Když dnes čtu o tom, že většina učitelů musí na prázdniny odejít k milosti pracovního úřadu, jsem trochu v pochybách, zda bych neměl požadovat rehabilitaci ministra Nejedlého, Kahudy či jejich jiných komunistických kolegů.

Ani argumenty toho typu, že ředitelé takto uspoří, aby to po prázdninách mohli svým kolegům vracet, mě nemohou nějak uspokojit. Logicky z toho plyne, že kdyby se sami propustili i ti ředitelé, bylo by prostředků na prémie ještě více.

Pamatuji si docela přesně na den, kdy můj tatínek, vesnický učitel češtiny, přinesl domů po měnové reformě v roce 1953 svoji první výplatu. Byli jsme na ni zvědavi nikoli pro její možnou výši, ale byli jsme zvědavi na nové komunistické bankovky. Omluvte prosím dětskou zvědavost.

Tehdy přinesl můj tatínek základní mzdu učitele, který měl docela slušné prvorepublikové vzdělání a dvacetiletou pedagogickou praxi, celých osm set korun. Bylo nás pět - rodiče a tři děti. Ale šlo to. Maminka, jelikož školka nebyla, takže musela být doma, při podávání nedělního oběda s námi nejedla, s odůvodněním, že se dost najedla při vaření. Dnes tuším, že nemluvila pravdu. Když jsme měli špekáčky, dostal tatínek dva, my děti pouze jeden. Co se za ty peníze také dalo jiného pořídit. Co to bylo mamince platné, že se s tatínkem domluvila latinsky, francouzsky a německy. Měli totiž stejné vzdělání, jenže kam s dětmi.

Ano, doby dnešní, více než padesát let od té doby vzdálené, jsou jiné a lepší. Naše média z nějakého, mně nepochopitelného důvodu přinášejí fakta o daňových přiznáních našich poslanců a senátorů. Většina z nich se pohybuje řádově v milionech. Naprosto jim to přeji a nezávidím.

Pouze si myslím, jestli by nemohli ti soudruzi poslanci a senátoři ze svého nějakou tu částku poslat na prázdniny našim učitelům, aby se tito pro onu dobu nemuseli velice trapně ponižovat na úřadech práce.

Proč mě to napadlo?

Vracím se opět k mému tatínkovi. Nikdy se nestalo, že by šel do školy bez světlé košile a kravaty. Pochopitelně v saku. Vyžadovala to důstojnost jeho stavu, aniž by někdo poznal, kolik měl k večeři špekáčků.

Co vy na to, senátoři a poslanci?

Jaká je důstojnost dnešního stavu učitelského?

Nestydíte se?