Městský soud v Praze začal projednávat obžalobu deseti bývalých pražských radních včetně tehdejšího úřadujícího primátora za to, že svým hlasováním v radě 3. dubna 2012 neoprávněně zvýhodnili firmu Haguess ve výběrovém řízení na správu projektu Opencard. Obžalovaná není jen radní Alexandra Udženija, která má alibi (byla na dovolené).

Obžalovaní se brání, že vlastně v té věci ani nemohli rozhodnout jinak, než jak rozhodli. Záležitost má ale ještě jednu stránku: je to velmi jasný případ kriminalizace politického rozhodování, rozhodování nikoli úředníků, ale voleného orgánu. Přitom shodou okolností orgánu velmi významného: „vlády“ hlavního města ČR, které má zároveň statut kraje. Zákonný rámec to zjevně umožňuje (indemnitou jsou kryti jen poslanci parlamentu), ale z politického hlediska to má naprosto katastrofické důsledky zejména v hysterické „protikorupční revoluci“. Vytváří se (odzdola, v politice se všechny podstatné věci prosazují odzdola, od nejnižších pater samosprávy) situace, v níž volené orgány jsou policejně postižitelné za to, jak hlasovaly. Čím vyšší patra tyto manýry zasáhnou, tím víc se ČR přibližuje policejnímu státu. To, že pak v samosprávách nechce nikdo sedět a hlavně se tam každý bojí cokoliv odpovědného rozhodnout, je jen důsledek této podivné situace. Volení představitelé jsou vydáni na pospas práskačům a policii, každé své trochu zásadnější rozhodnutí si budou muset obhájit před soudem.

Tímto způsobem je možné paralyzovat celou demokratickou samosprávu, celou politiku kromě té nejvyšší úrovně, kde to ještě úplně nefunguje, ale jen tak tak (případ Tluchoř, Fuksa, Šnajdr). Právě případ Opencard ukazuje, že a jak celá „Velká protikorupční revoluce“, kterou při jejím vzniku účelově a nezodpovědně přiživovala ČSSD, protože se jí nedařilo „dostat od válu“ polomrtvou, ale stále ještě vzdorující pravicovou koalici, teď požírá už tak velmi křehkou demokracii v České republice. Nechci tím samozřejmě říci, že by veškeré rozhodování samospráv počínaje nejmrňavějšími vesničkami mělo být kryto indemnitou, nýbrž že česká společnost má obrovský problém. Demokratická politika musí spočívat na vzájemné důvěře. U nás probíhá revoluční pokus postavit politiku místo toho na policii a státních zastupitelstvích. Taková politika samozřejmě nemůže být demokratická.

A ještě poznámka na okraj: Vrchní soud kvůli možné podjatosti vyloučil z rozhodování dosavadního předsedu senátu Nováka. Městský soud v Praze pak případ přidělil soudci Sotolářovi, který už rozhodoval ve věci pětice úředníků magistrátu, kteří už byli v kauze Opencard odsouzeni. Prý je to náhoda, já tomu na základě zdůvodnění Městského soudu samozřejmě věřím. Je to však náhoda, řekl bych, krajně neblahá. Soudce Sotolář totiž tehdy uvedl (cituji dle serveru novinky.cz): “Obžalovaní rozhodně nebyli hlavními aktéry ani hlavními hybateli událostí, které byly předmětem trestního řízení... Paradoxem této trestní věci je, že před soudem stanuli jen podřízení pracovníci těch, kdo byli oprávněni rozhodnout.” Jako laik se domnívám, že pan Sotolář má názor na věc předem až příliš hotový na to, aby se to taky nedalo chápat jako podjatost.

3. září 2015; psáno pro Svobodné fórum