Že vedle banálních, nudných a vesměs obhroublých a toxicky maskulinních heterosexuálů jako my existují taky společensky zajímavější a kulturně vytříbenější homosexuálové a bisexuálové, máme historicky doloženo už od antického Řecka. I to nedávnější obohacení sexuálních klasifikací o transsexuály se dá vystopovat do legend starořeckých a ještě starších egyptských a indických. Poměrně běžnou kategorií vždy bývali asexuálové, které sex nezajímá, a autosexuálové, kteří holdují sexu sami se sebou. Těm se akorát neříkalo tak vědecky, pro obyčejný lid to byli spíš onanisté.

Věčnou kategorií jsou i pedosexuálové alias pedofilové, milující sex s dětmi, u nás sice trestný, ale dodnes povolený a jistým bohem posvěcený v islámu. A vždy tu byli i poměrně menšinoví zoosexuálové alias zoofilové, kteří dávali přednost sexu se zvířaty – muži nejraději s ovečkami koitálně, ženy se svými milovanými psy cunilingválně. A taky tu ještě pobývávají rovněž poměrně menšinoví nekrofilové milující mrtvoly.

xxx

To bylo tak asi vše, nač tehdejší chudá lidská fantazie dokázala přijít. S nástupem nového tisíciletí však sexuologická věda, ve svém novém odvětví zvaném „gender studies“ a s vědci zvanými „gender scholars“, začala s obdivuhodnou mírou fantazie a kreativity objevovat takovéto kategorie, u mužů i žen:

Polysexuál (sex s velkým počtem lidí jakéhokoli pohlaví a jakékoli kategorie). Pansexuál (sex nejen s kýmkoli, ale i s čímkoli). Pomosexuál (“post-moderní“, odmítající jakékoli kategorizace a sexuálně činný jakkoli ho nebo ji napadne). Metrosexuál (zjemnělý heterosexuál podobající se manýrismy a vkusem homosexuálovi). Retrosexuál (opak metrosexuála, chlapák s manýrismy kovbojskými). Hromosexuál – anglicky „hummersexual“ (průbojný a agresivní hromotluk). Übersexuál (zmužnělý metrosexuál s obnoveným manýrismem kovboje, ale uhlazeného zevnějšku, něco jako Limonádový Joe).

xxx

Tak to bylo ještě donedávna a připadalo nám to dostačující. Jenže genderoví učenci, už zabydlení na univerzitách, museli vykazovat vědeckou činnost, aby si svůj chlebíček zasloužili. A tak nás k dnešku obdařili dalšími, jejichž vynalézavost dostává podobu newyorských mrakodrapů.

Abrosexuál - se sexualitou v trvalé proměnlivosti od jakékoli kategorie po jakoukoli kategorii.

Androsexuál - přitahován mužností, ale nejen u mužů, nýbrž i třeba mužností žen „mužatek“, občas narážející i na drsné lesby a se zlou se u nich setkávající.

Biromantik - bisexuální asexuál, přitahovaný k oběma pohlavím, s nimiž si pak rád povídá a s nimiž se i třeba obejme a pohladí, ale k sexu je nepustí.

Ceterosexuál – sexuálně přitahován transsexuály (bez ohledu na to, zda jde o transženy nebo transmuže) a osobami „nebinárními“, které se neidentifikují jako žádné konkrétní pohlaví.

Cupiosexuál – nepřitahován sexuálně k nikomu, ale na rozdíl od asexuála po sexu toužící, asi nějak abstraktně.

Demisexuál – částečný asexuál schopný sexu jen v hluboce a dlouhodobě emočně angažovaném výlučném vztahu. Tedy to, co se kdysi pokládalo za normální a normativní.

Esthesiosexuál – osoba jakéhokoli pohlaví a kategorie milující vzájemné jemné dotyky, hlazení nebo masáže, ale odmítající koitální sex.

Finsexuál – přitahován (přitahována) femininitou, a to nejen u žen, ale i u zženštilých mužů. (Opak androsexuála).

Greysexuál – subkategorie asexuála teoreticky nevylučující možnost sexuální přitažlivosti k někomu za nějakých příznivých okolností.

Iculasexuál – další subkategorie asexuála či asexuálky lhostejných k sexu, takže jsou někdy i k němu ochotní, s jakoukoli kategorií, bez sebemenšího vzrušení nebo emoční angažovanosti.

Juxtaromantik – opět subkategorie asexuála toužícího po emočním romantickém vztahu bez sexu.

Lithosexuál – asexuál toužící po sexuálním vztahu a sám může k někomu sexuální touhu cítit, ale je odpuzován, když k němu někdo sexuální touhu vyjádří.

Minsexuál – androsexuál (přitahovaný k mužnosti), který občas podlehne přitažlivosti ženskosti.

Ninsexuál – přitahován výlučně ke kategorii „genderově nekonformující“ alias „nebinární“, čili k osobám, jejichž pohlaví není na pohled jasné.

Omnisexuál – sex s kýmkoli, jakékoli kategorie, sebeidentifikace nebo sexuální preference, jakýmkoli stylem a způsobem.

Queer – kdysi hanlivé pojmenování homsexuálů, přibližne stejného kalibru jako český buzerant. Dnes přivlastněné kategorií kohokoli (včetně heterosexuálů), kdo se odmítá zařadit do jakékoli jasné kategorie a definice sexuality.

Quadsexuál – osoba přitahovaná ke čtyřem odlišným pohlavím zároveň, přičemž to musí být z té široké škály kategorií vždy přesně čtyři, ale mohou být pokaždé jiné.

Rosesexuál – těžko hádat, co má společného s růžemi, neboť jde o další subkategorii asexuálů (zde častěji asexuálek), snících o abstraktním sexuálním vztahu, ale odpuzených, jakmile hrozí nějaký konkrétní, osobní.

Relatiosexuál – přitahovaný výlučně osobami, které už jsou v nějakém vztahu s někým jiným.

Sapiosexuál – sexuálně přitahovaný k druhé osobě její inteligencí, bez ohledu na její tělesnou přitažlivost.

Spectasexuál – sexuálně přitahován k velkému počtu pohlavních kategorií, ale na rozdíl od omnisexuála ne úplně ke všem. Každý spectasexuál má nějakou, nebo i několik, z oněch všech kategorií, které ho nepřitahují, nebo třebas i odpuzují, a přitom u každého spectasexuála to mohou být kategorie jiné.

Trixic – osoba nebinární sexuálně přitahovaná výlučně k ženám.

Toric – osoba nebinární sexuálně přitahovaná výlučně k mužům.

Uranic – osoba nebinární přitahovaná k osobám nebinárním mužského vzezření a odpuzovaná osobami nebinárními ženského vzezření.

Venusic – osoba nebinární přitahovaná k osobám nebinárním ženského vzezření a odpuzovaná osobami nebinárními mužského vzezření.

Varioriented – osoba emočně přitahovaná k osobám jednoho pohlaví (k nimž necítí fyzickou přitažlivost), ale sexuálně k osobám jiného pohlaví (k nimž necítí emoční přitažlivost).

Xenosexuál – osoba sexuálně vzrušovaná nebiologickými bytostmi jako roboti nebo figuríny.

Zygosexuál – osoba žijící v manželství nebo partnerství toužící po sexu s jinými, za souhlasu nebo nejlépe spoluúčasti partnera. ¨

xxx

Nějak tam převládají ti asexuálové. Takže není divu, že vymíráme. Jenže i tento výčet je už nejmíň tři roky starý a genderová věda určitě vymýšlí další kategorie na plné obrátky. Ostatně, vymýšlet si můžeme i my. Třeba, chceme-li zůstat v angličtině, takového „feetishistu“, což je subkategorie fetišisty sexuálně vzrušovaného dámskými nožičkami. V češtině třeba „plešosexuálka“, žena sexuálně přitahovaná holými pánskými lebkami. „Palcosexuál“ – subkategorie feetishisty, jenž je vrcholně sexuálně uspokojen cucáním palce dámské nohy.

Kolik z nás si na to ještě vzpomíná: o kterémže to českém politikovi jedna mladá kráska řekla, že se zamilovala do jeho „sexy mozku“? Nebyla to nějaká „mozkosexuálka“?

A na tohle, pánové, kolik z vás na to má?

Převzato z Playboye

Kurasovy knížky najdete třeba zde: http://www.pi-shop.cz/kuras/

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Češi na vlásku
Kurasův nejstarší besteller, původně psaný anglicky s titulem Czechs and Balances, časem přeměněný v evergreen a aktualizovaný novou kapitolou dělá českou historii jednoduchou jako vyhození z okna. Náš národní charakter pitvá s požitkem a vtipem a přináší jak informativní, tak vysoce zábavný pohled na české dějiny.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.