Digitální éra se rodí pomalu a v bolestech. Pozorovatel má mnoho argumentů, aby se na vývoj díval pozitivně a jiný pozorovatel si najde neméně důvodů k odsudku. Proniká do všech sfér společnosti. Obecně vzato, smysl digitalizace je v zjednodušení všech rutinních, pravidelně se opakujících úkonů. Co nevyžaduje fištrón, lze svěřit počítačům.

Banky vedou

Občan se potkává s digitalizací v mnoha oblastech. Nejagilnější jsou zjevně banky. Peněžní styk na všech úrovních se digitalizuje tak rychle, že se z toho stává politické téma. Po pádu režimu jsme se díky bankám dostali do digitální sféry hodně rychle, takřka jsme přeskočili éru placení šekem. Rychle se zavedly platební karty. Banky ruší svoje fyzické pobočky a v těch, které zbyly už mizí pokladny pro hotovostní styk. To se dotýká otázek týkajících se státu: problém České pošty by se snadněji řešil, nebýt konzervativismu části starší populace, která lpí na vyplácení penzí v hotovosti na poštovních pobočkách. Nebýt této zátěže, přešlo by se snadněji na systém, kdy poštovní funkce mohou přebírat další subjekty, například obchody. Tak jako se to už děje, když obchody tvoří fyzické rozhraní mezi občanem a zásilkovou službou. I to je důsledek digitalizace.

Banky jsou v tomto ohledu velmi agilní. Mohou se chlubit mnoha úspěchy a k těm opravdu významným patří institut bankovní identity. Ke státnímu digitálnímu chrámu zvanému Portál občana vede mnoho bran, ale velmi schůdná je bankovní identita, tedy stejný proces, jakým se přihlašujeme ke svému bankovnímu účtu na internetu. Zavedeno to bylo bez skandálů, mimo dohled médií, která po skandálech pasou. Nebylo co rozkrývat, něco, co fungovalo, se s oblastí státní správy propojilo. Pokud jde o státní sféru, asi poslední významnější úspěch od dnes už zavedeného systému CzechPOINT je elektronická dálniční známka. Koupíte ji po internetu, nic nemusíte nikam lepit a systém vás včas upozorní, že známka vyprší a je třeba koupit novou.

Tohle všechno má háček. Musíte být na internetu, internet v mobilu vše usnadňuje. Musíte být v jistém smyslu digitální občan. Kdo není, nemá úplně smůlu, protože pořád ještě je možné vše pořídit jaksi postaru. Je to ale spojeno s obtížemi.

Digitální občan

Obtíže jsou dvě, o jedné už padla zmínka. Ne každý je ochotný a schopný se do digitálního systému zapojit. Vyžaduje to akvizici zařízení a také minimální znalosti. Ne každý je toho ochoten a schopen. Donedávna byl takovým lidem oporou postoj prezidenta republiky, který odmítal vlastnit mobilní telefon a podobal se tak našemu někdejšímu panovníkovi, který uznával jako vrchol techniky elektrický zvonek, jímž přivolával komorníka.

Vážnější je ale obtíž politická. S životem v digitálním světě je principiálně spojena otázka identifikace. Klasický svět byl založen na identifikaci pomocí obličeje a podpisu, na tom stála důvěra. Neblahé zkušenosti s totalitními režimy vyvolaly ve společnosti nedůvěru vůči identifikačním praktikám. Dokud vyplňujeme daňové přiznání ručně a stvrdíme ho podpisem, je malá pravděpodobnost, že jaksi záhadně unikne a někdo s ním začne šeredit. U jeho elektronické podoby není anonymita tak stoprocentní. Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš slibuje zavedení elektronických dokladů, občanského a řidičského průkazu. Odpadly ba tím šílenosti, jakou je pravidelná výměna stávajících dokladů? Prostřednictvím médií dnes stát upozorňuje, že řidičské průkazy propadnou tři čtvrti milionům občanů. Musí se sebrat a jít na výměnu. Styk s úřadem je digitalizován, takže u vchodu si vycvaknete papírek s pořadovým číslem a nemusíte se fronty ptát „kdo je poslední‟. Frontu ale vystojíte.

Tohle odpadne v elektronickým řidičákem? Ano, ale stát bude na dohledu trvat a obnovu podmíní lékařskou prohlídkou a bůh ví čím ještě. Dohled, to je to, oč tu běží a to je ta obtíž politická. Právě z tohoto důvodu je zde návrh, aby se možnost platit hotovostí zanesla do ústavy. S papírem v hrsti, ať je to stokoruna nebo průkaz, má občan vůči státu aspoň iluzi autonomie. V čistě digitálním státě musí doufat, že demokratické poměry vydrží, že se nezhroutí systém vah a protivah, systém kontroly moci.

Doufat a konat pro to, aby demokratický systém zůstal zachován. Obezřetnosti není nikdy nazbyt. V poslední době se projevila vůči iniciativě ve věci rodného čísla. Mělo být zrušeno, jelikož prozrazuje občanovu příslušnost k jednomu či druhému pohlaví. Jakmile takové pohnutky vstupují do hry, rozsvícení kontrolek je víc než na místě. Pohnutky to jsou, diplomaticky řečeno, nevyvážené a jen z jedné strany vedené. Což je málo slučitelné s důvěrou, na níž by všechny takové změny měly stát.