Úterý 19. prosince
Předseda KDU-ČSL Čunek se zjevně smířil s tím, že bude ve vládě podpořené přeběhlíkem. Přemlouval prý ovšem poslance Melčáka, aby neopouštěl ČSSD, jednal a chce ještě jednat s Paroubkem o podpoře sociálních demokratů vznikající vládě a žádá, aby vláda co nejdřív přišla do sněmovny s reformním návrhem, s nímž bude spojena otázka důvěry. Čunkovo stanovisko má jakýsi reálný základ (vláda spočívající na toleranci přeběhlíka nebude moci prosadit nic opravdu významného) a zároveň je v něm něco z tradiční lidovecké snahy získávat body tím, že se emancipuji od svých koaličních partnerů. Čunkovi by předčasné volby přišly docela vhod, mohl by nepřímo ovlivnit složení poslaneckého klubu strany ke svému obrazu. Ti, kterých se to v klubu týká, to ovšem vědí a budou dělat všechno pro to, aby volby nebyly. Stačí jeden poslanecký dezertér (pro volby určitě nebude ani poslanec Melčák, bylo by to od něho politické harakiri) a Paroubek při třetím pokusu vyhraje. Místopředseda ČSSD Škromach je přesvědčen, že Melčák se už rozhodl vládu trojkoalice podpořit, asi to tak bude, proč by to jinak zrovna Škromach říkal. Bude to ovšem zase vláda, která si bez ČSSD ani ruce neumeje.

Podle CVVM klesl počet lidí, kteří se domnívají, že by Bnenešovy dekrety měly dále platit. Je jich ovšem pořád 53%. Vzrostlo procento těch, které to nezajímá. O tom, že „odsun“ byl spravedlivý, je stále přesvědčeno 50% lidí (i tady lze pozorovat mírný pokles). Posun je ovšem zcela v rámci kolísání procentních údajů v posledních pěti – šesti letech, nejde o žádnou výraznou změnu, svědčí to jen, že o věci se nemluví, byla zametena pod koberec. Nevycházejí už ani štvavé články, o něž v Právu pečoval normalizační harcovník Kovařík. O tématu se nesmí psát – ne proto, že by to bylo úředně zakázáno, ale protože „lidé od novin“ to nepovažují za slušné. Za těchto podmínek se názory veřejnosti budou měnit tím způsobem, že do deseti – patnácti let nebude nikdo vědět o tom, že se něco takového stalo. Stane se to neexistujícím od samého počátku. Bude to jaksi vyňato z historie. A kdo by to připomenul, setká se s výtkou, že historii přepisuje: nic takového přece nikdy nebylo. Připomíná to Ahmadínežádův postoj k holocaustu.

Německá vláda se může přetrhnout, aby Poláky ujistila, že nejen nepodporuje žádosti vyhnaných o majetkové restituce, ale co nejvášnivěji je odsuzuje. Není jí to vůbec nic platné: polský prezident kdesi napsal, že v poslední době zaznamenal „neobvykle radikální revizi historických hodnocení“ a „renacionalizaci německé politiky“. Appaesement se nikdy a nikomu nevyplácí. Zvyšuje jen apetit protistrany.

Jakýsi čtenář požaduje v MfD, aby se Slováci omluvili za vyhnání českých učitelů, úředníků atp. v roce 1938. Když už se dnes každý omlouvá za všechno. Jednak si nejsem jistý, zda je za co se omlouvat a v jakém rozsahu – kromě „bratrské pomoci“ sloužili ti lidé taky kolonizaci nově získané provincie, které nebyla dopřána ani autonomie pod nejapnou záminkou, že Slováci jsou vlastně Češi (neboli, jak se tenkrát říkalo, „Čechoslováci“); a jednak není pravda, že se každý omlouvá každému: existuje ne světě jeden národ, který se rozhodně v žádném případě nemá za co omlouvat a taky se ještě nikdy nikomu vůbec za nic neomluvil: totiž my Češi. Měli bychom si zamést před vlastním prahem a nechat Slováky na pokoji, pokud jde o ně, máme máslo na hlavě.

Německá policie včera zažila masové nasazení při premiéře Mozartova Idomenea, kde se nakonec (ač to do opery vůbec nepatří) řežou hlavy Mohammedovi, Ježíšovi a Buddhovi. Jsem pro založení rozsáhlého celosvětového hnutí – proti prznění oper všeobecně a Mozartových zvlášť. Ten režisér je prase ne snad proto, že se rouhá (to dělá dnes kdekdo), ale že exhibuje na účet krásné hudby, která si to nezaslouží, a na účet mrtvého skladatele, který se nemůže bránit. Uříznout hlavu mu sice netoužím, ale přiznám se, že se občas – zcela platonicky – zabývám představou, jak by bylo příjemné mu nakopat zadnici.

Musím říci, že postoje Strany zelených jsou pro mne v některých ohledech příliš náročné. Protestují proti vystěhování Romů na periferii Vsetína „do bytů z plechových kontejnerů“ (mluvit o kontejnerech je totéž, jako když se o moderním vepříně v Letech mluví jako o „prasečáku“) s tím, že je to vytváření ghett. A ten barák v centru, to nebylo ghetto? K Čunkově akci lze mít spoustu oprávněných výhrad, ale ne tuhle.

Středa 20. prosince
Ústavní soud zrušil přidělení Jaroslava Bureše k Nejvyššímu soudu v Brně (byl tam nepochybně vyslán jako potenciální nástupce dr. Brožové). O přidělení kdysi rozhodl ministr Němec. Bureš tak paradoxně zůstává místopředsedou NS, ale není už soudcem NS (o jeho jmenování místopředsedou NS, které má na svědomí zase Klaus, bude ÚS teprve rozhodovat). Klaus se vyjádřil (rozhodnutí ÚS v té chvíli neměl k dispozici), že se může jednat o nebezpečný krok k tomu, aby soudní moc postupně přebrala politickou moc na úkor exekutivy, která stojí na výsledcích demokratických voleb. K tomu je třeba poznamenat, že v každém trochu civilizovaném státě je soudní moc poslední instancí, kam se může občan dovolat proti komukoli, to jest i proti politikům, i proti monarchovi, případně prezidentovi (zvlášť pokud má prezident monarchické ambice), protože vůle lidu je velmi významná, ale zásady jsou ještě významnější, a v situaci, kdy se zásady dostanou do rozporu s vůlí lidu, mají i v demokratickém státě přednost zásady, ovšem jen tenkrát, když o nich a podle nich rozhodne nezávislý soud. A nezávislý znamená nezávislý na prezidentovi, na parlamentu a konec konců i na vůli lidu. Ten, kdo se dovolává proti nezávislému soudu „vůle lidu“ je nestydatý populista (všimněte si, že jsem nikoho nejmenoval).

Bulharské ošetřovatelky, vězněné už několik let v Libyi, dostaly opět trest smrti. Byly obviněny, že úmyslně nakazily v nemocnici libyjské děti virem AIDS. Obvinění je drzé, sprosté a úplně nesmyslné, libyjské orgány se jím snaží zakrýt bordel, který mají ve svém zdravotnictví. Kromě toho Kaddáfí by zjevně rád Západ (všimněte si, že Bulharsko už je taky Západ) vydíral, Bulharsko mu připadá dost slabé na to, aby se po něm mohl vozit, a počítá realisticky s evropskými Mnichovany. Evropa se bohužel jako vždy s postiženými (v tomto případě s Bulharskem) dostatečně nesolidarizovala. Kaddáfí by měl dostat srozumitelně na vědomí, že poprava těch žen bude pro Evropu znamenat casus belli.

Paroubek se už údajně smiřuje pro svou stranu s opoziční rolí. Je otázka, nakolik se pak ČSSD smíří s dalším Paroubkovým předsednictvím. Zároveň podle Paroubka musí předseda PS Vlček zvažovat, zda má dodržet slib a před případným třetím pokusem o sestavení vlády odstoupit z funkce. To je zvláštní: slíbil to Vlček a měl by si to zvážit sám, bez Paroubka. (Jiná věc je, že Klaus měl Paroubka pověřit druhým pokusem; Klaus to neudělal a místo toho tlačí na koalici ODS s ČSSD, v níž bude ČSSD sice hrát druhé housle, ale stejně si bez ní ODS ruce neumyje. Klaus, místo toho, aby dělal nestranného moderátora politiky, rozehrává vlastní politické koncepce na úkor Paroubka i Topolánka. Paroubek je teď ve slabší pozici, tak mu to celkem vyhovuje, protože to vypadá, jakoby ho Klaus podporoval).

Podle CVVM si téměř tři čtvrtiny lidí myslí, že v politice je málo žen. Problém je spíš, že je v ní moc hlupáků, na pohlaví nezáleží.

Vrchní soud, k němuž se odvolalo Ministerstvo vnitra ve sporu s hercem Kanyzou o jeho údajné fízlovství, rozhodl na rozdíl od nižších instancí v hercův neprospěch. Je to jeden z mála případů, kdy se člověku, evidovanému jako agent StB, nepodařilo prokázat svou nevinu. Že by tu přece jenom byli nějací agenti StB existovali?

Zemřel druhý ze spolutvůrců legendárního (všimněte si, že používám podobného termínu jako Právo pro Alexandrovce) Médi Bédi, Joseph Barbera. Připomínám zde v této sovislosti, co jsem před několika lety napsal u příležitosti úmrtí jeho kolegy Williama Hanny. Zásluha obou pánů je společná a nedělitelná.

V rozhovoru s Michaelou Jílkovou se policejní prezident (opět) pozastavil nad tím, proč lidé z nemocnice v Havlíčkově Brodě, jakmile dospěli k podezření, že se tam odehrávají hromadné vraždy, nezavolali např. na linku 158 a místo toho dva měsíce připravovali trestní oznámení. Mně je to divné taky.

Podle průzkumu veřejného mínění agentury Eurobarometr důvěřují (orgánům) EU asi dvě třetiny Čechů, kdežto právnímu systému ČR jen třetina, vládě čtvrtina a PS míň než pětina. Tomu se říká politický realismus.

Polsko hodlá na majetkové žaloby Preussische Treuhand reagovat revizí polsko-německé dohody z let 1990 a 1991, která umožnila sjednocení Německa s tím, že SRN uznala hranice na Odře a Nise. Chce Polsko dosáhnout opětovného rozdělení Německa a obnovy NDR? Premiér Kaczynski údajně mluví v těch majetkových žalobách o „propojení židovských a německých zájmů a někdo si velice dobře spočítal, že židovský element v tom může pomoci“. Nevím, zda toto propojení němcožroutství s antisemitismem získá v Evropě širší podporu. Je to bohužel další důkaz o mohutné kazachstanizaci Polska za vlády nynější vládní koalice. Škoda, že pan premiér na dotvrzení svých slov nezapěl známou polskou lidovou píseň Hoď Žida do studny.

Čtvrtek 21. prosince
Pokračují tahanice o složení vlády, seznam má dnes odpoledne předložit premiér Topolánek prezidentovi Klausovi. Po několika schůzkách ODS zjevně přistoupila na dost velké koncese svým koaličním partnerům. Lidovci získali ministerstvo financí, zelení ministerstvo zahraničí pro nestraníka Schwarzenberga. Vondra se musí spokojit funkcí místopředsedy vlády a bude mít zjevně na starosti evropské záležitosti. Tohle rozvržení zahraničních kompetencí je dost povážlivé – Vondra bude v duchu ODS v evropských záležitostech prosazovat euroskepticismus, kdežto Schwarzenberg ve „světových“ záležitostech antiamerikanismus zelených. Mělo to být přesně naopak, zástupce zelených měl v evropských záležitostech korigovat euroskeopticismus ODS. Vlivné a bohaté ministerstvo pro místní rozvoj bylo přiklepnuto lidoveckému předsedovi Čunkovi, místopředseda ODS Gandalovič se musí spokojit tradičním lidoveckým resortem, zemědělstvím. Pokud tato vláda projde, stane se tak díky jedinému hlasu poslance Melčáka (což je, nemohu si pomoci, v tuto chvíli jakýsi maňásek Miloše Zemana, v tom případě by Zemanovi pomsta vyšla), bude slabá a rozhádaná. Je to o hodně horší varianta než předčasné volby, ale přesto o hodně lepší než přímá či zamaskovaná velká koalice ODS a ČSSD, kterou podporuje mj. prezident.

Podle CVVM v preferencích mírně tratí obě nejsilnější strany, rozdíl ve prospěch ODS je ovšem stále strašně velký. Výrazně získali zelení a lidovci (průzkum byl pořízen už po nástupu Jiřího Čunka do čela strany, Čunek je v celostátní politice v pravém slova smyslu nová tvář, a to má lid rád). Obě strany se dotáhly na KSČM, zelení komunisty dokonce trochu předstihli. Současná slabost komunistů ovšem vyplývá z toho, že jim Paroubek vyluxoval část voličstva. Jakmile by ČSSD oslabila, přelijí se někteří její voliči zpátky ke komunistům.

Ministr Štěpánek má za sebou čerstvý skandál, píší v Právu. Před týdnem prý veřejně „připustil“, že jeho ministerstvo používá nelegální software Microsoftu. Legalizace by přišla asi na milion korun. Za prvé milion není ve srovnání s prošustrovanými miliardami pouhým okem viditelná částka, za druhé a hlavně: zařídil používání uloupeného software Štěpánek (což považuji za krajně nepravděpodobné, jak by to za tak krátkou dobu stihnul, a kdyby to stihnul, tak by to tak rychle nepřiznával) nebo jeho předchůdci? V tom případě mají skandál oni a ne Štěpánek.

Podnikatel (a ruský agent) Kovtun tvrdí, že Alexandr Litviněnko, který nedávno zemřel za víc než záhadných okolností na otravu poloniem 210, byl prý úplně švorc a ve finančně bezvýchodné situaci. Věc je tedy jasná: Litviněnko spáchal sebevraždu poloniem 210. Holubčíci, duše slovanské, co se nám to zase pokoušíte nakecat!

Kazachstanizace Polska pokračuje mílovými kroky. 46 poslanců Sejmu ( z PiS, Ligy polských rodin a Polské lidové strany) již podalo návrh, aby parlament usnesením jmenoval Ježíše Krista polským králem. Ještě by se měli zeptat nominovaného, co říká tomu, že se stane králem země, kde jednou z vládních stran právě zmítá neslýchaný kurevnický skandál a kde ministryně zahraničí rozjíždí kampaň proti německo-židovskému spiknutí. Polsko se pod vedením nynější vládní koalice stává jakousi veselou obdobou Íránu ve střední Evropě. Tamější nacionálně katolický fundamentalismus se od toho islámského příliš neliší. Bylo by zábavné to pozorovat ze vzdálenosti pár tisíc kilometrů. Bohužel jde o naše nejbližší sousedy. Kromě toho mám dojem, že takovému Zahradilovi a jeho suitě se to musí docela líbit: je to podle jejich gusta národní formou (nacionálně katolický fanatismus) a internacionální obsahem (úsilí o emancipaci od všeho, co je na obzoru a vypadá to aspoň trochu civilizovaně).

A ještě doplnění z Lidových novin: v návrhu na korunovaci Ježíše polským králem se prý mj. praví: „Svatý otec si byl vědom, že Polsko může zachránit Evropu od záplavy nevěrectví a nemorálnosti“ (typický nával polského mesianismu, měli by za tím účelem zřídit komisi, předsedou by se měl stát šéf Sebeobrany Lepper, pokud ho zavřou za sexuální obtěžování, řídil by komisi z basy, nebo by za něho mohl zaskočit poslanec Romaniuk a dirigovat ji z bordelu, který funguje v hotelu, jenž vlastní). Jeden ze dvou hlavních iniciátorů návrhu, poslanec Gorski, prý před návštěvou Benedikta XVI. v Polsku navrhl nastolit v Polsku boží království. Považuji za nutné, ač z jejich hlediska kacíř, upozornit, že vyvádění našich polských sousedů (samozřejmě ne všech!) obsahuje mj. mocný náboj nesmírně nestydatého rouhání. Zdá se mi, že je to všechno záležitost zároveň pro psychiatry a inkvizici (jenže tu už si katolíci bohužel zrušili). Zdá se, že naše severní sousedy zachvátilo jakési kolektivní šílenství. Doufám, že to není nakažlivé.

A nakonec aktualita: prezident Klaus zatím nejmenoval Topolánkovu vládu. Má výhrady k tomu, že nemá zajištěnu dostatečnou podporu v PS a navíc není spokojen s obsazením některých ministerstev, jmenovitě ministerstva zahraničí. Karel Schwarzenberg je podle něho příliš úzce spojen s Rakouskem a to není při dnešních napjatých česko-rakouských vztazích vhodné. K záležitosti se vrátíme v podrobném komentáři, zatím jen docela stručně. Má věcnou a formální rovinu. K věcné patří, že vláda postavená na přeběhlíkovi je opravdu málo stabilní a že jmenování Schwarzenberga za ministra zahraničí je možno (z jiných důvodů, než jaké uvádí Klaus, viz výše) považovat za nešťastné. Navíc při vší úctě neodpovídá faktické váze Strany zelených, aby disponovala druhým nejvýznamnějším resortem ve vládě. Formální rovina je ovšem podstatná a zde je věc jednoznačná: prezident se nemá co plést do vytváření vlády a bezprostředního ovlivňování každodenní politiky. Navíc je víc než zjevné, že Klaus hodlá prosadit otevřenou či skrytou velkou koalici, která by sice byla stabilnější, ale znamenala by zavedení politické oligarchie s jakousi simulovanou politickou pluralitou. To, co právě dělá, je zjevně v souladu s úsilím pražské organizace po svolání výkonné rady ODS. Jeho výhrady k osobě Karla Schwarzenberga jsou absurdní a nestydaté. Topolánek by si měl za každou cenu stát za svým a nedělat žádné ústupky, jinak prezident získá tichou cestou pravomoce, které mu nepřísluší, a octneme se na cestě k prezidentské diktatuře. (Taky se mi zdá, že Klaus přeceňuje míru možného srozumění mezi sebou a Paroubkem. Paroubek ho bere asi tak, jako kdysi Gottwald Beneše, a až se jim oběma podaří zdeptat a rozložit ODS, bez skrupulí s ním zatočí.)

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.