Při probírání se svým archivem jsem narazil na tuto zábavnou vzpomínku na amerického astronauta Neila Armstronga, prvního člověka na Měsíci, kterou uveřejnil Neviditelný pes před bezmála dvaadvaceti léty. Snad opakování této už zapomenuté historky znovu čtenáře Neviditelného psa pobaví, než se jim znovu zachmuří líce při čtení dalších článků, jež jsou mnohem pesimističtější než ty v roce 2002, kdy jsme se teprve chystali do Evropské unie vstoupit a netušili, že propadne „zelenému“ třeštění.

Snad ani neexistuje člověk, který by neznal legendární výrok amerického astronauta Neila Armstronga když z poslední příčle žebříku na jedné stabilizační noze LEMu sestoupil na povrch Měsíce a řekl, že to je „malý krok pro člověka, ale obrovský skok pro lidstvo“. Pak následovala pracovní konverzace s řídícím střediskem v Houstonu, vztyčení státní vlajky, fotografování a všechno to, co v noci z 20. na 21. červenec 1969 sledovalo 600 milionů televizních diváků po celém světě, včetně autora těchto řádků.

Při návratu se však stalo něco nečekaného, co většině diváků uniklo a co nepochopili ani technici v Houstonu. Když se Neil Armstrong šplhal zpět do LEMu, řekl podivnou větu: „Hodně štěstí, pane Gorski!“ Mnoho lidí z agentury NASA se domnívalo, že byla adresována kolegovi, nějakému sovětskému kosmonautovi, ale když prověřili seznam sovětských kosmonautů, jméno Gorskij tam nenalezli.

Následující desetiletí si několik generací Američanů lámalo hlavu, kdo ten Gorski vlastně je a proč mu Armstrong z Měsíce přál štěstí. Sám astronaut tvrdošíjně mlčel a odmítal svoje přání vysvětlit. Až do 5. června 1995, kdy v Tampa Bay na Floridě při nějaké tiskovce se jeden z reportérů znovu na pana Gorského zeptal. A teprve po 26 letech od chvíle, kdy z měsíčního povrchu zaznělo, se pětašedesátiletý Neil Armstrong uvolil své přání vysvětlit s poznámkou, že aktéři jsou již po smrti a že tedy může.

Začal vyprávět, že jako malý kluk trénoval s jedním kamarádem na dvorku jejich domku baseball. Ten druhý kluk odpálil míček tak nešťastně, že přistál na zahradě sousedů, manželů Gorských, přímo pod okny ložnice jejich domku. Malý Neil pro něho běžel a když se sklonil, aby míček zvedl, zaslechl, jak paní Gorská křičí na manžela:

„Orální sex! Ty chceš orální sex?! To by musel chodit sousedovic kluk po Měsíci, abych ti ho vykouřila!“

Úsměv na líci čtenářům a čtenářkám Neviditelného psa alespoň tento den

přeje

František „Mrož“ Novotný