Někde jsem četla, že názvy vrcholků hor odrážejí barvu a prvotní vjem, jímž lokalita působí. Možná proto nesou dva kupovité a potemnělé vrcholy Jizerských hor a Šumavy obdobný název. Černá hora.

Černá hora Jizerských hor: 1085 m, rozvodí Severního a Baltského moře, prameniště mnohých toků, například Jizerské Kamenice, Jeleního nebo Černého potoka. Imisní postižení tu vrcholilo v letech 1978-1985. Imise a následná kalamita hmyzími škůdci vedly ke zrušení některých rezervací. Zanikla přírodní rezervace Holubník (30 ha). Sousední přírodní rezervace Černá hora byla zmenšena o 70 ha. V Jizerských horách bylo v důsledku kalamity vytěženo 1,5 milionů kubíků dřeva. Aktivní ochrana a následné – byť často nevhodné výsadby – vedly sice k problémům, ale nikoli ke kolapsu ekosystému.

Černá hora, Jizerské hory

Pramen

Černá hora - Šumava: 1315 m, rozvodí Severního a Černého moře, prameniště Teplé Vltavy a převážně bavorských toků Grosser Schwarzbach a Reschbach. Tuto oblast zasáhla větrná a zdrcující kůrovcová kalamita o 30 let později nežli Jizerské hory. Stromové patro uschlo, smrčiny odumřely. Poraženy byly jen souše podél cesty, aby neohrozily životy turistů. Bezzásahový režim vyhlášený v roce 2007 po orkánu Kyrill znamenal rychlou destrukci této majestátné lokality.

Pramen - Teplá Vltava

A trochu optimismu. Sem nikdy nevstoupil ochranář. Kolem Srní.

Ochrana přírody a "ochrana" přírody

Principy ochrany přírody v Jizerských horách a na Šumavě za podobných okolností a stejných právních norem byly opačné. V Jizerských horách stát zachraňoval cenné ekosystémy všemi dostupnými prostředky, na Šumavě umožnil jejich totální a rychlou likvidaci. Suché Prameny Vltavy na úpatí Černé hory jsou dokladem aktivní rezignace na základní principy ochrany přírody.

Budováním divočiny do divoké politiky

Je zajímavé, že strategie "ochrany přírody" vedoucí ke kolapsu ekosystémových funkcí, vynesly protagonisty těchto doslova "revolučních" teorií na vysoké posty ministerských úředníků, ale i do nejvyšších pater české i evropské politiky. Příkladem budiž Laco Miko, exministr Martin Bursík, poradce mnoha ministrů životního prostředí Daniel Vondrouš, Libor Ambrozek, Bedřich Moldan, Svatomír Mlčoch a další. Velmi perspektivním a snaživým politikem současnosti je člen TOP 09 a odborník na šumavskou divočinu - Jakub Hruška. Snad můžeme říci, že naštěstí osedlal špatného koně.

Jak sladké je býti šumavským kůrovcem

Ochranářská "revoluce" a myšlenka introdukovat divočinu do kulturní krajiny je jistě zajímavá, ale stejně bláznivá jako snaha sestrojit perpetuum mobile nebo vyrobit zlato. Zatímco předmět ochrany přírody – Národní park Šumava – postupně odumírá, naši zástupci v Evropské komisi (Miko, Kocman) dále usilují o divočinu a využívají podobné demagogické prostředky, jakými disponovali funkcionáři KSČ, když s vybudováním komunismu slibovali ráj na zemi.

K civilizační divočině však mají nejblíže v samotném Bruseli a ráj na zemi - už také vzniknul. Obývá jej šumavský kůrovec.

A jak krásné jsou v tuto chvíli Jizerské hory, vidíme například zde.

Pohled z Holubníku na Liberecko