Pátek 17. října
V Praze se podařilo zničit část secesního paláce na výstavišti. Nejdřív celý objekt zdevastovali bolševici čuňáckou přestavbou, dnes bylo v jeho třetině dílo zkázy dokonáno. Shodou podivných náhod zrovna to křídlo měla v pronájmu firma Jana Kočky, syna známého, jak se dnes říká, „organizátora Matějských poutí“. Je to snad součást předvolební kampaně? A co ještě lehne popelem? Historik architektury Zdeněk Lukeš se přimlouvá, aby devastace bylo využito k rekonstrukci celého objektu do předbolševické podoby. Ten návrh si zaslouží podporu.

Drzost pana poslance Hovorky už dosahuje kosmických rozměrů. Vydal veřejně výzvu, aby voliči nedávali své hlasy ODS. Sám ovšem prý při hlasování o nedůvěře vládu podpoří. Pokud to udělá, zachová se jako šašek. Buď je třeba, aby voliči nevolili nejsilnější stranu koalice, a pak koalice nemá smysl, nebo koalice smysl má, a pak je vydávat taková prohlášení skunkovina. Podle předsedy KDU-ČSL Čunka je Hovorka starý poctivec, jen by měl ještě přijmout pravidlo, že s koaličními partnery se dá dohodnout. Je mi líto, ale chování pana Hovorky je ještě problematičtější než chování pp. Melčáka a Pohanky. Ti aspoň už nemají s ČSSD nic společného.

Miloš Zeman exhiboval v Děčíně na podpůrném mítinku pro ústeckého volebního lídra ČSSD pana Foldynu. Jeho názory (mimo jiné): bankéři se teď dostali na úroveň uklízeček, což si uklízečky nezaslouží (bylo by dobré doprovodit ilustrací jako od Lva Haase), Kosovo nemá nárok na samostatnost, agresorem na Kavkaze byla Gruzie. Miloš Zeman není o nic lepší než Paroubek, naopak, je to zcela nevypočitatelné, psychicky vyšinuté individuum, což ovšem je také jediné štěstí, protože jeho doba minula ve chvíli, když ho dokonce i většina spolustraníků prokoukla, tedy na jaře 2002. Paroubek je o hodně schopnější, racionálnější, a proto taky nebezpečnější.

Právo dnes přineslo s předsedou ČSSD velký rozhovor. Odmítl se vyjádřit k tomu, že po střílení u Monarcha zvažoval reziganci. Prý je to jeho soukromá věc. Proboha, proč o tom tedy mluvil na veřejnosti, měl si to nechat pro sebe. Pochvaluje si Ficovu politiku vůči energetickým firmám ve věci zdražování („obrátil se na distribuční společnosti a ty si v podstatě nějaký silný růst cen nedovolí“). Fico s nimi jedná jako kdysi Kaczyńští s Německem. To je velmi nadějné pro to, jak bude v budoucnu Paroubek řídit RaJ ČR. Jistě nezůstane jen u energetiky, dostane se i na média. Jinak je zajímavé, že se lídr ČSSD lehce otřel o dr. Ratha, který chce dělat zároveň poslance i středočeského hejtmana. Paroubek má velké obavy z toho, co bude provádět vláda Mirka Topolánka. Já mám zase velké obavy z toho, co bude provádět (resp. vyvádět) Paroubek, až Topolánka svrhne.

V českých novinách se šíří prokunderovské běsnění. Jde se po Respektu, po Ústavu pro studium totalitních režimů a po všech odporných individuích, které si z nízkých důvodů vylévají na našem národním palladiu (Kunderovi) žluč. Záběr je široký, od Práva před nenávistný text Karla Steigerwalda v MfD až po Lidové noviny. Tématu se týká naše dnešní glosa. V té hysterii se ani nedá poznat, nakolik je do toho Kundera opravdu namočen (aspoň trochu se namočil, to je nepochybné, není vyloučeno, že daleko míň, než se na první pohled zdá, bohužel to zatlouká), protože mluvit o tom věcně už skoro pro ten řev nejde.

„Bylo by špatné, i kdybychom získali tři čtyři hejtmany. To by mělo určitý dopad na vedení ČSSD včetně Jirky“, prohlásil poslanec ČSSD Jandák. Paroubek si nasadil hodně vysokou laťku. Zdá se ovšem, že víc než čtyři hejtmany získá.

Sobota 18. října
K novinové zprávě o požáru paláce na pražském Výstavišti jsem si dnes ráno připsal poznámku: možná je to předzvěst volební katastrofy. A taky že jo. Výsledku voleb se týká komentář. Zapomněl jsem se zmínit o poměrně vysoké volební účasti – Paroubek zabral, na českého člověka zřejmě silně působí arogance a zupáctví, které předseda ČSSD ztělesňuje daleko víc a líp než Topolánek. Smutné je žít v zemi, kde se lidé jako Paroubek a Rath těší spontánní oblibě.

Alexandr Mitrofanov píše v Právu, že v případě krajských koalic ČSSD – KSČM by tady byl obrázek oranžově rudého vládnutí, „aniž by kdokoli trnul, že nás vyvede z NATO, zaprodá Rusku, nebo udělá čelem vzad k reálnému socialismu“. K tomu je třeba říci: čelem vzad k reálnému socialismu je neproveditelná věc a Rusku nás zaprodají Paroubek s Klausem i bez pomoci komunistů.

Jak číst Právo: „Francouzští spisovatelé zvedli pero, aby se zastali Kundery“. Ze zprávy vzápětí vyplyne, že jsou dva.

Slovenský premiér Fico kritizoval polostátní Slovenský plynárenský průmysl za chystané dvacetiprocentní zdražení plynu. Chce jim v v tom zabránit vydáním zákona, podle něhož představitelé státu v představenstvu firmy získají právo veta. Hle, středoevropský Chávez! Mohl by to udělat rovnou dekretem (premiérským a nebo prezidentským, Gašparoviče by jistě nemusel dlouho prosit).

Jiřina Šiklová dává v MfD průchod svému přesvědčení, že „s totalitním režimem spolupracovala většina národa“. S tou spoluprací je to trochu složitější, než se zdá chartistům, kteří mají pocit, že je národ nechal ve štychu. Nedá se například říci: s vedením koncentračního tábora Buchenwald spolupracovala naprostá většina vězňů. Bolševické Československo bylo dosti fešácký Buchenwald, ale něco málo z něho přece jen mělo. Takže bych byl na místě Jiřiny Šiklové opatrnější ve formulacích.

Případu Kundera se týká rozhovor LN s Milanem Uhdem (velmi příznačný, ještě se k němu vrátíme) a článek Petra Zídka v Orientaci. Oba se pochopitelně Kundery zastávají. Zídek končí: „Odsuzujete Kunderu? Devět z deseti lidí by v jeho situaci udělalo to samé.“ Problém je jednak v tom, že to, o čem se mluví, neudělalo devět z deseti lidí, nýbrž jeden Kundera, a pak v tom, že když se zveřejní, co Kundera udělal, chápe se to hned jako soud. A to proto, že ti, co ho hájí, dobře vědí, že něco takového se nedělá.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.