Nebo ani ne tak šatuov, jako zimních pneumatik, abych středověké říkání posunul drobet do moderna. Již jest zima přišla a noviny jsou plné nářků, obav, zlostí, nejistot, výtek a návrhů, až mi to všechno připadá, neračte se urazit, jako ozvěna ze země bláznů. Jako by vlasti české byly až doposud tropickou zahradou, avšak nyní na ně poprvé v historii udeřil sníh a mráz. A snieh prší zhusta, to zlé znamenie! Sychravice jdú jedna za druhů ... máme přezouvat auto z letního obutí na zimní, nebo nemáme? A jestli ano, kdy, jak a čím? Kdo nám poradí, kdo směrnici vydá, jelikož sami se toho skutku odvážit neumíme, ba snad ani nesmíme! Kterak učiniti? Nelze jinak býti, než Bohu poručiti. A když ne Bohu, tedy nějakému ministerskému ouřadovi, aby nařídil: odtud až potamtud budeš jezdit, holoto, na zimních gumách! Velmi choulostivá na svou svobodu je česká duše, ale když přijde čas rozhodnutí, ukáže se, co v ní sedí nejhloub: poddanství. Bezprávný poddaný hne prstem, teprve když se mu to rozkáže, a ještě pak hledá kličky a cestičky, jak by panský příkaz obešel. I kdyby si na svých letních pneumatikách čumák namlít a auto na padrť roztřískati měl.

Asi že jsem ze země otců svých už pár desítiletí pryč, nějak je mi to cizí a nesrozumitelné. Bědují všichni, jako by jim hlavu v lavóru držel: jeden, že zimní gumy beztak nejsou nic platné, druhý, že snad trochu platné jsou, ale jen od tří stupňů do pěti, třetí zase, že když napadne sněhu, zahrabe se v něm každý, ať má gumy takové nebo onaké... Stejně se běduje nad příkazem denního svícení, stejně si ledaskdo začne zapínat záchranné pásy, až když se mu podařilo vyletět oknem ... co vás to bere, krajané? Pokládáte všechna ta celkem rozumná pravidla za panský ouskok, jemuž jste se rozhodli hrdě vzdorovat? A politická vrchnost se nechová o nic racionálněji: vynalezla ceduli s vyobrazením sněhové vločky, tak, a vyvěsí ji od kilometru A do kilometru B, kde by snad mohlo začít sněžit. Když nesněží, dá ji přikrýt dekou. Lze předpovědět, že při tom nezůstane; cedule s vločkou se budou množit tam i onde, budou je vystavovat cestáři a starostové každý podle svého zdání, až se v tom živá duše nevyzná. Kdo se zimním časem vydá autem na cesty, bude si muset dát vypracovat podrobný seznam, kde je dlužno se opatřit zimní výstrojí, a kde, sláva, je dosud možno se vybourat bez ní. Sám jsem se loni vydal do Čech, zrovna když nasněžilo, a už to přisámbůh ne-udělám. Toho zmatku, těch front vzteklých a troubících za někým, kdo také pokládal navlečení zimních gum za úhonu...

Jak že je to u nás v Němcích? Na mou duši ani nevím. Je mi to také jedno; vždy kolem dušiček vezmu hever, klíč k povolování šroubů, dám do sklepa ráfky s letními pneumatikami a nasadím zimní. Kolem Velikonoc provedu úkon opačný, nebo, když jsem na to moc líný, nechám jej za pár eur provést v některé dílně. Ostatní lidstvo, jak tak pozoruji, také. On to sice nikdo na silnici nekontroluje, jest ale dozorce mnohem přísnější i důslednější než všichni policajti, ba než veškerá státní moc se svými výnosy a nařízeními. Pojišťovna. Nechává mi naprostou volnost jezdit, na čem se mi uzdá, i kdyby to měly být šunky dohladka oježděné a všeho profilu prosté. Jen mi do pojistné smlouvy vepsala taková dvě slůvka: grobe Fahrlässigkeit, po česku hrubé zanedbání. Když se někde na umrzlé silnici vymetu, rozflákám auto svoje i někoho, kdo měl tu smůlu, že zrovna jel kolem, dostaví se takový človíček v obleku s kravatou a poví: »Jo, milej pane, podle policejního hlášení jste navzdory zimním podmínkám jel na letních pneumatikách, že ano, čímž jste se dopustil hrubého zanedbání, račte se podívat do vaší smlouvy. Je mi velmi líto, ale od nás nedostanete ani vorla.« A nedostanu. Nevykroutím se, jestli si někdo něco takového představuje. Jsme totiž v Německu.

Nevím, jestli i české pojistné smlouvy obsahují klauzuli o hrubém zanedbání. Ptal jsem se na to, ale odpověď byla jaksi překvapená. V každém případě je to metoda velmi účinná a úspěšně nahrazuje jakýkoliv vrchnostenský výnos, ovločkovaných cedulí nevyjímaje. Jestli by něco svedla s českým frajerským řidičem, přesvědčeným, že se vybourávají ti druzí, avšak jemu se nic nemůže stát, jelikož umí jezdit, té předpovědi bych se neodvažoval. Za vyzkoušení by to ale stálo. Snad kdyby pár mistrů silnice muselo zaplatit v plné výši škodu vlastní i cizí, přece jen by ostatní raději vzali do ruky hever, klíč a čtyři náhradní pneumatiky. Jistě to ale zcela nevím, jsou zákruty mysli, do nichž logika nepronikne.

Převzato z Annonce s laskavým svolením autora

Hannover