Vláda nám předvedla, jak hodlá postupovat ve věci prosazování amerického radaru. K čemu veřejná debata! Americká protiraketová obrana je jednou dobrá věc a s nějakými zbytečnými debatami nemá cenu ztrácet čas. Nakonec i průzkum veřejného mínění si můžeme zorganizovat a zaplatit sami, jak nám to ve správný okamžik předvedlo ministerstvo zahraničí. Kouzlo je ve správně položených otázkách. Světe div se, vždyť většina občanů této země chce dále jednat o americkém radaru na české louce.

Kdyby raději pan Schwarzenberg i ministryně Parkanová místo vymýšlení manipulativních otázek pro průzkumy veřejného mínění řádně odpověděli na otázky, které už před dvěma měsíci dostali od poslanců ve Sněmovně. Těch otázek byla celá řada. Připomenu jen, že jsme se ptali na to, jak má vypadat celý systém protiraketové obrany USA rozmístěný po celé zeměkouli i v kosmickém prostoru po dokončení v roce 2011. Jak má fungovat, jaké má být řízení, způsoby velení, kdo bude rozhodovat o jeho nasazení. Ptali jsme se, jaké dodatečné obranné systémy bude třeba budovat v České republice, jestli bude posíleno letectvo, protivzdušná obrana a jak by to bylo financováno. Chtěli jsme vědět konkrétně, jak tento systém zvýší bezpečnost České republiky, jak ovlivní naše vztahy se sousedy, politickou a bezpečnostní rovnováhu v Evropě. Ptali jsme se ve Sněmovně už před dvěma měsíci, jak se bude řešit nesoulad mezi bezpečnostními strategiemi USA a Evropské unie.

Teď už tedy víme, že ptát se můžeme. Ale to je také asi všechno. Jednání na toto téma v plénu koalice zablokovala. V průběhu posledního jednacího dne minulé Sněmovny premiér v kuloárech na poslance pokřikoval:“S touhle bandou kreténů už se bavit nebudu“. Není divu, že vláda říká, že referendum v této věci nepotřebujeme. Vláda totiž netouží po nějakých řečech. Vláda už je rozhodnutá. Vadí jí už každý, kdo se vyptává a kdo by jí do toho chtěl ještě mluvit. Ministr Schwarzenberg dokonce odmítá, aby se otázkou zapojení České republiky do protiraketové obrany zabývala Evropská unie.

Podobně i polská vláda dává najevo, že vůbec nestojí o to, aby se tato záležitost projednávala přímo v NATO. Stojí jen o dvoustrannou dohodu se USA.

Kdeže loňské sněhy jsou! Před deseti lety, když se rozšiřovalo NATO, bylo řečeno, že největší přidanou hodnotou rozšíření Aliance je konsensus, jednota a to, že potáhneme všichni za jeden provaz. Časy se mění. V tomto týdnu při slyšení v Kongresu USA vysoký činitel Ministerstva obrany Brian Green vysvětloval, proč Spojené státy odmítají, aby protiraketové základny v České republice a Polsku byly budovány pod záštitou NATO. Je totiž zřejmé, že na tak kontroverzní projekt není šance získat v NATO potřebný souhlas. Člověk by čekal, že je to důvod projekt odpískat. Ale kdepak. Pouze to znamená, že v tomto případě se musí NATO obejít.

Po dvou měsících debaty-nedebaty v naší zemi můžeme pouze říci, o co vládě určitě nejde: určitě nejde o to chránit Českou republiku před Severní Koreou nebo Íránem, nejde vlastně vůbec o to zvýšit bezpečnost ČR, nejde nám ani o to zjistit, čeho se máme vlastně stát součástí a na čem se to máme podílet. Nejde nám o soudržnost a jednotný postup s našimi spojenci v NATO a v Evropské unii, nezáleží nám příliš na názorech našich sousedů v Rakousku, Německu, na Slovensku…

Zdá se, že naše současná vláda nevěří ani našemu zakotvení v EU ani v NATO. Proti tomu všemu staví především vděčnost, kterou bychom měli cítit vůči USA, a jejich nabídku chápe jako příležitost konečně zaplnit americkou základnou ten údajně „mrtvý prostor“, který tu podle Mirka Topolánka po věky leží mezi Ruskem a Německem.

Nevěřím, že nějaká vojenská základna zvýší význam a prestiž České republiky a vděčnost obrům je v politice špatný rádce.

Právo, 5.4.2007

Místopředseda PS, poslanec za ČSSD