Na konci minulého století, v době normalizace, prožíval náš národ špatné časy a události, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa příchod tzv. „sametové revoluce“. Řízení státu se tak dostalo do rukou novým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí a že většina z nich byla negativně poznamenána životem v totalitním režimu, kdyby alespoň měli více obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a přiznali své chyby a aby připustili své postupné vystřídání lidmi novými, nezatíženými životem v nesvobodném režimu.

Nově vznikající politické strany měly nejprve velikou důvěru lidí, kterou ovšem postupně vyměnily, a mnohé ke škodě nám všem stále vyměňují, za touhu po moci a úřadech. Je nutno to tak říci a mnozí lidé jsou z tohoto vývoje rozčarovaní a zklamaní. Chybné vedení mění politické strany a ideová sdružení v mocenské organizace, jež nabývají velké přitažlivosti především pro vládychtivé sobce, svárlivé a vyčítavé jedince a lidi s nedostatkem svědomí. Jejich příliv zapůsobil i na povahu jednání vládnoucích stran, které postrádají vnitřní ochranné mechanizmy k tomu, aby v nich bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by strany plynule proměňovali tak, aby se hodily do moderního světa. Někteří poctiví straníci proti tomuto úpadku bojují, ale nedaří se jim zabránit negativním věcem, které ovlivňují celou společnost a způsobují mezi lidmi tzv. „blbou náladu“. Tvrzení o tom, že naši politici jsou reprezentativním vzorkem ostatní společnosti, nelze akceptovat, neboť bychom se museli smířit s tím, že obraz celé naší společnosti je pokřivený a zkažený.

Poměry ve stranách jsou příčinou nárůstu korupce ve státní správě. Vytrácí se zdravý odstup zákonodárné a výkonné moci. Sněmovna, senát a vláda se často soustřeďují pouze samy na sebe a na zájmy politických stran. Projevuje se neúcta k ústavě a zákonům. Vytrácí se důvěra ve volené zástupce, a po minimu těch, kteří důvěrou lidí doposud disponují, se nedá nic chtít, protože nemohou mnoho dosáhnout. Ještě horší však je, že ztrácíme důvěru jeden k druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. Vytrácí se poctivost v jednání. Lidé ztrácejí zájem o své okolí, o věci veřejné a starají se opět jen sami o sebe a o své vlastní statky. Pokazily se vztahy mezi lidmi, všudypřítomný je strach ze ztráty zaměstnání; zkrátka prožíváme nelehké časy, které opět ohrožují charakter našeho národa.

Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však straníci mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo jsou součástí či nástrojem moci. Je to moc umíněné skupiny lidí rozprostřené pomocí stranických aparátů z Prahy do všech krajů a obcí naší země. Tito lidé, díky rozbujelé korupci, negativně ovlivňují výkon státní správy. Hlavní vinou a největším klamem těchto lidí je, že svou vůli vydávají za vůli svých voličů. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes vydávat korupci, úplatkářství a podobné nešvary za normu chování nás všech. Nikdo rozumný tomu samozřejmě nevěří. Je však nutno přiznat, že díky svobodné volbě jsme vládu svěřili do rukou vrstvě funkcionářů stranického aparátu a že i náš hlas mohl nechtěně napomoci ke vzniku nastalé situace. Spravedlivě však řekněme, že někteří z členů stranických aparátů si tuto situaci uvědomují a snaží se o změnu. Zakládají frakce uvnitř svých vlastních politických stran nebo odcházejí ze svých stran a zakládají strany nové. Po hříchu však mnozí odcházejí z politiky úplně, znechucení z toho, že velká část funkcionářů se brání změnám a snaží se za každou cenu udržet ve svých rukou mocenské prostředky, a to jak v rovině té tzv. „vysoké politiky“, tak i v rovině politiky komunální.

Zanedlouho přistoupíme k dalším parlamentním volbám, díky bohu svobodným! Je to naše další velká příležitost ke změně. Vždyť někteří z poslanců mohli po dlouhé roky žít jakýmsi pohodlným politickým životem, užívat svých výsad a požitků, které si sami velmi rychle odhlasovali (dokonce i zvýšili, ale jen ve snaze podpořit jiný zákon; slib snížení na nejbližším zasedání nebyl dodnes naplněn) a které jsou v přímém rozporu s dobrými mravy! Užívali si svého mocenského postavení, pokud na ně právě dosáhli. A nečinná opozice sdílela tyto požitky, vědoma si toho, že situace se obrátí a mocenského postavení si bude moci užívat zase ona. A jejich spoluobčané? Jak mohou poslanci a senátoři porozumět každodenním potřebám svých spoluobčanů, když žijí uzavřeni ve svém vlastním „olympském světě“ plném hojnosti. Iniciativy a úsilí o změny poměrů uvnitř stran jsou proto jen splátkou na dluh, který strany mají u občanů, udržovaných takto v nerovnoprávném postavení. Reformátorům uvnitř stran nepatří tedy žádný velký dík, je jim však třeba přiznat, že se snaží využít příležitosti k záchraně své i stranické cti. Nepřicházejí s ničím příliš novým, přinášejí myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou dobře míněnou snahou o nápravu naší doposud nedospělé demokracie. Tyto myšlenky, které vznikaly pod povrchem viditelného stranického dění, měly být dávno vysloveny a realizovány, jsou však stále potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky teď zvítězí silou pravdy. O jejich vítězství rozhodne spíše slabost starého vedení stran, které se zřejmě napřed musí unavit dlouholetým vládnutím, v němž jim nikdo nedokázal oponovat. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky, skryté už v základním nastavení těchto stran. Proto nepřeceňujme a ani nepodceňujme význam kritiky z řad intelektuálů a duchovních. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry - tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celkové rozčarování z toho, že se politikové jistého typu zcela bezostyšně na náš účet přiživují a jsou-li kompromitováni, ani se za své chování nestydí. Systém hodnot se pro ně zcela rozpadl. Pravda a láska dnes nevítězí, ale o to více pro nás „řadové občany“ zůstává pravda a láska jedinou nadějí, že i když se všecko ostatní bortí, stále je důvod k nové naději a víře ve změnu současného stavu k lepšímu, není třeba to vzdávat!

Již za několik dnů pro nás nastane tento očekávaný okamžik naděje, protože budeme moci dosáhnout změny - proběhnou volby našich zákonodárných zástupců. Mnozí lidé sice nevěří, že právě oni mohou v těchto volbách něco zmoci, ale hlas každého z nás má svou velkou váhu. Nechejme promluvit náš hlas, projevme jasně svůj úmysl změnit současný stav. Jinak zůstane opravdu vše při starém a bude to i naše vina. Povzbuďme proto i ty, kteří zatím váhají. Naše společné rozhodnutí bude rozhodnutím pro několik dalších let. Nepromarněme nabídnutou možnost něco změnit!

Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši politici si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit další období hojnosti. Dávejme tedy pozor, co se děje, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý z nás si bude muset udělat své závěry, rozsoudit, co je dobré, a projevit svou vlastní odpovědnost činem. Poslouchejme, ptejme se, diskutujme, užívejme naplno svobody slova, jedné z našich základních demokratických vymožeností uplynulých dvaceti let.

Pokud opravdu toužíme po změně současného stavu, projevme v příštích dnech také vlastní iniciativu a zrealizujme to, pro co jsme se sami rozhodli, právě ve volebních místnostech.

Především je nutno odporovat názorům, které se občas na veřejnosti vyskytují, že je možné dělat nějakou změnu bez politických stran, protože náš parlamentní společenský systém je vybudován právě na stranách. V současných parlamentních stranách je třeba podpořit jejich pokroková křídla a u nových stran, dosud nepoznamenaných vládnutím, jejich snahu o dosažení parlamentních pozic. Strany představují veřejnosti své volební programy, které mimo jiné poukazují na snahu o vyrovnání se s největšími nepravostmi. Uvědomme si, že nikdo jiný nemá a nebude mít moc toto učinit, než samotné strany. Strany své programy prezentují veřejnosti v každém kraji a v každé obci, nabízejí své způsoby řešení problémů naší společnosti. Prohlašují-li dnes strany, že své vedoucí postavení chtějí opírat o důvěru občanů a potírat korupci a nepravosti, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které teď strany uvádějí na kandidátních listinách.

V poslední době jsou lidé jednáním politiků znechuceni. Tento pocit je zčásti projevem únavy z uplynulého dění, zčásti odpovídá faktu: překvapivá odhalení korupce a jejich nepotrestání. Probíhá zápas o moc uvnitř stranických aparátů, bojuje se o obsah a znění zákonů, které však často neslouží ku prospěchu obecného lidu, ale k naplnění nezdravé ctižádostivosti samotných stran. Díky tomu politikům nezbývá čas na to základní, co by mělo být obsahem jejich práce, služba lidem. Máme právo trvat na tom, aby pro nás pracovali, jsou placeni z našich daní!

Praktická kvalita příští demokracie závisí i na tom, jak se bude vyvíjet naše ekonomická situace. Při všech našich diskusích je nakonec skutečností, že nás mají v rukou ekonomové.

Pod povrchem zdánlivě nudných ekonomických informací v médiích se ve skutečnosti ukrývá velmi tvrdý mocenský boj, který můžeme ovlivnit i my osobně tím, koho zvolíme do poslanecké sněmovny.

Jestliže nebylo možno v uplynulé době očekávat potřebné změny od centrál politických stran, je třeba s tím něco udělat nyní právě v krajích a obcích. Žádejme odchod těch lidí z poslanecké sněmovny, kteří zneužili své pozice a jednali jen ve svůj prospěch, nečestně nebo korupčně. Je třeba využít voleb jako demokratického nástroje a přimět je k odchodu. Máme možnost volit nově vzniklé politické strany s lidmi, kteří nejsou poznamenáni mocí, případně volit ve stávajících stranách lidi, kteří jsou na kandidátních listinách umístěni na dolních nevolitelných pozicích. Je pravdou, že současný volební systém nahrává více politickým stranám a svým způsobem znehodnocuje náš hlas vyjádřený zakroužkováním pozic na kandidátkách, nicméně právě proto je třeba pokusit se o změny; hledat lidi nezkažené mocí a ochotné k naslouchání a nápravě situace, například i formou změny volebního zákona a přiklonění se k váze hlasu voliče a ne k preferování vůle politických stran. Musíme však odmítat způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich zneužili extrémisté a demagogové. Náš odpor k násilí můžeme jednoznačně osvědčit volbou demokratické strany, a to takové, která není žádným způsobem spojena s projevy extremismu a to ať už v době současné nebo i minulé.

Nebojme se veřejně projevovat svůj názor. Využívejme moderní komunikační prostředky, sdružujme se na sociálních sítích a žádejme řešení všech otázek, které nás trápí, nedejme se zakřiknout. Využívejme naplno možností svobodného vyjadřování ve svobodném a nezávislém tisku. Jako protiváhu moci politických stran podporujme aktivity nezávislých nepolitických organizací a občanských sdružení.

Různé způsoby a přístupy k řešení problémů uvnitř Evropské unie vyvolávají náš zájem o vhodnosti uspořádání vztahu mezi členskými státy Evropské unie. Nenechme se tím odradit, považujme naše členství v unii za náš příspěvek k řešení evropské otázky, jako jedno z významných opatření k demokratizaci našich vlastních vnitřních poměrů. Toto členství samo o sobě nám nemusí přinést lepší život a naše problémy se členstvím automaticky neřeší. Stále neseme zodpovědnost za sama sebe a tak je to dobře.

Veliké znepokojení v poslední době pochází z ekonomického vývoje uvnitř Evropské unie. Tváří v tvář těmto problémům můžeme své politické reprezentaci dát najevo, že za ní budeme stát, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme politický mandát, a své evropské spojence můžeme ujistit, že své závazky dodržíme. Naše podrážděné výtky a nevysvětlovaná podezření vůči Evropské unii jen ztěžují postavení našich evropských zástupců, aniž by nám samotným nějak pomohly. Rovnoprávné vztahy si však můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme náš vnitřní demokratický proces tak daleko, že si jednou ve volbách zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby pro naši zemi takové vztahy uvnitř Evropské unie ustavili a udrželi. To ostatně není jen problém naší země, ale problém většiny menších členských států Evropské unie.

Díky nadcházejícím volbám se nám znovu vrátila velká příležitost. Opět máme šanci vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název „demokracie“, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal našim představám, které jsme společně sdíleli před mnoha lety při cinkání klíči na náměstích. Nepromrhejme tuto příležitost. Dejme šanci novým tvářím a zvolme změnu.

Přeji nám všem dostatek moudrosti a rozvahy do nastávajícího rozhodnutí, kterým vložíme moc do rukou námi zvoleným lidem. Kéž jsou to lidé, kteří budou hodni naší důvěry. Kéž bychom mohli s pocitem vnitřní vyrovnanosti a uspokojení konstatovat, že naši zvolení zástupci jsou těmi nejlepšími z nás.

V Praze dne 25. 5. 2010