandisté a publicisté sami se proti tomuto obviňování silně ohrazují. I když si ve valné většině za tuto všeobecnou nelaskavost mohou sami.

Především, mnozí z nich se již od počátku 90. let stali velkohubými kritiky socialistické novinařiny a zpravodajství, aniž postřehli (ale část z nich i vědomě), že sami píší úplně stejným indoktrinačním způsobem, s velmi dobře čitelným směrem subdukce (devótního předklonu) bezpáteřného hřbetu, hrdě se pasovali do rolí ‚hlídacích psů demokracie a svobody slova‘, aniž by doopravdy chápali, co jedno nebo druhé skutečně znamená a místo hlídacích psů se z nich stali ubozí propagandisté podle velkého vzoru z nacistického Německa, geniálního propagandisty J. Goebbelse.

Stali se z nich obhájci cenzurování zbývajících ostatních skutečných profesionálních novinářů a autocenzura je jim vlastní. Z hlídacích psů se stali poštěkávající ratlíci, spolu s rozrůstající se kategorií „novinářek z leknutí“ (© V. Vlk st.), jejichž devótnost a podlézavost z blbosti nebo za peníze se stala jejich společným znakem s orientací na Západ, který již dávno není tím svobodným Západem, k němuž za totality mnozí vzhlíželi.

Ke zmíněným takynovinářům se souběžně s rozšiřováním a dostupností internetového připojení přidávali píšící nevzdělaní outsideři měnící se pozvolna v grafomany v zajetí svých myšlenkových a sociálních bublin (např. již zmínění ‚influenceři‘, nebo zarputilí komentátoři elektronicky vydávaných textů, jimž zhusta nerozumí). Z nich se nezřídka rekrutují a nebývale se rozmnožili také imámové multikulti, udavači elfové a hatefree ochránci, organizátoři mediálních lynčů… Rozehrává se tu hra se strachem a vydírání těch, co mají jiný názor než ten oficiální.

Mnozí ze jmenovaných zbytků vzdělaných profesionálních novinářů a publicistů byli ze svých domovských redakcí vyštváni nebo se vrátili k filosofii ‚double thinku‘ (dvojího myšlení i názoru), tj. píší podle zadání – účty, hypotéky a dovolenou je přece třeba platit –, avšak své skutečné názory zveřejňují pod pseudonymem nebo pod vytvořenou falešnou identitou, popřípadě zakládají vlastní, vesměs internetové noviny.

Vývoj nákladů tiskovin – zpravodajských deníků – dokládá slova M. Šmída: „Máme se tedy obávat ohrožení demokracie a svobody ze strany médií? Je to doopravdy jen hrstka mediálních mágů, která ovládá a kontroluje veřejné mínění? Jak už bylo řečeno, pokud mají média nějakou moc, pak se prosazuje prostřednictvím těch, kterým dodávají informace. Už vícekrát v historii se potvrdilo, že lidé nejsou ochotni uvěřit čemukoli, co jim média předloží. Naopak, když čtenář, divák, posluchač vycítí, že se mu někdo snaží něco nalhávat nebo jím manipulovat, automaticky zaujme obranný postoj.

Ten skutečný vliv médií spočívá spíše v tzv. nastolování agendy. Tedy v tom, co nám média z přívalu informací vyberou a zařadí do našeho denního čtenářského, diváckého či posluchačského menu.“ (Šmíd, 2015)

Strmý pád prodaných nákladů zpravodajských deníků, potvrzuje že ono nastolování agendy ze strany médií není ani trochu úspěšné (viz graf za období 2006 - 2017) (Sliš, a další, 2018).

Tento pád se nezastavil ani po roce 2017 a nic na tom nezmění ani drze lživé tvrzení Unie vydavatelů:

„Tisk čte 83 % obyvatel České republiky. Nejnovější výsledky celostátního jednotného výzkumu čtenosti periodického tisku v České republice MEDIA PROJEKT za 3. a 4. čtvrtletí 2020 ukázaly, že tisk čte 83 % obyvatel ve věku 12 až 79 let. Jedná se o dlouhodobě stabilní hodnotu, která svědčí o pevném vztahu čtenářů k tiskovým titulům, na nichž oceňují především důvěryhodnost publikovaných informací.“ Zní to jako nejapný vtip.

Čísla však říkají něco jiného, než tvrdí Unie vydavatelů. Totiž že je to lež. A tato má opravdu krátké nohy. (viz tabulka 1 a tabulka 2)

Tabulka 1: Porovnání prodeje zpravodajských deníků v říjnu let 2019 a 2020

porovnání1

Schopnost číst a dělat si z přečteného vlastní názor a nečíst, jestliže se příjemce informace přesvědčí, že mu je předkládáno k uvěření něco, čemu se nedá ani při nejlepší vůli věřit, byla v českých zemích pěstována po staletí a posledních 100 let obzvláště rafinovaně, jako vynucená a dnes již přirozená schopnost ‚myslet si svoje‘.

A tak vydavatelé, redaktoři i řadoví psavci sklízejí úrodu z vlastní setby. To velmi dobře vyjadřuje citát:

„Lhářův trest nespočívá v tom, že mu nikdo nevěří, ale v tom, že on sám není schopen někomu uvěřit.“ J. Campbell, „Předzpěváci 4“

porovnání2

Tabulka 2: Porovnání prodaného nákladu v roce 2019 a 2021

   Jestliže většinová média a nejen tištěná, naprosto neskutečným způsobem adorují do nebes volající hlouposti, jež nám do hlav tlačí různí brčálníci hlásající pokrok, ačkoli každý normálně myslící člověk ví, že se jedná o neskutečnou katastrofu, viz Timmermans, Jourová, Uši z Leyna, se svými představami vládnutí – Great Reset - pomocí New Green Dealu, bezuhlíkové ekonomiky (‚Fit for 55‘), přesídlování miliónů nekompatibilních etnik z Afriky a muslimských vrahounů z Blízkého východu, současně se snůškou lží o tom, jak se v Afghánistánu bojuje za Prahu, vyoslených v srpnu 2021 (Vodička, 2021), prosazováním technologicky již 130 let mrtvé elektromobility a OZE, pak zde v Čechách nemohou uspět a každý začne odmítat povinné i dobrovolné placení za lhaní (viz ČT a ČRo, pokles prodaných nákladů zpravodajských tiskovin).

Mnozí z nezávislých publicistů projevují na rozdíl od hlavního mediálního proudu obavy ze současného vývoje, část z nich se nijak netají obavami, že Great Reset a deislamizace Evropy neproběhne klidnou cestou, a vypočítávají příznaky možných sociálních katastrof, občanských nepokojů nebo dokonce krvavých střetnutí.

Pokud nepočítáme kosmické a přírodní katastrofy, tak se projevuje několika hlavními faktory, zde jsou pojmenovány jako ‚krize‘. Jsou to:

1) krize identity/věrohodnosti (jak je vládnoucí skupina akceptována a uznávána) - současná média tedy přispívají k nárůstu krize identity vlády a její legitimizace.

2) krize participace (kdo a jak se podílí na správě státu)

3) krize penetrace (schopnost efektivní kontroly fungování státu)

4) krize legitimizace (otázka autority a schopnosti prosadit rozhodnutí)

5) krize distribuce (efektivita přesměrovávání ekonomických zdrojů) (Kolektiv_autorů)

Ostatně předvolební zásah Ústavního soudu do volebního zákona pod vedním jeho spolutvůrce, a následné vítězství nepřipravené pětikolky – nečekané i pro ně samotné – a očekávané podvolení se Bruseli, potažmo Berlínu, neslýchané zadlužení státu, růst inflace, cen všeho, energií speciálně, jim dává za pravdu.

Závěr

„Jsem přesvědčen, že navzdory smíšeným pocitům, které máme z vývoje po roce 1989, a mnohým traumatům z minulosti, je český národ dnes silným, možná silnějším než většina ostatních evropských národů, jež kladou překvapivě malý odpor ideologické indoktrinaci a destruktivním etnickým procesům,“ říká I. Budil ve výborném článku (Budil, a další, 2021).

Mnozí z těch, kteří se pokoušeli po třicet let plošně sugerovat lunatické nesmysly našemu obyvatelstvu, se díky možnostem přímé komunikace na internetu (a tím nejsou míněny jen sociální sítě) pochopili (i když někteří se snaží to ignorovat), že zcela selhali. Staly se z nich nedůvěryhodné, profláknuté a směšné figurky (příkladem za všechny je dlouholetý publicista J. Pehe a mnoho jeho následovníků).

Češi nejsou proti energii z uhlí, nejsou proti jaderné energii a nenechají ze sebe plošně dělat hlupáky. Zatím to dávají najevo tím, že hlasatelům tak rozšířených multikulti, socanských a zelených ideologií dávají vesměs kultivovaně, i když někdy velmi šťavnatě a polopaticky najevo, že tyto ideologie odmítají, sarkasticky se jim vysmívají a nekupují lhavé noviny a čtou, co sami číst chtějí, a ne to, co jim někdo vnucuje. Na to již přišli různí věrozvěsti propagandisticky vyškolení v Německu nebo USA (viz J. Pehe, T. Halík, Pekarová-Adamová, P. Fiala a mnozí další).

„V době všeobecného podvodu je říkání pravdy revolučním činem. Vrcholem veškerého kacířství je zdravý rozum.“
G. Orwell

Češi vždy byli kacíři v Orwellově smyslu a také nevěřící Tomášové. A to z nich nikdo nikdy nevymýtí.

Doufám.

* ) Překlad: Média jsou komunikační prostředky nebo pomůcky užívané k uchování nebo předávání informací nebo dat. Termín odpovídá součástem komunikačních prostředků masmediálního odvětví, jako jsou tisk, publikování, zpravodajská média, fotografie, film, vysílání (rádio a televize), digitální média a reklama.

**) vysvětlení pojmumašíbl = magor+šílenec+blbec.

srpen 2021 - aktualizace leden 2022

Literatura a zdroje (výběr):

[1.] Autor_neuveden. 2019. Muži – „druh“ určený k likvidaci? Zpracováno podle: APA Gidelines for Psycholgical Practice wirh Boys and Men. Alarmistický web, Oddíl Totalita. [Online] Alarmistický web, 22. leden 2019. [Citace: 18. srpen 2021.] http://aquanet.me.uk/?page_id=1337; https://www.apa.org/about/policy/boys-men-practice-guidelines.pdf.

[2.] Bařinka, David. 2021. ANALÝZA: Opravdu chceme konec automobilů v EU? Neviditelný pes. [Online] © 2018 Neviditelný pes a MAFRA, a.s., 4. září 2021. [Citace: 4. září 2021.] https://neviditelnypes.lidovky.cz/ekonomika/analyza-opravdu-chceme-konec-automobilu-v-eu.A210901_184648_p_ekonomika_wag. ISSN 1212-673X.

[3.] Budil, Ivo a Fiala, Václav. 2021. Pirátský podvod. To zle skončí. Profesor o Česku za pár let. Parlamentní listy. [Online] © OUR MEDIA a.s.. 2009-2021, 30. srpen 2021. [Citace: 30. srpen 2021.] https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Piratsky-podvod-To-zle-skonci-Profesor-o-Cesku-za-par-let-675143.

[4.] kas. 2021. „Áááá, áááá.“ Tomáš Klus vás přišel vychovat. Natočil pohádku. Parlamentní listy. [Online] © OUR MEDIA a.s.. 2009-2021, 30. srpen 2021. [Citace: 30. srpen 2021.] https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Aaaa-aaaa-Tomas-Klus-vas-prisel-vychovat-Natocil-pohadku-675205.

[5.] Kolektiv_autorů. Příznaky blížícího se kolapsu; Slovník pojmů. Alarmistický web. [Online] [Citace: 5. červenec 2021.] http://aquanet.me.uk/?page_id=606; http://aquanet.me.uk/?page_id=615.

[6.] Kolektivní_autor. 2021. Kancelář ověřování nákladu tisku. ABC ČR - Audit Bureau of Circulations. [Online] 2021 ABC ČR, © 2021 VIZUS , neuveden. srpen 2021. [Citace: 28. srpen 2021.] https://www.abccr.cz/overovana-data/periodicky-tisk-1.

[7.] —. 2021. Média. Wikipedie otevřená encyklopedie. [Online] Wikimedia project, 7. červen 2021. [Citace: 28. červen 2021.] https://cs.wikipedia.org/wiki/Média.

[8.] —. 2021. Media (communication). Wikipedia The Free Encyclopedia. [Online] Wikipedia, 6. červen 2021. [Citace: 28. červen 2021.] https://en.wikipedia.org/wiki/Media_(communication).

[9.] Rabinowitz, Fredric, a další. 2018. APA Guidelines for Psychological Practice with Boys and Men. místo neznámé, USA : American Psychological Association, American Psycholgical Association, august 2018. https://www.apa.org/about/policy/boys-men-practice-guidelines.pdf.

[10.] Sliš, Ondřej a Šlerka, Josef. 2018. Vývoj pádu prodejů českých a zahraničních deníků za posledních 12 let. Nadační fond nezávislé žurnalistiky. [Online] Nadační fond nezávislé žurnalistiky, den a měsíc neuveden 2018. [Citace: 6. srpen 2021.] https://www.nfnz.cz/vyvoj-padu-prodeju-ceskych-a-zahranicnich-deniku-za-poslednich-12-let/.

[11.] Šmíd, Milan. 2015. Mediokracie v době internetu (Týdeník rozhlas 10/2015) . RUBRIKA: Informace, glosy, polemiky. [Online] LOUČ me-zine o médiích, žurnalistice a dalších věcech života, 23. únor 2015. [Citace: 14. červenec 2021.] http://www.louc.cz/15/2770223.html.

[12.] Vodička, Milan. 2021. Tajná pravda o Afghánistánu: Co přiznali američtí politici a důstojníci vyšetřovatelům. iDnes.cz/zpravodajství. [Online] © 1999–2021 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP, 30. srpen 2021. [Citace: 30. srpen 2021.] https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/afghanistan-usa-valka-sigar-barack-obama-korupce-taliban.A210827_184626_zahranicni_wes?h=7190179AC71ACEC4C352817FA271C43A.