Před několika dny jsem publikoval text Neziskovky: Od demokracie k totalitě. Zabýval jsem se v něm problémem veřejného financování tzv. neziskových organizací, subjektů, z nichž některé jsou de facto nevolenými politickými stranami, uskupeními tvořícími jakousi paralelní mocenskou strukturu ohrožující samu demokracii v této zemi.

Děkuji za pozitivní ohlas. Pokusím se dnes na svůj první článek navázat, některé věci dovysvětlit a upřesnit.

Především chci opět zdůraznit, že v žádném případě není řeč o těch veřejně prospěšných organizacích, které se zabývají skutečnými charitativními, sociálními a jinými podobnými projekty. Dobrovolnické práce v takových uskupeních si nesmírně vážím, sám jsem řadu let členem takového spolku a vím velmi dobře, jakou práci to dá něco vytvořit, zorganizovat, něco přínosného realizovat. Nikdo s rozumem v hlavě nemůže proti opravdu veřejně prospěšné činnosti cokoli mít a pro přiměřenou podporu státu pro taková uskupení existuje řada dobrých argumentů.

Nic špatného není ani na tom, zorganizují-li se lidé, aby prosadili politické požadavky. Jak by mohlo být? Občanské politické nátlakové skupiny jsou inherentní součástí demokracie, jejich omezování by bylo přímou cestou do jiného politického systému. Stejně tak přímou, jako je jejich financování z veřejných prostředků.

A právě v tom je jádro problému. Zde je třeba být zcela striktní. Jestli chcete vyvíjet jakýkoli politický tlak (zdůrazňuji „politický“), jste lobbistická skupina. Nejste žádná neziskovka, žádná obecně prospěšná společnost, jste lobbistická nátlaková skupina. Je naprosto v pořádku, když to děláte, a absolutně nepřijatelné, abyste na to dostávali jakékoli veřejné peníze. Principiálně, systémově nepřijatelné.

Máte úplné právo to dělat, máte právo zasahovat do politiky, máte právo na to používat peníze soukromých dárců, to je vše v naprostém pořádku, a kdyby nebylo, nežili bychom v demokracii. Jen s jediným je to neslučitelné - abyste na takovou činnost používali peníze daňových poplatníků.

Proč? Existuje řada důvodů, které jsou však víceméně klony stále toho samého. Mohl bych popsat, a jistě v některém z příštích textů popíšu, jak financování lobbistických skupin, maskujících se veřejnou prospěšností, skrývající se za ochranu přírody, slabých, svatých principů morálky a všeho, co vás jen napadne, záhy zdegeneruje. Změní se - stejně jako se změnilo během několika málo let v naší zemi - v parazitní systém vysávání dotací, který místo prospěchu pro občany je zdrojem stále zběsilejší svévole, útlaku, ekonomického umrtvování a politické nestability. Dnes však poukážu na něco jiného, byť souvisejícího – na dokonalou perverzi, s níž politické neziskovky pracují.

V zemi operuje řada skupin, které přinejmenším verbálně usilují o čistotu financování politických stran, majetková přiznání politiků a podobně. Rekonstruují stát, vynucují si nové zákony. Pozoruhodné je, že samy tyto organizace jsou dokonalými příklady toho, co kritizují, tedy neprůhledného financování politických stran. Příkladem o to horším, že zde nejde o peníze soukromých dárců, ale o peníze naše.

Chceme průhledné financování politických stran? Budiž, pak je ale protismyslné, aby se zároveň financovala de facto politická uskupení, která budou čerpat veřejné peníze na to, aby byla pátou kolonou té které politické strany, případně sama o sobě nikým nevolenými a neodvolatelnými stranami. Je to rozporu s intencemi zákonů upravujících financování politických stran.

Napíšu teď něco, co vlastně všichni víme - všechna ta Nesehnutí, ekologické právní servisy, hnutí Duha, Děti země atd. atd. atd. jsou prakticky odnožemi a servisními organizacemi Strany zelených. Té strany, která má plnou hubu principů, ušlechtilosti, transparentního financování a která tímto způsobem zároveň dává veřejné peníze sama sobě a svým lidem. Strana zelených díky tomu ovlivňuje politiku v podstatně vyšší míře, než odpovídá jejímu volebnímu zisku, než odpovídá vůli voličů. To je popření demokracie, to je korupce, přesně ta korupce, z níž zelení obviňují každého široko daleko.

Dobrá vůle obyvatel země k vynakládání peněz na pomoc bližním je soustavně zneužívána k financování provozu politických stran a uskupení, která občané, jak dávají u voleb zřetelně najevo, převážně nechtějí! Uskupení, vehementně kritizující financování svých konkurentů, přitom sama vysávají pod falešnými záminkami veřejné rozpočty. To je perverze par excellence.

Jak tomu zabránit? Podrobnější rozbor překračuje rámec tohoto článku, v zásadě však nejde o nic složitého. Je třeba vést jasnou legislativní linii, která definuje lobbismus a oddělí jej od ostatních činností. Skupiny a jednotlivce, zabývající se lobbingem, zákon vyloučí z možnosti přijímat peníze z veřejných rozpočtů. Aplikace tohoto zákona zřejmě povede k seznamu organizací, jimž nebude ze zákona možné přidělit žádnou dotaci.

Výsledkem legislativních změn nebude jen náprava současného neúnosného stavu, v němž je demokracie doslova rozežírána profesionálními nátlakovými skupinami živenými z daní občanů. Pozitivním vedlejším efektem bude i to, že ve veřejných rozpočtech zbude výrazně víc peněz na podporu skutečně veřejně prospěšných subjektů.