Helena Válková, profesorka kriminologie a někdejší ministryně spravedlnosti dle mnohých neochvějně kráčela k vrcholu kariéry, funkci veřejného ochránce práv. Tento stav, odvozený od nominace Válkové prezidentem republiky, trval přesně do chvíle, kdy se minulý týden v médiích objevil článek s názvem „Válková se v KSČ podílela na šikaně disidentů. S mužem, který poslal na smrt Horákovou“. Po publikaci, zdá se, je s kandidaturou amen, ale rovněž tak s pověstí Heleny Válkové. Budeme-li brát causu jako určitý znak dneška, něco, co se může stát každému, je to důvod navíc se Válkové zastat.

Porozumění textu

Nařčení Válkové, spojené z úst prakticky všech kritiků s názorem, že by neměla obsadit funkci ombudsmanky, stojí na dvou pilířích. Zaprvé: podílela se na šikaně disentu, zadruhé: spolupracovala s někdejším stalinistickým prokurátorem Josef Urválkem. Důkazem pro první díl viny je na Info.cz otištěný a duem Válková-Urválek podepsaný článek z roku 1979 v časopise Prokuratura. Vyvodit z desetistránkové, velmi kvalitní (na svou dobu) a politicky prakticky zcela neutrální odborné studie závěr, že jeden z autorů šikanoval disent, je nejen zcela nesmyslný a naprosto lživý konstrukt. Ale také buřt pro průměrného advokáta.

Ponechme stranou, že o Válkové není známo, že by byla u StB, VB nebo prokurátorkou, nýbrž výhradně vědeckou pracovnicí. Pokud jde o článek, jde o analýzu funkčnosti a aspektů institutu tzv. ochranného dohledu, v němž zcela absentuje jakákoli narážka na disent konce 70. let v ČSSR. Ze 100 % textu je zjevné, že se jedná o běžnou kriminologickou studii pojednávající o recidivistech, ne „politických“. A chceme-li v ní hledat ideovou tendenci, pak jedině takovou, která dokresluje odbornost Válkové (případně Urválka): „Příslušníci VB jen zřídka využívají možností zmírnit OD (ochranný dohled) osobám, které po delší dobu prokazují svým chováním a prací výrazné zlepšení“. Na jiném místě text kriticky hodnotí příliš časté návštěvy příslušníků VB v domácnostech osob s OD. Formálně se měly konat 1x měsíčně.

Líbil se článek StB?

Právě snaha humanizovat jednání příslušníků VB je jedním z významných vyznění celého textu. Bylo něco takového v zájmu StB, která OD využívala proti disidentům? Ti - budeme-li se bavit o těch, kteří v dané době měli OD nařízen - tvořili asi jedno procento ze všech tehdy studií zmíněných případů využití OD. Pokud tedy Helena Válková něco tvořila s mužem, který poslal na smrt Miladu Horákovou a v roce vydání článku spáchal sebevraždu, určitě to nebyla šikana disentu, spíše naopak. Bylo by dobré si uvědomit i souvislost mezi kontinuitou podstatných prvků OD a tzv. probačního dohledu v současnosti. Je-li vám soudem nařízen, také vy musíte probačního úředníka pustit do své domácnosti.

Ve vědeckých ústavech, vlastně na všech pracovištích, existují společné úkoly a různé pracovní skupiny, jimž někdo zadává úkoly a práci. Někdy samozřejmě vznikají i spontánně. Netuším, a ani mě nezajímá, zda Válková kamarádila s Urválkem, zda a v čem s ním souhlasila, či zda se jí hnusil. Zda věděla, kým je, není ani moc podstatné. Měli společné téma, společný pracovní úkol, totiž výzkum, ne společný život a zásluhy. Měla spolupráci s ním odmítnout, nebo použít pseudonym? Bylo na konci 70. let něčím výhodné spojit se právě s Urválkem? Kdo jiný než právník má být schopen právě takového věcného odlišení sféry soukromé a formální? Že vynesu koš se Stalinem, je přeci něco úplně jiného než například Anticharta.

Vedle všech těchto věcí by bylo dobré si uvědomit i „informační mechanismus“ celé causy. Pochopitelně za ní nestojí nikdo jiný než stále vlivnější a otevřeně politická lobby z líhně a okruhu Ústavu pro studium totalitních režimů (pánové Blažek a Schovánek). Přesněji řečeno, někteří jeho bývalí členové, kteří se za bezprecedentní mediální pozornosti stali něčím jako českými „Wiesenthaly“. Takové právo jim upřít nelze, snad je i dobré některé věci vědět, ale je smutné se dívat na až úděsnou bezbrannost těch, které dostihnou. A na absenci jakéhokoli zastání. Od těch urválkovských 50. let to zas tak daleko není.

Autor je předseda OS Za branou, historik.