UDÁLOSTI: Označme si své poslance!
Autorovi těchto řádků není jasná jen jedna věc: bude nošení identifikačních znaků dobrovolné, nebo povinné? Je tu totiž jedna nesnáz. Článek v Právu uvádí, kde všude už takové identifikační odznáčky použili: něco podobného nosí nejvyšší američtí představitelé, českými lvíčky se zdobí členové prezidentské delegace na zahraničních cestách a nejnověji mají své odznaky i čeští senátoři (bylo by ještě možné zmínit naše sportovce, ale tím bychom se dostali na nepolitický terén).
Z příkladů je jednoduché vyvodit, v čem je potíž: američtí nejvyšší představitelé se těší ve své zemi nezanedbatelnému respektu, česká prezidentská delegace nosí označení jen v zahraničí, kde to nikoho nenaplňuje vášnivými city, protože na naší malé vlasti ve světě až tak nezáleží, a Senát Parlamentu ČR měl v české veřejnosti velmi špatnou reputaci jen do té doby, než veřejnost přišla na to, že je naprosto bezvýznamný, a tedy taky neškodný. Zato čeští poslanci se těší soustavnému hlubokému opovržení. Jednak na každém českém poslanci ulpívá stín kolektivní viny za paní Zubovou a Jakubkovou, pány Tlustého, Schwippela, Ranince a Hovorku, a abych byl spravedlivý, taky Pohanku, Melčáka, Wolfa a Snítilého. A jednak z hodnocení vážnosti hlavních ústavních institucí vyplývá, že náš národ potřebuje ke své existenci prezidenta (národního vůdce), zvlášť když jeho možnosti plést se do veřejných věcí jsou přistřiženy a bez všech ostatních by se docela dobře a rád obešel, protože je schopen si své potřeby uspokojovat tak říkajíc samoobsluhou (za totáče aspoň v posledních letech něco podobného do jisté míry fungovalo na základě soustavné a většinou úspěšné mimoúřední privatizace předmětů, které aspoň na první pohled nikomu nepatřily, a vzájemných protislužeb).
Je tedy zjevné, že dobrovolně budou naši poslanci nosit tato označení pouze tam, kde jsou sami mezi sebou, v zasedacích místnostech Sněmovny, ve sněmovní restauraci a možná ještě v kuloárech (aspoň pan Hovorka to už dal najevo, upřímně řečeno zrovna jemu se vůbec nedivím). Tím označení ztratí smysl. Bylo by tedy namístě jim nařídit povinnost nosit označení zákonem? V tom případě bude nutno emblém poněkud upravit. Nejšikovnější by bylo vypálit jim ho jako cejch, nespíš na rameno (viz Mylady de Winter ze Tří mušketýrů), ještě lépe na čelo, protože málokdo chodí dnes s obnaženými rameny, nebo (což je šetrnější varianta) přišít na oděv (to už tu párkrát taky bylo).
V důsledku toho by naši poslanci přestali používat veřejné dopravní prostředky a mohly by se zrušit příslušné finanční příspěvky, které veřejnost tolik dráždí. Nebloumali by zbytečně po ulicích a věnovali by se více svým pracovním povinnostem. Na druhé straně by bylo třeba spojit poslanecký penzion na Malé straně s areálem Sněmovny podzemním tunelem, což by bylo dosti nákladné.
Nedá se ovšem říci, že by nápad pana Vlčka, i když na první pohled vypadá jako legrace, nepřinášel žádná poučení. Poučení je dvojí: za prvé, Poslanecká sněmovna si v posledním, nedobrovolně zkráceném volebním období pošramotila reputaci. Nemohou za to ani náhodou všichni, ale všichni budou muset do budoucna dát pošramocenou pověst do pořádku, což zrovna v případě PS bude nadlidský úkol, neboť naši pracující daňoví poplatníci nevědí, k čemu je dobrá, i kdyby v ní seděli samí světci. A za druhé, naši pracující daňoví poplatníci (přesněji řečeno jejich většina, a ta většina bývává, jak víme z minulosti, „drtivá“) by se měli rozhodnout, jestli parlament k životu vůbec potřebují. Pokud ne, měli by si místo něho vymyslet něco jiného (to už tu v minulosti bylo) a hlavně měli by na rozdíl od minulosti těm, co jsou v menšině (drtivé, rozumí se samo sebou) a opačného názoru, aspoň umožnit, aby mohli včas utéct.
11. srpna 2009
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
