DENÍK: Dědkovy zápisky (5)
V roce 1964 jsme se přihlásili jako Severočeši na celostátní přebor ve víceboji, kterej se konal ve Vrátné dolině v Tatrách. Snad poprvně v životě jsem jel lůžkovým vozem. Soutěžilo se ve třech disciplinách - příjem Morse, hon na lišku a běh podle azimutu. Byli jsme celkem čtyři a vždy nejlepší tři soutěžili nebo spíše byli kvalifikováni. Mně docela šlo Morse, tam jsem se záhadně vyšplhal na nějaké to slušné bodovací místo (hodnocení rychlosti příjmu a chyb). Nebyla to sranda, předem odevzdat vzor písma, furt si v hlavě pamatovat aspoň a nejméně 5 až 10 znaků zpět (dneska by se řeklo počítačově mezipaměť), příjem 140 až 150 znaků už byl velice slušný výkon.
Hon na lišku bylo vyhledávání ukrytých vysilačů přijímačem se směrovým účinkem - to taky šlo, ovšem azimut jsme jaksi podělali, šli jsme na opačnou stranu a když člověk vylezl v lesa a byl na druhém konci Vrátné, tak to nebyla sranda. A v dáli ten komplex, kam jsi měl dorazit, dost rána. Ovšem všichni na tom byli skoro stejně, takže jakousi náhodou a řízením osudu se Severočeši umístili na druhém místo (z 9 krajů), což fakt byl na tu bídu docela velký úspěch. A dokonce mě ta naše parta vylosovala abych tu velkou medajli pro nás převzal. Dneska holt jsme zbyli z celé té party jenom dva kousky starejch dědků.
K tomu Honu na lišku - byla to docela srandovní záležitost. V nějaké nerovné a 
složitější krajině se ukrylo pár komisařů a ke každému z nich vysilač. V dohodnutém čase každá stanice vysílala několik určených znaků. Závodník na startu věděl frekvenci, poslechl si relace, musel se rozhodnout, v jakém pořadí je bude hledat, a začal. Hrála roli taktika, někdy na sebe závodníci viděli, takže musel člověk při hledání dost u toho přemejšlet, aby netahal za sebou závodníky další. Vysilače se ukrývaly různě, vedle je lesní starej porozpadlej barák, nahoře půda a hromada sena, v ní ukrytý komisař, musel jsi potvrdit kartičku a hlídat vysílací časy. Po čase se používala automatika bezobslužná (vysilač a píchací hodiny), ale to už nebyla ta správná sranda.
Vydržel jsem tam na KV Svazarmu do roku 1966, kdy jsem skončil dost neslavně. Měli jsme družbu s jakýmsi podobným spolkem v Berlíně a vyrazili jsme na jakousi bratrskou návštěvu. Dříve nebylo v obchodech pro radioamatéry skoro nic, omezená součástková základna, všichni si zařízení stavěli sami a furt se něco shánělo. V Novém Boru byla základní organizace Svazarmu v jakési fabrice ZPA, kde se vyráběly mimo jiné i hrníčkové kondenzátory, neobyčejně důležitý prvek pro radiotechniku.
Vezli jsme toho do Německa bednu, prodali kus za marku a měli jsme mařenek za 5 tisíc, které jsme dokázali ve třech za tři dny probendit a včetně velmi tvrdě utajované 12hodinové návštěvy Západního Berlína. Tam nás vzal jejich místní pohlavár. Samozřejmě to prasklo, ostatně jako skoro vždycky všechno, byl z toho dost průser, hlavně ten Berlín, takže jsem se sebral a radši vypadnul. Jak se říká dneska, byl jsem odejít....
Jakousi asociací jsem si vzpomněl na kamaráda toho kamaráda, který slavně vstoupil do dějin ústeckých. A to v roce 70, kdy se stěhoval na dostavované ústecké sídliště Severní terasa. Protože jeho žena byla docela význačná hudebnice, tak se stěhoval také klavír.
Pozval tedy pár kamarádů a pojmul to celé to klavírní stěhování jako vysokohorskou expedici, odpočinkové tábory na každém druhém patře, občerstvovací stanice s kyslíkem a rumem na každém třetím patře. A když ten slavný klavír dovláčeli do patra dvanáctého, tak zjistil, že jsou ve vedlejším vchodě. Ten byt nebyl obsazen, jenom někomu PBH přidělen, tak ještě před nastěhováním s tím druhým dělali výměnu bytu za strašného hlaholu bytových úředníků. Zajímavé bylo, že jim bylo ve všem úředníky okamžitě vyhověno. Holt jak se říká, cizí neštěstí...... A z těch dvou rodin se stali velice dobří kamarádi, aspoň se to potom o nich říkalo.
Na těch mega sídlištích s tím měly velké problémy i dětičky, prostě netrefily domů, tak ještě vedle popisných čísle bylo a ještě je vedle vchodu sluníčko, měsíček, brouček, jahůdka a tak dál. Vono se to hodilo i pro místní opilce, když táhli domů. Samozřejmě existovali blbci, kteří obrázky přehazovali z domu na dům. Dětičkám to po čase nevadilo, ale ti opilci, to byl pro ně docela malér.
Ten obrázek je jenom ilustrativní, není to Severní Terasa, ale nesmírně populární a mediálně známe sídliště mostecké Chánov. Ten barák v popředí už neexistuje, pilnou prací našich spoluobčanů tmavší pleti byl tak devastován, že se koncem minulého roku zboural. Což jev pro mě jako technika docela nepochopitelný a nechápu, jak se dá běžně a běžným způsobem narušit statika železobetonové konstrukce. Ale jak vidno, když se chce, tak to jde.
Pozn. B. Určitě si vážený čtenář myslí, že si tyto pitomosti vymejšlím. Prohlašuji, že ne a že každá historka má racionální jádro. Jenom život člověčí je schopen takových kravinek a kotrmelců.... A já takovou bujnou fantazii zase nemám.
A v sobotu velká událost na našem krásném Střekově. Kousek pode mnou a nad školou kateřinskou je jeden baráček činžovní patřící obci. Docela pěknej a na velice slušném a klidném místě. Leč asi pravděpodobně pod ním existuje jakási velice lákavá geopatogenní zóna přitahující do něj, no jak bych to slušně řekl ... no, nepřizpůsobivé občánky. A to nejen tmavší pleti, i když těch je tam značná převaha.
Zasvěcenci na Střekově tomu říkají " Dům hrůzy ". A v sobotu po poledni kravál, hasičská auta, policajti a oblaka dýmu a on nám ten baráček dosti zahořel. Chybí mu teď prostě střecha. A prej to bylo taky ve všech TV (na které koukám dohromady na všechny asi tak hodinu týdně a to možná - vypadám občas jako pako -Ty jsi to neviděl !!! No neviděl, no a co, viděl jsem to prostě v reálu a proč na to mám koukat jako blb eště v TV jednou, nějak nevím).
No a co, ten spolek dostane bytečky jiné a můžou řvát, že jim někdo nad jejich hlavou v jejich baráku podpálil jejich bordel na půdě. A že ho hasiči vyházeli dolů před barák pěknou smradlavou a kouřící hromadu! Asi taky požární technička Magistrátu si trochu užije.
To jsou zase příspěvky do pravidel soužití s touto sortou občánků. Barák se opraví za obecní peníz (rozuměj - za naše peníze) a oni nic. Doufám, že nový starosta ukáže pevnou ruku a dostanou pořádně na budku. A nebo je nastěhujeme k Petru Uhlovi do Prahy na Ořechovku, když se jich tak zastává. A teď jsou prokazatelně v nouzi, tak by měl na ten nápad kejvnout, jinak je to posera a vejtaha a hlavně nebetyčný žvanil s dvojím občanstvím.
