19.3.2024 | Svátek má Josef


DOPRAVA: (Ne)blikači

27.9.2021

Vzhledem k charakteru své práce jsem často na cestách autem. Stále častěji pozoruji jeden nešvar, kterým je nedávání znamení o směru jízdy. Určitě jste se s tím také setkali.

Klasická situace - přijíždíte na křižovatku a před vámi je auto, jehož řidič či řidička náhle odbočí doleva či doprava bez ukázání směru jízdy. Velmi často jsem této situace svědkem tehdy, pokud auto pokračuje po hlavní silnici na křižovatce s dodatkovou tabulkou o tvaru křižovatky. Pokud je hlavní doprava, je to sice porušení předpisů, ale obvykle nehrozí žádné nebezpečí. Horší je, pokud je hlavní doleva a na vedlejší silnici proti směru jízdy řidiče na hlavní je vozidlo, které chce zabočit doprava nebo jet rovně. Neblikání si může vysvětlit tak, že onen řidič chce jet rovně jeho směrem, a malér je na světě.

Další klasická situace – jedete za autem, které náhle, jakoby bez důvodu brzdí a po několika okamžicích teprve ukáže znamení o směru jízdy a chce buď zajet k chodníku, nebo odbočit. V situaci, kdy nejedete v koloně, to může být docela nebezpečné, protože na náhlé zabrzdění vozu před vámi nejste připraveni.

Autoškolu jsem absolvoval sice dávno, nicméně stále si dobře pamatuji, jak jsme v ní byli cvičeni, abychom před jakoukoliv změnou směru jízdy nejprve ukázali znamení o směru jízdy a teprve poté začali manévr. Tím dáme řidiči za námi jedoucího vozidla signál, že budeme brzdit, a on má čas na to reagovat. Údajně se to tak učí adepti na řidičák i dnes.

Nedávno jsem absolvoval školení řidičů, kteří na služebních cestách pro svého zaměstnavatele používají soukromá vozidla. Byli jsme seznámeni s novými úpravami dopravních značek a školitelka nám vysvětlila i časté omyly. Potom jsme se dostali právě k tématu odbočování a školitelka souhlasila i s tím, že se řidiči neobtěžují dát znamení o změně směru jízdy. Vysvětlovala to údajnou „vyježděností“, tj. stavem, kdy už řidič překonal úvodní ostych a cítí se být jistý. S tím nesouhlasím, neboť pod pojmem vyježděnost chápu to, že některé věci přejdou řidiči do krve a stanou se automatickými.

O tom, že čeští řidiči jsou občas zvláštní sorta osob, svědčí naopak blikání doprava, pokud pokračujeme na křižovatce z hlavní silnice na vedlejší, která pokračuje rovně. V tomto případě je samozřejmě blikání zbytečné a často se vysvětluje tím, aby ten, kdo jede právě proti nám z vedlejší na hlavní rovně, věděl, že my jedeme na vedlejší. Je to tedy „ohleduplnost“, které by nebylo potřeba, kdybychom dávali znamení o změně směru jízdy tak, jak zákon požaduje.

A s blikáním či neblikáním souvisí i další častý hřích českých řidičů. Jedou po hlavní na křižovatku a zabočují doleva a nevidí, zda z vedlejší silnice k hlavní nejede auto. Je to častý případ křižovatek ve městech, pokud jsou u chodníků vysoké ploty. Přesto se onen řidič na hlavní cítí být suverénem a takzvaně to řízne. Pokud jede z vedlejší auto, malér je hotov. A začne dohadování, kdo to způsobil, které obvykle musí rozsoudit až policie.

A zcela se nedodržuje poměrně nové nařízení o tom, že při předjíždění cyklistů je nutné ukázat znamení o směru jízdy vlevo a po předjetí znamení o směru jízdy vpravo, i když cyklista jede za čárou označující pravou stranu vozovky. Toto dodržuje naprosté minimum řidičů, nebo spíše nikdo. Zejména na „jedničkách“ jsou cyklisté v pozici ohrožených účastníků dopravy a někdy je i obdivuji, že se na kole po silnici vydají. Jak to bude po zavedení pravidla 1,5 metru, si troufám také předpovědět. Nebude se dodržovat podobně jako ono nařízení o udávání znamení o směru jízdy při předjíždění. Osobně bych byl spíše příznivcem zákazu jízdy cyklistů po silnicích první třídy, nicméně chápu, že někde by to bylo pro cyklisty kruté.

Na silnicích jde při současné hustotě provozu skutečně o život. Tím, že dáváme ostatním řidičům včas vědět o tom, co chceme na silnici dělat, a to právě znamením o změně směru jízdy, přispíváme k lepší předvídatelnosti situace na silnici a tím i k vyšší bezpečnosti.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz