Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996
7.5.2024 | Svátek má Stanislav
UDÁLOSTI: Z posledních dnů
15.12.2006
Úterý 12. prosince
Jednání o nové vládě pokračují. Zdá se, že si všichni účastníci dávají záležet na tom, aby bylo vidět, jak úporné jsou to tahanice. Vypadá to trochu pokrytecky, zároveň se totiž situace vyvinula tak, že účastníkům už asi nic jiného než dohoda nezbývá. Topolánkova i Paroubkova stovka jsou velmi problematické: Topolánek se znovu na Paroubkovo přání zbavil zelených, je otázka, nakolik má nový lidovecký předseda pod kontrolou svůj poslanecký klub, kde sedí skoro vesměs lidé připravení o pozice ve vedení strany, tj. odvolená „stará garda“, a poslanecký klub se díky minérské práci Miloše Zemana začal bortit i Paroubkovi. Je pozoruhodné, že Miloš Zeman funguje jako ten, kdo stmeluje nově vznikající pravolevou mesalianci, proti níž tolik brojí. Pokud bude Paroubek pohromadě s Topolánkem a případně ještě s lidovci, jednoho nebo dva poslance bez problémů oželí. Pokud by musel držet svou stovku, měl by vážný problém.
Podle agentury Factum Invenio by volby znovu dopadly patem. To se nesmí brát doslova (nový pat je krajně nepravděpodobný), ale zdá se, že síly se vyrovnaly. Podle agentury Median sice ODS ještě zvýšila svůj náskok, ale Factum Invenio je v posledních měsících spolehlivější.
Místopředseda ODS Bendl by dával přednost vládě ODS a KDU-ČSL, které by ČSSD jen určila mantinely. Zbývá už jen problém, jak k tomu ČSSD donutit. Do opozice se jí totiž vůbec nechce a těžko se jí divit.
Dr. Rath zveřejnil v Právu článek, podle něhož má odpovědnost za vraždy v havlíčkobrodské nemocnici ODS, konkrétně její „arogantní krajští místodržící“ (je opravdu povedené, když dr. Rath mluví o aroganci). Z jeho textu čouhá politická účelovost tak nápadně, že to předem znehodnocuje i jeho odborné stanovisko. Jen blázen by bral vážně člověka, který ten případ tak nestydatě a zároveň neohrabaně politizuje.
Podle CVVM se 52% lidí se domnívá, že senát zbytečně zdržuje přijímání zákonů. Zároveň si (zjevně podle odpovědi na jinou otázku) 48% lidí myslí, že posuzování zákonů v Senátu předchází chybám Sněmovny. Je tedy jakási slabá naděje, že si nikdo nemyslí obojí zároveň: ta naděje je ale ryze teoretická.
Generálním ředitelem veřejnoprávní Slovenské televize se stal (cituji podle Práva) „odborník na digitalizaci a mediální analytik působící v ČR“ Radim Hreha. Naposled se angažoval v ČT. Kdo je to „mediální analytik“? Jak víme z naší domácí české zkušenosti, je to člověk, který, když veřejnoprávní televize nějaký pořad zakáže, to následně odborně okecá. Zdá se tedy, že pan Hreha bude člověkem na svém místě.
V Teheránu byla zahájena mezinárodní konference o holocaustu. Má „prozkoumat jeho skutečný rozsah“ a „dát prostor pro vyjádření názorů, jejichž nositelé se o holocaustu nemohou svobodně vyjadřovat v Evropě“. To se děje v zemi, kde si nositelé nejrůznějších názorů musí dávat velký pozor, aby se nepřišlo na to, jakých názorů nositelé jsou, protože tam platí zásada: mrtvý nositel – žádný nositel. Íránu jde pochopitelně o to, získat jakési ideologické alibi pro chystané „vylikvidování“ Izraele. Dělají to pěkně po bolševicku a je otázka, nehrají-li jim evropské zákony zakazující zpochybňování holocaustu do ruky. Zpochybňovat holocaust je jistě morálně ohavné: zároveň je to podobné, jako když někdo tvrdí, že země je placatá nebo že RKZ nejsou padělky. Je třeba se tolik bát několika ujetých cvoků, že kvůli nim raději dodáváme Ahmadínežádovi ideovou munici?
Středa 13. prosince
ODS údajně trvá na tom, aby ČSSD pouze umožnila vládě, složené z ODS a KDU-ČSL, ujmout se úřadu, a pak odešla do opozice. Zřejmě tak reaguje na nepřiměřené programové a personální požadavky ČSSD (přitom úporné trvání na rovné dani není udržitelné a není to taky tak zásadní věc, aby v ní nebylo možné udělat nějaký kompromis). Bohužel však nemá vůbec žádné prostředky, jak k tomu Paroubka přinutit, a Paroubek dost dobře nic podobného ani nemůže udělat, znamenalo by to z jeho strany bezpodmínečnou kapitulaci. ODS je taky zřejmě v pokušení kalkulovat s „přeběhlíky“, ale to je jednak nejisté, jednak nemravné. Vláda, která by tak vznikla, by byla dvojnásob slabá. Zároveň, jak se zdá, definitivně padla cesta k předčasným volbám pomocí třetího neúspěšného pokusu: je velmi pravděpodobné, že by ho pro sebe získal Paroubek (pokud by se tak nestalo, bylo by to absurdní a směšné). A lidovecký poslanecký klub v této situaci nikdy nebude celý hlasovat pro předčasné volby, protože pod některými poslanci se houpou křesla a je otázka, zda by se vůbec dostali na volitelná místa kandidátek. Pan Čunek sice v rozhovoru pro Právo sebevědomě prohlašuje: Paroubek naše hlasy v třetím pokusu nedostane. Jenže pan Paroubek nepotřebuje jejich hlasy, bude mu stačit, když jeden – dva poslanci KDU-ČSL v den hlasování o důvěře na cestě do Sněmovny zabloudí. ODS všechny okolnosti tlačí ke koalici. Celkem vzato celé povolební vyjednávání strašným způsobem zvorala: přenechala Paroubkovi iniciativu, teď se začíná jevit jako ten, kdo zbytečně zdržuje, a její preference nikoli náhodou klesají. Do politiky ODS mluví spousta lidí, v neposlední řadě prezident, Topolánek by rád dělal politiku na prezidentovi nezávislou, ale zase ne až tak moc. To je střední cesta, horší než obě krajnosti. ODS zjevně vytvoří koaliční vládu s ČSSD a KDU-ČSL a pořádně na ní prodělá. (Pokud se ministrem zahraničí stane Lubomír Zaorálek, bude to katastrofa pro Českou republiku; pan Zaorálek je svérázný politik, tak nějak si představuji prezidenta Allenda: neohrožený idealista – nechávám na laskavém čtenáři, aby si druhé slovo doplnil případně jiným podle vlastního výběru.)
V Právu se přihlásil ke slovu další propagátor politické věrolomnosti, poslanec-publicista Jičínský. Domnívá se, že pokud by Topolánek ve druhém kole neuspěl, je předseda PS Vlček nejen oprávněn, ale dokonce „v politickém smyslu“ povinen navrhnout prezidentovi sociálního demokrata, a tento jeho závazek k „demokratickým zásadám“ stojí nad jeho prohlášením, že bude rezignovat. Na základě podobného pojetí „politického smyslu“ proběhl únorový puč v roce 1948.
Právo přineslo rozsáhlý politický článek dr. Ratha. Je to koncepční materiál, prozrazující, že ambice pana doktora už daleko přesáhly pouhý resort zdravotnictví. Rodí se nám snad malý český Papa Doc? Dr. Rath je jediný český politik (s výjimkou komunistů), před nímž bych dal přednost panu Paroubkovi (kdybych byl postaven před strašlivou volbu vybírat si mezi oběma pány).
Čtvrtek 14. prosince
Proti všem (i mým) očekáváním výkonná rada ODS pohřbila rodící se dohodu s ČSSD a KDU-ČSL a chce se teď orientovat na obnovení původní trojkoalice. Podle toho, co se proslýchá, došlo ke změně díky jakési vzpouře regionů, užší vedení ODS dohodu podporovalo. Je to správné rozhodnutí v nesprávný čas, totiž příliš pozdě. Politika ODS začíná působit chaoticky, strana získává image kverulanta, kterou doposud měl Paroubek, a její preference klesají (výsledky průzkumu agentury Factum Invenio považuji za věrohodné a aktuálnější než výsledky agentury Median). Podle zpráv z tisku se kamenem úrazu stalo zastoupení stran ve vládě (nakonec se dohodli na paritě mezi ODS na jedné straně, KDU-ČSL a ČSSD na druhé straně, ODS však chce většinu). Paroubek ovšem nemůže v této věci ustoupit dál, protože už toto rozdělení neodpovídá rozdělení mandátů v PS. Dalším problémem je rovná daň: jakkoli jsem pro rovnou daň, řekl bych, že ani v této věci nemůže Paroubek přistoupit na stanovisko ODS (může jít ovšem v kompromisu dál, než doposud). ODS by spáchala politické harakiri a vážně poškodila zájmy ČR, kdyby souhlasila s tím, aby se ministrem zahraničí stal Lubomír Zaorálek, který se v této oblasti dosud prezentoval spíše jako politická obdoba komisaře Clouseaua z filmů o Růžovém panterovi. Je to jakýsi negativ Jana Zahradila. Abychom si mohli dovolit takového ministra zahraničí, museli bychom být zároveň velmoc a ostrov. Ale nezdá se, že by tato věc byla zrovna kamenem úrazu. Správné řešení by byly stále předčasné volby (koalice, o níž se doposud jednalo, není ani trochu správné řešení a doplatili by na ni nakonec všichni zúčastnění), ale cesta k nim je už v podstatě zatarasená. Možnosti jsou totiž nyní tyto (samozřejmě, když nechám stranou možnost, že se ODS vrátí k jednáním s ČSSD): Topolánek sestaví vládu na půdorysu ODS – KDU-ČSL – zelení a uspěje. To se může stát jen v tom případě, když vláda bude stát na podpoře jednoho či více přeběhlíků (stačí, když se nezúčastní hlasování). Vláda bude slabá, způsob, jakým se dostane k moci, nemorální, ODS dlouhodobě utrpí ztrátou veřejné podpory. Tato možnost není moc pravděpodobná, předseda KDU-ČSL Čunek je proti a aspoň část lidoveckého poslaneckého klubu stojí za ním. Přeběhlíci je nenahradí. Nebo Topolánek neuspěje: na ODS ulpí ódium neúspěšného pokusu o nemravné řešení, což se promítne do preferencí, a přijde na řadu třetí pokus. Ve třetím pokuse jsou opět dvě možnosti: méně pravděpodobná, že bude opět pověřen Topolánek (záleží na tajné volbě nového předsedy PS, bude-li vůbec nějaká). To, že Paroubek nedostal svou šanci, bude ve většině veřejnosti právem považováno za do nebe volající nespravedlnost. Pokud by Topolánek uspěl, byla by jeho vláda opět buď slabá, nebo velkokoaliční (to ale není moc pravděpodobné, Paroubek by patrně už ani dost dobře nemohl vyjednávat o nějaké koalici s ODS) a promítlo by se to do preferencí ODS. Pokud by neuspěl, preference ODS tento neúspěch a vše, co se dělo předtím, poškodí v nadcházejících předčasných volbách. Mohly by skončit její porážkou. Pokud by ve třetím pokuse dostal šanci Paroubek a uspěl by, byla by to pro ČR dost velká katastrofa. Může se to stát, nedá se např. vyloučit, že by mohl získat podporu (třeba jen formou nepřítomnosti při hlasování) od těch lidovců, kteří by se díky Čunkovi v předčasných volbách nemuseli dostat na kandidátky (Kasal, Kalousek ad.) Pokud by Paroubek neuspěl, což je málo pravděpodobné, přišly by na řadu předčasné volby opět s nejistým výsledkem, šance ODS by byly v tomto případě o fous lepší, než kdyby ve třetím pokuse neuspěl Topolánek. Zdá se tedy, že v současné době zbývají jen samá špatná řešení. Kagdá búdět lúčše? Užé býlo.
Poslance Melčáka se patrně podařilo ODS nějak zlanařit. Silácké a hulvátské řeči matadorů ČSSD (dr. Rath) o korupci jsou asi od věci, poslanec Melčák je nejspíš Zemanova pomsta Paroubkovi. Říkat ovšem panu Melčákovi „konstruktivní sociálnědemokratický poslanec“ je, nemohu si pomoci, trochu, byť i jen vzdáleně podobné tomu, když se kdysi Kádárově vládě říkalo „dělnicko-rolnická“.
Americký režisér natočil film o úpadku říše Mayů v devátém století po Kristu, dnešní potomci Mayů protestují trochu podobně, jako vyznavači islámu proti karikaturám Mohammeda. K tématu se vrátíme.
Reportérka Mladé fronty Dnes se pohybovala po Praze v burce, aby vyzkoušela snášenlivost spoluobčanů a institucí. Z PS ji vyhodili za tři vteřiny (policie si zaslouží pochvalu), jinde se setkávala s nevraživostí a podezíráním. Nemohu si pomoci, tyhle starosti bych chtěl mít. Považuji za po všech stránkách správné, aby podobný oděv byl u nás z bezpečnostních důvodů jednoznačně zakázán. Doposud se v naší společnosti neprojevil nikdo, kdo by cítil potřebu se do něj halit. A jak se má poznat, že ve směšném prostěradle s mřížkovaným průzorem není ukryt fousatý samopalník? Omezení svobody, spočívající v zákaze halit se od hlavy k patě do koberců, je velmi snesitelná daň za zmírnění nebezpečí, které s sebou nese dnešní doba.
Karel Steigerwald nepřímo srovnává případ agenta StB Holečka, který kdysi, když se o jeho agentství ještě nevědělo, dostal od Akademie věd Patočkovu medaili, s tím, jak prezident Masaryk udělil kdysi zlaté hodinky za vysvědčení pravnukovi komisaře Dedery, který „odvlekl našeho Havlíčka do exilu“. I když odhlédneme od toho že Dedera si „odvlečení“ nevymyslel, ale dostal ho rozkazem, kdežto pan Holeček agentem být nemusel, zůstává tu podstatná věc: jak se na odvlečení Havlíčka podílel dotyčný pravnuk? Mají být za své pradědy trestání i pravnuci? Tomu se říká (právem) kádrování: Dederův pravnuk měl nevhodný třídní původ.
Lidové noviny uvádějí v rubrice Věda „ukázku z knihy o vědě“ Encyklopedie hradišť v Čechách. V knize se uvádí, že na Tetíně byla v roce 921 zavražděna „vdova po českém knížeti Vratislavovi“ Ludmila. Nevím, zda to LN uvádějí jako legraci nebo vážně (v ukázce je rovněž zmíněna Drahomíra, ale bez toho, aby byl definován její „status“). Pro případ, že by Události četl česky nějaký cizinec, znalý sice českého jazyka, ale totálně neznalý české historie, podotýkám, že Ludmila nebyla vdova po Vratislavovi, nýbrž po Bořivojovi. Vdova po Vratislavovi byla Drahomíra. To u nás snad ví každý absolvent základní školy.
Jednání o nové vládě pokračují. Zdá se, že si všichni účastníci dávají záležet na tom, aby bylo vidět, jak úporné jsou to tahanice. Vypadá to trochu pokrytecky, zároveň se totiž situace vyvinula tak, že účastníkům už asi nic jiného než dohoda nezbývá. Topolánkova i Paroubkova stovka jsou velmi problematické: Topolánek se znovu na Paroubkovo přání zbavil zelených, je otázka, nakolik má nový lidovecký předseda pod kontrolou svůj poslanecký klub, kde sedí skoro vesměs lidé připravení o pozice ve vedení strany, tj. odvolená „stará garda“, a poslanecký klub se díky minérské práci Miloše Zemana začal bortit i Paroubkovi. Je pozoruhodné, že Miloš Zeman funguje jako ten, kdo stmeluje nově vznikající pravolevou mesalianci, proti níž tolik brojí. Pokud bude Paroubek pohromadě s Topolánkem a případně ještě s lidovci, jednoho nebo dva poslance bez problémů oželí. Pokud by musel držet svou stovku, měl by vážný problém.
Podle agentury Factum Invenio by volby znovu dopadly patem. To se nesmí brát doslova (nový pat je krajně nepravděpodobný), ale zdá se, že síly se vyrovnaly. Podle agentury Median sice ODS ještě zvýšila svůj náskok, ale Factum Invenio je v posledních měsících spolehlivější.
Místopředseda ODS Bendl by dával přednost vládě ODS a KDU-ČSL, které by ČSSD jen určila mantinely. Zbývá už jen problém, jak k tomu ČSSD donutit. Do opozice se jí totiž vůbec nechce a těžko se jí divit.
Dr. Rath zveřejnil v Právu článek, podle něhož má odpovědnost za vraždy v havlíčkobrodské nemocnici ODS, konkrétně její „arogantní krajští místodržící“ (je opravdu povedené, když dr. Rath mluví o aroganci). Z jeho textu čouhá politická účelovost tak nápadně, že to předem znehodnocuje i jeho odborné stanovisko. Jen blázen by bral vážně člověka, který ten případ tak nestydatě a zároveň neohrabaně politizuje.
Podle CVVM se 52% lidí se domnívá, že senát zbytečně zdržuje přijímání zákonů. Zároveň si (zjevně podle odpovědi na jinou otázku) 48% lidí myslí, že posuzování zákonů v Senátu předchází chybám Sněmovny. Je tedy jakási slabá naděje, že si nikdo nemyslí obojí zároveň: ta naděje je ale ryze teoretická.
Generálním ředitelem veřejnoprávní Slovenské televize se stal (cituji podle Práva) „odborník na digitalizaci a mediální analytik působící v ČR“ Radim Hreha. Naposled se angažoval v ČT. Kdo je to „mediální analytik“? Jak víme z naší domácí české zkušenosti, je to člověk, který, když veřejnoprávní televize nějaký pořad zakáže, to následně odborně okecá. Zdá se tedy, že pan Hreha bude člověkem na svém místě.
V Teheránu byla zahájena mezinárodní konference o holocaustu. Má „prozkoumat jeho skutečný rozsah“ a „dát prostor pro vyjádření názorů, jejichž nositelé se o holocaustu nemohou svobodně vyjadřovat v Evropě“. To se děje v zemi, kde si nositelé nejrůznějších názorů musí dávat velký pozor, aby se nepřišlo na to, jakých názorů nositelé jsou, protože tam platí zásada: mrtvý nositel – žádný nositel. Íránu jde pochopitelně o to, získat jakési ideologické alibi pro chystané „vylikvidování“ Izraele. Dělají to pěkně po bolševicku a je otázka, nehrají-li jim evropské zákony zakazující zpochybňování holocaustu do ruky. Zpochybňovat holocaust je jistě morálně ohavné: zároveň je to podobné, jako když někdo tvrdí, že země je placatá nebo že RKZ nejsou padělky. Je třeba se tolik bát několika ujetých cvoků, že kvůli nim raději dodáváme Ahmadínežádovi ideovou munici?
Středa 13. prosince
ODS údajně trvá na tom, aby ČSSD pouze umožnila vládě, složené z ODS a KDU-ČSL, ujmout se úřadu, a pak odešla do opozice. Zřejmě tak reaguje na nepřiměřené programové a personální požadavky ČSSD (přitom úporné trvání na rovné dani není udržitelné a není to taky tak zásadní věc, aby v ní nebylo možné udělat nějaký kompromis). Bohužel však nemá vůbec žádné prostředky, jak k tomu Paroubka přinutit, a Paroubek dost dobře nic podobného ani nemůže udělat, znamenalo by to z jeho strany bezpodmínečnou kapitulaci. ODS je taky zřejmě v pokušení kalkulovat s „přeběhlíky“, ale to je jednak nejisté, jednak nemravné. Vláda, která by tak vznikla, by byla dvojnásob slabá. Zároveň, jak se zdá, definitivně padla cesta k předčasným volbám pomocí třetího neúspěšného pokusu: je velmi pravděpodobné, že by ho pro sebe získal Paroubek (pokud by se tak nestalo, bylo by to absurdní a směšné). A lidovecký poslanecký klub v této situaci nikdy nebude celý hlasovat pro předčasné volby, protože pod některými poslanci se houpou křesla a je otázka, zda by se vůbec dostali na volitelná místa kandidátek. Pan Čunek sice v rozhovoru pro Právo sebevědomě prohlašuje: Paroubek naše hlasy v třetím pokusu nedostane. Jenže pan Paroubek nepotřebuje jejich hlasy, bude mu stačit, když jeden – dva poslanci KDU-ČSL v den hlasování o důvěře na cestě do Sněmovny zabloudí. ODS všechny okolnosti tlačí ke koalici. Celkem vzato celé povolební vyjednávání strašným způsobem zvorala: přenechala Paroubkovi iniciativu, teď se začíná jevit jako ten, kdo zbytečně zdržuje, a její preference nikoli náhodou klesají. Do politiky ODS mluví spousta lidí, v neposlední řadě prezident, Topolánek by rád dělal politiku na prezidentovi nezávislou, ale zase ne až tak moc. To je střední cesta, horší než obě krajnosti. ODS zjevně vytvoří koaliční vládu s ČSSD a KDU-ČSL a pořádně na ní prodělá. (Pokud se ministrem zahraničí stane Lubomír Zaorálek, bude to katastrofa pro Českou republiku; pan Zaorálek je svérázný politik, tak nějak si představuji prezidenta Allenda: neohrožený idealista – nechávám na laskavém čtenáři, aby si druhé slovo doplnil případně jiným podle vlastního výběru.)
V Právu se přihlásil ke slovu další propagátor politické věrolomnosti, poslanec-publicista Jičínský. Domnívá se, že pokud by Topolánek ve druhém kole neuspěl, je předseda PS Vlček nejen oprávněn, ale dokonce „v politickém smyslu“ povinen navrhnout prezidentovi sociálního demokrata, a tento jeho závazek k „demokratickým zásadám“ stojí nad jeho prohlášením, že bude rezignovat. Na základě podobného pojetí „politického smyslu“ proběhl únorový puč v roce 1948.
Právo přineslo rozsáhlý politický článek dr. Ratha. Je to koncepční materiál, prozrazující, že ambice pana doktora už daleko přesáhly pouhý resort zdravotnictví. Rodí se nám snad malý český Papa Doc? Dr. Rath je jediný český politik (s výjimkou komunistů), před nímž bych dal přednost panu Paroubkovi (kdybych byl postaven před strašlivou volbu vybírat si mezi oběma pány).
Čtvrtek 14. prosince
Proti všem (i mým) očekáváním výkonná rada ODS pohřbila rodící se dohodu s ČSSD a KDU-ČSL a chce se teď orientovat na obnovení původní trojkoalice. Podle toho, co se proslýchá, došlo ke změně díky jakési vzpouře regionů, užší vedení ODS dohodu podporovalo. Je to správné rozhodnutí v nesprávný čas, totiž příliš pozdě. Politika ODS začíná působit chaoticky, strana získává image kverulanta, kterou doposud měl Paroubek, a její preference klesají (výsledky průzkumu agentury Factum Invenio považuji za věrohodné a aktuálnější než výsledky agentury Median). Podle zpráv z tisku se kamenem úrazu stalo zastoupení stran ve vládě (nakonec se dohodli na paritě mezi ODS na jedné straně, KDU-ČSL a ČSSD na druhé straně, ODS však chce většinu). Paroubek ovšem nemůže v této věci ustoupit dál, protože už toto rozdělení neodpovídá rozdělení mandátů v PS. Dalším problémem je rovná daň: jakkoli jsem pro rovnou daň, řekl bych, že ani v této věci nemůže Paroubek přistoupit na stanovisko ODS (může jít ovšem v kompromisu dál, než doposud). ODS by spáchala politické harakiri a vážně poškodila zájmy ČR, kdyby souhlasila s tím, aby se ministrem zahraničí stal Lubomír Zaorálek, který se v této oblasti dosud prezentoval spíše jako politická obdoba komisaře Clouseaua z filmů o Růžovém panterovi. Je to jakýsi negativ Jana Zahradila. Abychom si mohli dovolit takového ministra zahraničí, museli bychom být zároveň velmoc a ostrov. Ale nezdá se, že by tato věc byla zrovna kamenem úrazu. Správné řešení by byly stále předčasné volby (koalice, o níž se doposud jednalo, není ani trochu správné řešení a doplatili by na ni nakonec všichni zúčastnění), ale cesta k nim je už v podstatě zatarasená. Možnosti jsou totiž nyní tyto (samozřejmě, když nechám stranou možnost, že se ODS vrátí k jednáním s ČSSD): Topolánek sestaví vládu na půdorysu ODS – KDU-ČSL – zelení a uspěje. To se může stát jen v tom případě, když vláda bude stát na podpoře jednoho či více přeběhlíků (stačí, když se nezúčastní hlasování). Vláda bude slabá, způsob, jakým se dostane k moci, nemorální, ODS dlouhodobě utrpí ztrátou veřejné podpory. Tato možnost není moc pravděpodobná, předseda KDU-ČSL Čunek je proti a aspoň část lidoveckého poslaneckého klubu stojí za ním. Přeběhlíci je nenahradí. Nebo Topolánek neuspěje: na ODS ulpí ódium neúspěšného pokusu o nemravné řešení, což se promítne do preferencí, a přijde na řadu třetí pokus. Ve třetím pokuse jsou opět dvě možnosti: méně pravděpodobná, že bude opět pověřen Topolánek (záleží na tajné volbě nového předsedy PS, bude-li vůbec nějaká). To, že Paroubek nedostal svou šanci, bude ve většině veřejnosti právem považováno za do nebe volající nespravedlnost. Pokud by Topolánek uspěl, byla by jeho vláda opět buď slabá, nebo velkokoaliční (to ale není moc pravděpodobné, Paroubek by patrně už ani dost dobře nemohl vyjednávat o nějaké koalici s ODS) a promítlo by se to do preferencí ODS. Pokud by neuspěl, preference ODS tento neúspěch a vše, co se dělo předtím, poškodí v nadcházejících předčasných volbách. Mohly by skončit její porážkou. Pokud by ve třetím pokuse dostal šanci Paroubek a uspěl by, byla by to pro ČR dost velká katastrofa. Může se to stát, nedá se např. vyloučit, že by mohl získat podporu (třeba jen formou nepřítomnosti při hlasování) od těch lidovců, kteří by se díky Čunkovi v předčasných volbách nemuseli dostat na kandidátky (Kasal, Kalousek ad.) Pokud by Paroubek neuspěl, což je málo pravděpodobné, přišly by na řadu předčasné volby opět s nejistým výsledkem, šance ODS by byly v tomto případě o fous lepší, než kdyby ve třetím pokuse neuspěl Topolánek. Zdá se tedy, že v současné době zbývají jen samá špatná řešení. Kagdá búdět lúčše? Užé býlo.
Poslance Melčáka se patrně podařilo ODS nějak zlanařit. Silácké a hulvátské řeči matadorů ČSSD (dr. Rath) o korupci jsou asi od věci, poslanec Melčák je nejspíš Zemanova pomsta Paroubkovi. Říkat ovšem panu Melčákovi „konstruktivní sociálnědemokratický poslanec“ je, nemohu si pomoci, trochu, byť i jen vzdáleně podobné tomu, když se kdysi Kádárově vládě říkalo „dělnicko-rolnická“.
Americký režisér natočil film o úpadku říše Mayů v devátém století po Kristu, dnešní potomci Mayů protestují trochu podobně, jako vyznavači islámu proti karikaturám Mohammeda. K tématu se vrátíme.
Reportérka Mladé fronty Dnes se pohybovala po Praze v burce, aby vyzkoušela snášenlivost spoluobčanů a institucí. Z PS ji vyhodili za tři vteřiny (policie si zaslouží pochvalu), jinde se setkávala s nevraživostí a podezíráním. Nemohu si pomoci, tyhle starosti bych chtěl mít. Považuji za po všech stránkách správné, aby podobný oděv byl u nás z bezpečnostních důvodů jednoznačně zakázán. Doposud se v naší společnosti neprojevil nikdo, kdo by cítil potřebu se do něj halit. A jak se má poznat, že ve směšném prostěradle s mřížkovaným průzorem není ukryt fousatý samopalník? Omezení svobody, spočívající v zákaze halit se od hlavy k patě do koberců, je velmi snesitelná daň za zmírnění nebezpečí, které s sebou nese dnešní doba.
Karel Steigerwald nepřímo srovnává případ agenta StB Holečka, který kdysi, když se o jeho agentství ještě nevědělo, dostal od Akademie věd Patočkovu medaili, s tím, jak prezident Masaryk udělil kdysi zlaté hodinky za vysvědčení pravnukovi komisaře Dedery, který „odvlekl našeho Havlíčka do exilu“. I když odhlédneme od toho že Dedera si „odvlečení“ nevymyslel, ale dostal ho rozkazem, kdežto pan Holeček agentem být nemusel, zůstává tu podstatná věc: jak se na odvlečení Havlíčka podílel dotyčný pravnuk? Mají být za své pradědy trestání i pravnuci? Tomu se říká (právem) kádrování: Dederův pravnuk měl nevhodný třídní původ.
Lidové noviny uvádějí v rubrice Věda „ukázku z knihy o vědě“ Encyklopedie hradišť v Čechách. V knize se uvádí, že na Tetíně byla v roce 921 zavražděna „vdova po českém knížeti Vratislavovi“ Ludmila. Nevím, zda to LN uvádějí jako legraci nebo vážně (v ukázce je rovněž zmíněna Drahomíra, ale bez toho, aby byl definován její „status“). Pro případ, že by Události četl česky nějaký cizinec, znalý sice českého jazyka, ale totálně neznalý české historie, podotýkám, že Ludmila nebyla vdova po Vratislavovi, nýbrž po Bořivojovi. Vdova po Vratislavovi byla Drahomíra. To u nás snad ví každý absolvent základní školy.
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
