Budoucí čas má jednu nepřekonatelnou vlastnost. Budoucnost nelze nijak ověřit nebo rozporovat a tím se tvrzení v budoucím čase stává nezpochybnitelné. Pokud kdokoli prohlásí, že se něco může stát, má pravdu. Stát se může spoustu věcí. Jak pravděpodobné to je, budiž odloženo stranou.

Až se ukáže, že se v budoucnosti nic nestalo, nikdo už si nevzpomene na původní hlášku, že se to mohlo stát, natož aby někdo rozebíral, zda bylo strašení nutné.

„Globální zhoršení klimatu, svým rozsahem větší než jakékoli jiné, které lidská civilizace zažila, je velmi reálnou možností a opravdu se může dostavit velice brzy.“

Tuto větu napsali američtí vědci v dopise prezidentovi USA. Je z podstaty nevyvratitelná. Větu napsali vědci v roce 1972 a důrazně varovali před dobou ledovou, ale to je vedlejší. Budoucím časem lze strašit stále. Napřed mráz, včera pandemie, zítra horko, pozítří povodně nebo sucho podle toho, jaké bude počasí.

„Budeme nahraní, pokud nedojde k drastické akci.,“ psali vědci z NASA v roce 2008. „Maledivy mohou být za třicet let pod vodou,“ hrozil další vědec z OSN v roce 1988.

No, mohly být , ale nejsou.

Australský korálový útes je v super kondici
Australský Velký bariérový útes se pyšní největším pokrytím korálů za poslední čtyři desítky let, přesto zůstává tato informace naprosté většině lidí utajena. Podle průzkumu z dubna se nadpoloviční většina dotázaných Australanů domnívá, že pokrytí útesu korály je pod průměrem, a pouze deset procent lidí ví, že je vyšší než průměr. Zcela zanedbatelní tři Australané ze sta vědí, že korálů je rekordní množství.

Je to logické, protože úbytek korálů, ke kterému došlo před sedmi lety, se dočkal široké publicity. „Velký bariérový útes umírá“, oznamoval Washington Post.

Když koráli ubývají, dokáže vyvolat úzkostné stavy každý. Ale co když je na Velkém bariérovém útesu korálů jako máku a lidé by se vlastně mohli těšit, že se podmořskému zázraku přírody daří?

Pomůže budoucí čas.

Strach je pomocník diktátorů
Proto zněly titulky o rekordním nárůstu korálů v australských vodách v minulém roce takto:

Guardian: „Rekordní pokrytí korály, ale globální oteplování může ohrozit regeneraci.“
Washington Post: „Velký bariérový útes má nejvyšší pokrytí korálů za desítky let. Globální oteplování to může zvrátit.“

Agentura Bloomberg použila variantu budoucího času v rafinovaně skryté podobě. Titulek z října loňského roku zněl: „Navštivte Velký bariérový útes předtím, než klimatická změna zabije korály.“ Článek dále pokračuje textem, že „přes rekordní pokrytí korály je jejich budoucnost ohrožena.“

Za pomoci budoucího času lze ze super zprávy udělat v nejlepším případě zprávu neutrální, ale spíše úzkostnou. V případě agentury Bloomberg jasně depresivní.

Nikdo totiž neodloží noviny s podobnými titulky s dobrým pocitem. To nejde. Voilá, úkol splněn, občan vystrašen.

Proč nikdo nepíše, že průměrná teplota na Zemi za posledních sedm let podle NASA klesla? Protože to je čas minulý, ten lze ověřit.

Každý den alespoň jedna úzkostná zpráva

Po relativně velmi chladném jaru stále častěji objevují titulky, které oznamují, že podle meteorologů „může být léto nejteplejší v historii měření“. Nepochybně může, nelze nijak dokázat, že nemůže, a ve skrytu duše zůstává nepatrný, ale jasně hmatatelný pocit drobné úzkosti.

To všechno dokáže správně použitý budoucí čas.

Obrana je na druhou stranu jednoduchá. Je-li něco v budoucím čase:

NEČÍST, NEPOSLOUCHAT A UŽÍVAT DNE!