Možná jsem naivní, ale vždy, když kritizuji českou justici, vycházím z přesvědčení, že chyba je v právním názoru či úřednickém šlendriánu, a důsledně odmítám názor, že podléhá politickým tlakům. Ve své praxi se nechovám jinak, až mi nad některými věcmi zůstává rozum stát, a klientům nepotvrdím jejich přesvědčení o politických pletichách na místní či celostátní úrovni, a vždycky říkám: Máte nějaké důkazy?

Naprosto konsternován jsem proto byl, když jsem sledoval jepičí osud exekuce na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, kterou nařídil a posléze zastavil Obvodní soud pro Prahu 10. Jak je možné, že k zastavení exekuce došlo za jeden den? To je rychlost v české justici nadsvětelná. Pro laiky: takový postup představuje hodně úkonů, nejméně doručit usnesení o exekuci, podat návrh na zastavení, rozhodnout o něm, písemně rozhodnutí vyhotovit a doručit jej stranám. Minulý čtvrtek jsem seděl na chodbě onoho soudu a rozhodně se mi nezdálo, že by tam neměli co dělat. Úředníci kmitali, všechny jednací síně plné, spisů hromady ve skříních i na zemi. Tady se věci nevyřizují ze dne na den, všechno trvá ve lhůtách běžných a ty počítejme na týdny. A jak je možné, že premiér Paroubek už v den doručení exekuce hlásal: Všechno vím, exekuce je zrušená!?

Je něco, co by měl předseda soudu vysvětlit. Kolik exekucí zrušíte a usnesení doručíte u vašeho soudu ve lhůtě jeden den? A proč zrovna tady byla věc zázračně rychlá? A pane Paroubku, odkud berete zázračné informace o osudu rozhodování soudů? Nebo jste to snad sám nařídil, aby nic neblokovalo váš vysněný Hyundai? Moje sympatie má pořád Obvodní soud pro Prahu 10. Přesto a proto chci vědět, jak to bylo.
(Lidové noviny, 28. 3. 2006)

Autor je advokát