V souvislosti s výročím černobylské atomové havárie píše v Právu František Janouch: „Zatím nejsolidnější statistické a lékařské analýzy ukazují, že v nejvíce postižené skupině obyvatel (kolem 600 tisíc osob - likvidátoři havárie a obyvatelé Pripjati a další) zahubí v průběhu 50-60 let života rakovina asi čtyři tisíce lidí (započtena jsou už úmrtí ihned po havárii). V takovémto vzorku ovšem statisticky vzato zemře na rakovinu tak jako tak kolem 150 tisíc osob - zvýšení počtu úmrtí kvůli Černobylu je tedy relativně velmi malé. A srovnáme-li důsledky havárie s množstvím úmrtí způsobených na Ukrajině kouřením, alkoholem, dopravními a pracovními nehodami, otravami potravinami a houbami (čtvrt miliónu ročně), je počet obětí katastrofy (opakuji - čtyři tisíce lidí během 50-60 let) skoro zanedbatelný.“ Něco velmi podobného napsal včera v MfD Ivan Brezina. Předpokládám, že oba pánové vědí o čem mluví. Celoevropská protiatomová hysterie, jejíž součástí je černobylský horor, je ideologie s chatrnými věcnými základy. (Tím nechci bagatelizovat černobylskou havárii, jen upozornit na to, že se nebezpečí spojené s podobnými případy neúměrně démonizuje. Démonizovat se nemají ani skutečné katastrofy, je to zbytečné.)

Ministr Rath si vyjel na Mladou frontu Dnes kvůli článkům o neziskových nemocnicích: „Tyto titulky popisují jiný zákon, úplně jiné věci, které s tímto zákonem (o neziskových nemocnicích) nemají nic společného a nezakládají se na pravdě. Obracím se na MfD se žádostí o omluvu a uvedení informací na pravou míru. Pokud tak neučiní, budeme muset podat trestní oznámení na příslušné redaktory za pomluvu, za šíření poplašné zprávy a současně žalovat ten deník. Tady už si myslím, že nejde o určitou novinářskou zkratku, jde o vědomou manipulaci.“ Zde je předveden model, jakým se bude po případném vítězství rudé koalice v červnových volbách normalizovat situace v oblasti „veřejných sdělovacích prostředků“. Předpokládá to ovšem, aby soudy šly vládě na ruku. Zpočátku s tím asi budou potíže. Jinak je model stejný jako v roce 1969-70. Všechno tu už bylo.

Podle agentury Factum Invenio si dosud nerozhodnutí voliči vybírají mezi ODS, ČSSD a zelenými. To je logické: ODS a ČSSD jsou dva hlavní protagonisté naší politické scény, a těm, kteří jsou z nich otráveni, se dokázala vnutit Strana zelených jako nová, třetí síla, vyplňující příkop mezi hlavními rivaly. Povedlo se jí něco, po čem vždycky toužili lidovci, ale shodou spousty okolností se jim k tomu nikdy nepodařilo dopracovat. Do voleb to zeleným asi už vydrží a mají šanci na slušný výsledek. Co budou dělat po volbách, je ve hvězdách. Nejspíš explodují jako supernova.

Jiří Paroubek pochybuje, že v roce 1978 ve Svobodném slovu mluvil o únoru 1978. Článek ostatně nikdy neautorizoval. Citát zní (podle Práva): „Pro nás mladé, kteří jsme Únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické moci, došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, třicet let po Únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou. Nutí nás především k zamyšlení, kolik toho pro stranu a společnost děláme a kolik jsme schopni udělat. V naší stranické práci je stále co zlepšovat.“ Pochybovat je lidské. Já zase pochybuji o pochybnosti pana Paroubka. Říkat takové věci bylo tehdy obligátní, ale jen pokud člověk byl zrovna např. funkcionářem ČSS. Pokud jste byl třeba jen (jako autor těchto řádků) programátorem v s.p. Mototechna, říkat jste je nemusel. Nikdo to na vás ani nechtěl. (Původní článek a faksimile stránek z časopisu Socialistický směr s Paroubkovými výroky zde - pozn. red.)

Jakýsi novinář jménem Jaroslav Novák Večerníček (!), vydavatel časopisu Pivní magazín, napadl v barevné jednostránkové tiskovině „Hlas zoufalého voliče ODS“ (náklad sto tisíc kusů) předsedu ODS Topolánka kvůli prodeji podílu ve firmě VAE. A žádá si (teď, pět týdnů před volbami) změnu. To je např. ve srovnání s billboardy Balbínovy strany proti lidovcům poněkud průhledně primitivní akce. Samozřejmě jde o zklamaného příznivce ODS, kdyby se deklaroval jako Paroubkův člověk, nemělo by to patřičnou účinnost. Podobně to dělali komunisté: kritiku kapitalismu prováděli zejména zklamaní intelektuálové ze západních zemí. Kvetla tenkrát zejména v SRN. Když se pak otevřely archivy Stasi, ukázalo se, že řada kritiků je na jejích výplatních páskách. Známý bojovník za mír generál Bastian v důsledku toho po pádu „NDR“ spáchal sebevraždu a stáhl do nebytí i svou životní družku Petru Kellyovou (ta to dělala z blbosti).

Patrně aby podpořili požadavek „Nové Unie svobody“ („Zastavme mezinárodní hysterii okolo terorismu!“) odpálili islámští teroristé v egyptském letovisku Dahab tři nálože, při nichž bylo podle posledních zpráv zabito 18 lidí, z nich údajně jen tři cizinci, zraněných bylo přes šedesát. V islámských zemích, kde je silná a agilní fundamentalistická opozice (což je případ Egypta), jsou vládní orgány poměrně bezmocné a v budoucnu to bude nejspíš ještě horší. Svět je zase o něco málo nebezpečnější.

Vypadá to, že zlomyslný osud Paroubkovi zhatí předvolební triumf se slavnostním položením základního kamene k automobilce Hyundai. Vedení firmy je zaměstnáno korupčním skandálem a zahájení stavby (nejen té u nás) se asi odloží. Paroubka to nepoškodí (proč taky, je v tom tentokrát nevinně), ale taky mu to nepomůže.

V novinách probíhá všeobecné hodnocení premiérova ročního vládnutí. Místopředseda KDU-ČSL Kasal se např. nechal slyšet: „Nebyla to neúspěšná vláda, ale Paroubek se zapsal do historie hlavně tím, že vtáhl do hry komunisty.“ Nebyla to neúspěšná vláda, protože jsme se na ní podíleli (a dosud se podílíme) i my z KDU-ČSL. Ve skutečnosti byl Paroubek úspěšný hlavně v tom, jak se mu podařilo vtáhnout do hry komunisty. Je to podobný úspěch, jako když se mopslíkovi podaří vtáhnout do hry kojota, který ho pak během ní zákonitě sežere. Politika zároveň sebevražedná (pro ČSSD) a nezodpovědná (vůči české veřejnosti). Lidovci k ní do poslední chvíle dělají křoví.

Premiér Paroubek a jeho straničtí kolegové se snaží nějak omluvit vystoupení příštího předsedy vlády na besedě z května roku 1978, v němž vysoce hodnotil odkaz Vítězného února. Velmi podivný článek o tom napsal do dnešní MfD i Karel Steigerwald. Pan Steigerwald si myslí, že vytahovat na premiéra články z mládí je nestydaté. Já si naopak myslím, že nestydaté je psát takové články a pak je ještě dodatečně obhajovat mladickou nezkušeností. Mám k panu Paroubkovi tisíc výhrad, ale nemyslím si o něm, a nikdy jsem si o něm nemyslel, že je dementní blb. Jádro problému je, že pan Paroubek v pětadvaceti letech zveřejnil názory, kterým samozřejmě už tenkrát ani trochu nevěřil.

Na příští neděli naplánovala ČT společnou česko-slovenskou předvolební debatu. Účast v ní postupně odmítli premiér Dzurinda a předseda Topolánek. Nedivím se jim, nápad je to poměrně pitomý, proč se má znovu vytvářet virtuální federace? Česko má jiné problémy než Slovensko, vzniknou nesmyslné tahanice a falešné analogie. Nadto pokud volby vyhraje ODS a na Slovensku Smer, bude muset Topolánek vyjít s Ficem, pokud by na Slovensku vyhrál Dzurinda a u nás Paroubek, bude se muset Paroubek naučit mluvit slušně s Dzurindou. Debaty jako byla ta plánovaná jsou schopné jen navršit této nutnosti do cesty překážky. Je dobře, že ČT nakonec od plánu upustila.

Premiér Paroubek mírně zkritizoval ministra Svobodu za jeho iniciativu ohledně zavedení víz pro Kanaďany. Ministr ji napřed vyhlásil v médiích a teprve pak ji chce předložit vládě. Premiér v tomto případě projevil stoický klid, u něho zcela nezvyklý. Měl by ve skutečnosti nárok skákat tři metry vysoko a řvát jako tygr, postup ministra Svobody je bohužel zcela předvolebně nekorektní. Navíc je to populistické gesto, které může ČR nanejvýš poškodit: Kanaďané nám zasolili, i my jim zasolíme. I v takových situacích je zapotřebí uvažovat věcně a ptát se, jaké jsou věcné důvody pro zavedení víz. Působí nám kanadští podnikatelé a turisté problémy? Infiltruje sem z Kanady organizovaný zločin? Jezdí k nám z Kanady asociálové žít z podpory pro imigranty?

Agentura PSB podle Práva jednoznačně potvrdila Paroubkův triumf v diskusi s Gandalovičem na Nově. Agentura PSB ovšem pracuje pro ČSSD. Když Právo přetiskuje mírnyx dírnyx průzkumy PSB, jako by to byly průzkumy nezávislé agentury (STEM, CVVM, Factum Invenio), fixluje.

Dále Právo triumfuje: Sněmovna přehlasovala tři prezidentská veta! Rudá koalice přehlasuje každé prezidentské veto. Prezidentovi nezbývá než vetovat takové zákony jako Zákoník práce a zákon o neziskových organizacích. Také, řekl bych, vetovat zákon, jímž stát z pohodlnosti a vyčůranosti přenáší povinnost stíhat absentéry na jejich zaměstnavatele. Problém není v prezidentovi, ale v rudé koalici (je přitom pravda, že prezident by asi měl u vědomí této situace s vety šetřit a nevetovat každou prkotinu, např. zákon dotýkající se provozu lyžařských vleků).

Místopředsedu KSČM Dolejše včera v noci zmlátili neznámí násilníci. Všeobecných odsudků už zaznělo habaděj, považuju za zbytečné je rozmnožovat. Za povšimnutí ovšem stojí také, že je to nejlepší, vlastně jediná možná cesta k tomu, aby komunistům ještě stouply preference. A za zmínku stojí ještě to, že oblíbeným terčem útoků v KSČM jsou různí revizionisté (expředsedu Svobodu dodnes neznámý útočník málem zabil). Kdosi zabil dvě mouchy jednou ranou: revizionista dostal na budku a KSČM mučednickou korunu. Vítr hned taky chytá Paroubek, cítí šanci pro svůj plán tiché aliance s komunisty: „Myslím si, že je to důsledek naprosto nepřiměřeného protikomunistického štvaní.“ Pan Paroubek v sobě nezapře předlistopadového funkcionáře, i když „jen“ ČSS. Jiří Hanák v Právu zase srovnává pronásledování komunistů v ČR s pronásledováním Židů v Evropě okupované Němci. Problém je v tom, že Židem se člověk rodí, kdežto komunistou se stává z vlastního rozhodnutí. Pan Hanák to dobře ví, sám si to zažil. Z toho důvodů není správné říkat „všichni jsme komunisté“. Všichni nejsme komunisté. Pan Hanák ovšem ano (samozřejmě s lidskou tváří a dnes už jen neorganizovaný).

Zdravotnickou petici žádající mj. odvolání dr. Ratha podepsalo přes dvě stě tisíc občanů. Dr. Rath ví, že mnoho lidí ji podepsalo „ z nátlaku“: „Máme spoustu dopisů a telefonátů, kdy se nám lidé svěřují, že na ně bylo brutálně naléháno, že jim nebudou napsány léky, nebudou ošetřeni atd., pokud petici nepodepíší. Význam petice je z tohoto pohledu velmi zpochybněn. Myslím, že významné procento podpisů bylo vynuceno amorálně, v rozporu s lékařskou etikou.“ To je pozoruhodné. Dr. Rath používá přesně stejných postupů a fint jako normalizátoři z roku 1969, ačkoli se na tu dobu nemůže pamatovat. Jedná se zjevně o pavlovovský nepodmíněný reflex.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.