Pan předseda pokračuje v taktice simulované neutrality. V Právu před pár dny mluvil o pseudonáboženské válce, teď v LN o sporu „bláznů“ se „zloději“. Tím má být jednak naznačeno že je nad věcí, a jednak čtenář postaven před volbou mezi těmi, co se mýlili, a těmi, co kradou. Volba je ovšem jednoduchá.

Ne jedné straně je pan Bursík, který se mýlil, ale neporušoval zákony, na druhé vedení NP Šumava, ředitel Stráský a představitelé šumavských obcí.

Nejprve pan předseda podává mravní profil Jana Stráského: je to turistický funkcionář, bývalý ministr, člen ODS (po opravě „starý odeesák“), který si „čile koresponduje s Klausem“. To poslední zní podobně jako „starý komunista, který si čile koresponduje s Jakešem“. Pan Stráský je tedy vyřízen, zvlášť když se ještě přidají temné narážky na dlouhé prsty Pavla Dlouhého, místostarosty Hluboké nad Vltavou. Stráský „v tom sám namočený být nemusí“ (tedy může; nebo snad namočil někoho jiného). Pan Schwarzwenberg ho ovšem v rámci presumpce neviny považuje za „slušného člověka“.

Pan Schwarzenberg vytýká Stráskému a vedení NP, že porušují zákony. Porušování zákonů by měl konstatovat soud, jinak jde o osobní názor. Soud zatím vydal předběžné rozhodnutí o tom, že blokády mají být ukončeny. Toto rozhodnutí „aktivisté“ nedodržují, pan Schwarzenberg nezná a uložil D. Kaiserovi, který rozhovor pořizoval, aby mu ho sehnal. V této souvislosti je zajímavé, že odboráři kdysi nesouhlasili s předběžným rozhodnutím o přeložení stávky, ale rozhodnutí soudu respektovali.

Se zloději zjevně nějak souvisí i to, že obce na Šumavě by chtěly národní park zrušit a zřídit tam sjezdovky, usadit tam developery. Dodávám „prý“. Taky tvrzení, že Duha přestane s protestními akcemi, jakmile se podaří usednout ke stolu, je zcela správné, jen ještě chtěli, aby nejdřív NP přestal s těžbou dřeva ve sporné oblasti.

A výsledný dojem? Za prvé, tento způsob polemiky mi nepřipadá příliš ariostokraticky zjemnělý. A za druhé, což s tím souvisí, kdo všechno tady vlastně má dlouhé prsty?

LN, 9.8.2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.