V záplavě radostných zpráv o tisících nově instalovaných solárních panelech, které mají zachránit život před zničením, nejsou téměř slyšet varovné hlasy odborných institucí, že se Česká republika a většina států Evropské unie dobrovolně žene do nedostatku elektrické energie a tepla. Energie jsou přitom klíčové pro bezpečnost států, tvoří nervovou soustavu společnosti a jejich cena se odráží v ceně všech průmyslových výrobků, zemědělství, služeb či bydlení. Podle státní instituce České energetické přenosové soustavy (ČEPS) se již v roce 2025 staneme z exportéra elektřiny dovozcem s tím, že ji pravděpodobně v zimě nebude odkud dovážet.

Celý problém začal tím, že se klimatičtí vědci na svých kongresech dohodli, že Zemi hrozí zničení kvůli průmyslové produkci kysličníku uhličitého, CO2, a je tedy nutné dekarbonizovat, přejít na „uhlíkově neutrální ekonomiku“. Na šíření strachu ze zničení planety se zviditelnila řada aktivistů typu Grety Thunbergové, které freneticky tleskali jak průmyslníci v Davosu, tak politici v OSN. Mnoho těchto aktivistů včetně oné Grety Thunbergové dnes již přiznávají, že jim vlastně nejde tolik o záchranu planety, ale o zničení kapitalismu. A zdá se, že se tento originální záměr daří. Německo pod vlivem zelených aktivistů přijalo svoji Energiewende, tedy odklon nejen od uhlí, ale i od jaderné energie a podobnou filosofii přijali politici celé Evropské unie pod názvem New Green Deal (Nový zelený úděl) a Fit for 55, tedy snížení emisí oxidu uhličitého do roku 2035 o 55 % oproti roku 1990. Jakkoli čeští politici opakovaně žádali Brusel o dopadové studie této nové unijní legislativy, nikdy tyto studie vlivu na český průmysl a společnost nedostali. Z dekarbonizace se stalo nové unijní náboženství bez možnosti cesty zpět.

Ideologům dekarbonizace se postupně daří masírovat veřejnost, že záchranou planety se mají stát právě OZE, „obnovitelné zdroje energie“, které jsou ale fakticky „občasnými zdroji energie“. Z dekarbonizace se stal miliardový dotační byznys a snad i proto se jeho elitní protagonisté při „páchání dobra“ tak snadno dostávají do takřka všech médií. Pilně opakují své postuláty a vyvozují z nich stále bizarnější scénáře a řešení.

Opak je pravdou. Nenávist ke všem spalovacím technologiím, záměrná likvidace uhelných či plynových elektráren a pomalá výstavba nových jaderných bloků vede celou společnost do energetického nedostatku. Za každým občasným zdrojem elektrické energie musí být připravena záloha pro případ, že nesvítí sluníčko a nefouká a nebo že dokonce vznikne v distribuční síti přebytek vyrobený v neřiditelných OZE. S navyšováním podílu občasných zdrojů energie navíc neroste potřeba záloh a regulací lineárně, ale progresivně. Zmíněná společnost ČEPS musí do regulace sítě investovat vyšší desítky miliard korun, což se samozřejmě projeví také v dalším růstu celkových cen elektřiny. Jistě, v létě je elektřiny dostatek a ČEPS si zatím v každodenní ruletě s přebytkem poradí. Naopak v lednu tohoto roku se u nás OZE podílely na celkové dodávce elektřiny 1,6 %, když jaderné elektrárny vyrobily 40,9 % a uhelné (parní) 45,8 %. Díky vysokým cenám elektřiny se zpomaluje již i německý průmysl a i loajální Němci začali protestovat podporou AfD, Alternativy pro Německo. Německo, tak jako my, uvažuje o zastropování cen elektřiny, aby si průmysl udržel konkurenceschopnost. Ale zastropovává se opět z daní občanů, takže jde o uzavřený kruh. Říká se tomu Železný zákon elektřiny: „Když jsou lidé nuceni volit mezi špinavou elektřinou a žádnou elektřinou, pokaždé si vyberou špinavou elektřinu“.

Je evidentní, že musíme provést revizi Green Dealu. Je potřeba snížit cenu emisních povolenek, jakýchsi novodobých odpustků, jejichž cena uměle dělá výrobu elektřiny z uhlí ztrátovou. Je potřeba přehodnotit nereálné emisní závazky a uhelné elektrárny odstavovat až tehdy, kdy za ně bude existovat plnohodnotná náhrada. Je potřeba snížit dotace do OZE, které již dnes elektřinu zdražují. Je potřeba nebrzdit, ale podpořit výstavbu nových jaderných bloků. Je potřeba vrátit se k rozumu.

Až vám dodavatelé pošlou na podzim nové smlouvy s novými cenami za elektrickou energii, nesvádějme to na válku na Ukrajině či na „zlé energetické firmy“. Ve vysokých cenách elektřiny podporujeme sousedovo solární panely, zelenou ideologii a bouráme kapitalismus. Přesně tak, jak nám to zelení levicoví aktivisté ruku v ruce s klimatickými vědci před lety naplánovali.