Koridory mají smysl jen bez úrovňových přejezdů

Středeční železniční tragédie není jednou z řady. Není potvrzením neblahého génia loci Studénky, kde už dříve spadl na jedoucí rychlík most. Pád mostu byl ukázkou vyšší moci, byť dané lidskou nedbalostí. Ale nehoda na úrovňovém přejezdu je součástí běžného železničního provozu. Připadá-li vám slovo „běžný“ nepatřičné, tak jen v tom, že tragédie se udála na hlavním železničním koridoru. Toto je klíčové. A klíčová otázka by mohla znít takto: má vůbec být na moderním železničním koridoru úrovňový přejezd?

Úrovňové přejezdy od železnice nikdo neodpáře. V zemích s vysokou hustotou drah je to relikt 19. století, kdy železnice dopravě vládla. Někteří lidé dokonce tvrdí, že celá železnice je reliktem 19. století a jako taková je odsouzena k zániku.

Tomuto argumentu nahrál průšvih z 24. června 1995 u východočeské Krouny, jehož 20. výročí nyní média připomněla. S 19 mrtvými to byla nejtragičtější železniční nehoda porevoluční éry. Špatně zabrzděné nákladní vagony se daly do pohybu a po několika kilometrech převálcovaly protijedoucí motorák. Neblahou roli tam nesehrál úrovňový přejezd. Sehrála ji zastaralá technologie – i když železničáři tušili průšvih, neměli prostředky k tomu (ani dnes banální mobilní telefon), aby dokázali varovat strojvedoucího motoráku.

To by se dnes, v době automatizovaného zabezpečení, stát nemohlo. Ale vidíme, že se může stát něco jiného. Že dokonalost jisticích automatů může obejít člověk svou arogancí (vjel na přejezd na červenou), panikou (místo aby závoru náklaďákem prostě přerazil, nechal vůz na kolejích) nebo něčím jiným. Jestliže Krouna v létě 1995 ilustrovala relikt 19. století, Studénka v létě 2015 ilustruje spíš výstrahu pro 21. století.

Výstraha zní takto: má-li železnice jako páteřní doprava přežít, musí jít cestou vysokorychlostních zvláštních tratí či alespoň moderních železničních koridorů. Jenže má-li se opírat o vysokorychlostní tratě či alespoň o moderní koridory, musí vytěsnit úrovňové přejezdy. Od železnice jako takové je nikdo neodpáře, ale od rychlých koridorů se odpárat musejí.

Výstavba koridorů u nás postupuje velmi pomalu. Ale i tak si přicházejí na své betonářské firmy stavějící esteticky hnusné protihlukové bariéry jen proto, že je stanoví norma. Proč se místo ní neprosadí norma, která by na koridorech vytěsnila úrovňové přejezdy? Komu by to přišlo drahé, ať si spočítá, kolik teď dráhy zaplatí na odškodném.

LN, 24.7.2015