Držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni, jichž se to může týkat, se žádají, aby v případě potřeby poskytli držiteli tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva.

Tak je to psáno na rubu desek cestovního pasu České republiky. Připomínal jsem to vždy svým dvěma dcerám, kdykoliv se vydávaly někam do zahraničí. Dovoluji si nyní připomenout to i Janu Čechovi, jehož fejetony Z druhého kopce čtu pravidelně a rád.

Ani když se pan Čech rozzlobí, nepostrádá jeho text nadsázku a humor. Předposlední 410. pokračování Klukovských vzpomínek mne ale nerozesmálo. Obávám se, že je myslel vážně.

Zlobí se tam, že jako daňový poplatník musel uhradit náklady na vysvobození dvou dívek Hany Humpálové a Antonie Chrástecké, unesených v roce 2014 a dva roky vězněných v Pákistánu. „Stejně mi hlava nebere, proč naše vláda platí za dvě jurodivé holky, které riskují své životy v nejnebezpečnějším krajině světa,“ zlobí se J. Čech. Není sám. Když se loni v březnu slečny vrátily do vlasti, podobných názorů byl plný internet.

Jan Čech ve svém článku dále píše: „Také nechápu, proč bych měl platit ze svých daní výkupné za pašeráky drog. Kšeftují se smrtí a já mám dojem, že nešťastní rodiče dětí, které propadly drogové závislosti, by byli nejraději, aby takoví lumpové ve vězení shnili.“

Český stát vůči svým občanům nemá mnoho povinností. Lze je celkem snadno vypočítat. Alespoň tak se to jeví ve srovnání s opačným gardem, tedy povinnostmi občana vůči státu. Těch je nepočítaně. Ochrana vlastních občanů, ať jsou doma nebo kdekoliv ve světě, ovšem patří ke státní povinnosti výsostné. A stát ji nemůže a nesmí plnit výběrově. Může jednoho každého posuzovat, soudit a pak ho třeba i nechat shnít ve (svém) vězení, ale chránit musí každého a všechny. I ty lehkomyslné, blbé nebo hamižné. Jakákoliv selekce obyvatelstva vede v konečném důsledku k likvidaci, jak historicky nejednou dokázáno.

Rozumnější už je Čechův nápad, aby fotbalové kluby platily do společného policejního fondu, ze kterého by se hradily náklady na hlídání agresivních fotbalových fanoušků. Mustr už tady máme: pojišťovny přispívají integrovanému záchrannému systému na zásahy při autohaváriích. I v tomto případě bych však vznesl výtku. Pochody fanoušků lze chápat i jako politickou akci, byť ideologie zde nese název fotbalového klubu, a jako neohlášenou demonstraci. Pak jsou policejní asistence a zásahy plně v kompetenci státu, včetně nákladů na takovou akci. Narušitelé veřejného pořádku jsou při nich indentifikováni, chytáni a trestáni, včetně náhrady škod. Těžko by bylo rozhodovat, co by šlo k tíži fotbalového klubu či klubového bezpečnostního fondu a co k tíži policie při „běžném“ pořádkovém zásahu. Ale za diskusi by to asi stálo.