Jednoho prosincového dne roku 2008 zaklepala na dveře guvernéra státu Illinois Roda Blagojeviche FBI a zatkla ho. Jednala na základě dlouhodobého vyšetřování podpořeného zejména tajnými odposlechy a obvinila jej z řady trestných činů včetně korupce. Snažil se například vytěžit z toho, že po odchodu Baracka Obamy do Bílého domu měl z pozice guvernéra právo jmenovat jeho nástupce do státního senátu. Za umístění kandidáta pak po telefonu požadoval pro sebe placené místo v neziskové organizaci, pro svoji ženu honorované místo v dozorčí radě komerční společnosti s ročním platem 150 tisíc dolarů, finance na budoucí kampaň a po skončení kariéry post ambasadora v Srbsku. Neboť "křeslo senátora je ku*va hodnotná věc, která se nedává jen tak zadarmo." Tolik odposlechy.

Blagojevich obvinění odmítl a po zaplacení kauce byl propuštěn domů na kauci s tím, že nesmí opustit USA a musí být k dispozici pro vyšetřování. Na základě obvinění z trestných činů jej sněmovna reprezentantů státu Illinois vyzvala k rezignaci na post guvernéra a vzhledem k tomu, že odmítl, po uplynutí krátkého ultimáta zahájila proces impeachmentu. Dlužno dodat, že v případě přiznání by úřad guvernéra musel opustit ihned, v ústavě tam mají totiž výslovně uvedeno, že kdokoliv je usvědčen ze spáchání trestného činu, nesmí vykonávat žádnou funkci ve státní správě, a tedy nesmí ani být guvernérem. Impeachment guvernéra v Illinois musí být schválen oběma komorami parlamentu a akt samotného odvolání vykoná senát, kterému pro tuto zvláštní příležitost nepředsedá prezident senátu, jak bývá obvyklé, ale předseda nejvyššího soudu. Sněmovna representantů schválila impeachment (114:1) hned 8. ledna 2009. Ještě předtím senát jmenoval vyšetřovací komisi a ta měla nepřetržitě sbírat veškeré dostupné informace relevantní pro proces odvolání. Na základě jejích závěrů začala 26. ledna schůze senátu, kde prostor k obhajobě dostal i guvernér (nevyužil ho, označil proces za vykonstruovaný a bojkotoval ho) a která měla rozhodnout o odvolání. Hlasování 29. ledna dopadlo 59:0 pro odvolání, a tak pan Blagojevich skončil definitivně v pozici nejvyššího představitele státu. V zápětí nato senát přijal další rozhodnutí, že Blagojevich nesmí vykonávat žádnou funkci v tamější státní správě. Suma sumárum, ani ne dva měsíce po prvotním zatčení bylo vymalováno.

To vše proběhlo nezávisle na průběhu vlastního trestního procesu. Ten se ještě vlekl několik let, napoprvé se nepovedlo rozhodnout, protože porota nebyla schopná se shodnout ani na vině ani na nevině s potřebným počtem hlasů. Napodruhé, 7. prosince 2011 pak byl pan Blagojevich uznán vinným z většiny bodů obžaloby a odsouzen na 14 let do vězení s nejdřívější možností propuštění po 12 letech. V březnu 2012 nastoupil do federální věznice v Coloradu.

Dne 14. května 2012 zatkla policie pana Ratha s krabicí napěchovanou penězi, které jsou nejspíš výsledkem rozsáhlé korupce. V jeho domě pod podlahou byly nalezeny miliony a u jeho kompliců v policích ve sklepě, kam si obvykle lidé ukládají kompoty, další miliony. Skupina byla vzata do vazby a v současnosti probíhá ostře sledované soudní řízení. Pan Rath se vzdal funkce hejtmana, ale ponechal si poslanecký mandát. A neexistuje moc, která by poslance z funkce v takových případech odvolala. A tak jsme až do rozpuštění sněmovny měli v České republice poslance, kterého zatkli (nejspíš) přímo při činu a tvářili se, že je úplně v pořádku, že tenhle člověk měl právo vytvářet a schvalovat zákony pro lidi, které se, jak se zdá, snažil bez skurpulí okrást. A člověk si říká, to už snad horší být nemůže. A ono může. Pan Pekárek byl dokonce již pravomocně odsouzen za korupci. Tady už se dá směle napsat, ten člověk kradl, vyplývá to z rozhodnutí nezávislého soudu. A zase neexistuje moc, která by ho za to odvolala z funkce. Takže nám zákony můžou tvořit a schvalovat zloději. Respektive brání jim v tom jen technická drobnost, nepustí je na hlasování z vazby nebo z vězení. A nebýt předčasného rozpuštění sněmovny, měli by až do dalších voleb nárok na plat a všechny náhrady a na kancelář a poradce a to vše z kapes těch, které dotyční okradli. Asi to už bylo moc i na otrlé české politiky, a tak v reakci na to byl přijat lex Pekárek, tedy poslanec odsouzený za trestný čin do vězení nebude dostávat ten plat a náhrady. A všichni se tváří, že tím se to všechno spravilo a očividně si na to začínáme zvykat. Nenapadá tady skutečně nikoho, že člověk odsouzený z trestného činu prostě z principu nemůže vytvářet a schvalovat zákony ostatním lidem?

Říkám si, jestli by nebylo dobré zauvažovat trochu nad zákony a ústavou České republiky a nepřiblížit je v něčem té ústavě z Illinois. Tak, aby lidé usvědčení z úmyslných trestných činů byli automaticky odvoláváni a aby už nikdy neměli místo ve státní správě nebo alespoň aby nemohli být poslanci, senátory, členy vlád a prezidenty. Potom také, aby bylo možné odvolat i lidi jen obviněné z trestných činů, třeba i to odvolání by mohlo probíhat obdobným způsobem jako v Illinois – shodou obou komor parlamentu třeba ještě posvěcenou ústavním soudem. Jistě existuje argument, že bude docházet k likvidaci politických protivníků vykonstruovanými obviněními a že to nerespektuje presumpci neviny. Jenže na druhé misce vah je fakt, že takhle máme ve vrcholných funkcích potencionální zločince. V Illinois na to asi mají ten názor, že taková možnost má pro morálku ve společnosti závažnější následky než odvolání potenciálně nevinného politika z funkce. To má totiž devastující následky jen pro něj samotného a vzhledem k tomu, že se nejedná o vězení, ale jen o funkci, po případném soudním očištění může být rehabilitován. K tomu je ten proces impeachmentu velmi transparentní a v naprosté většině případů o tom musí rozhodnout i spolustraníci, takže chyby jsou asi vyloučené. Přijde mi, že naši ústavodárci kdysi předpokládali, že politici budou výkvětem cti a morálky. Očividně se spletli a můj názor je, že by bylo vhodné jejich chybu napravit. Jinak se bude i nadále stávat, že policie chytne politika přímo při páchání trestného činu, on vystoupí v televizi, v poslanecké sněmovně nebo v senátu a tam řekne, že je to falešné obvinění a lidé mu to uvěří bez ohledu na důkazy a budou ho dál volit a on je dál okrádat. Pak je asi něco špatně. Je zajímavé, že tuhle nemožnost odvolání lidí z funkcí v podstatě nikdo nekritizuje.

Ještě jedna věc je s tím spojená. Klausova amnestie, ne, nehodlám komentovat, co už bylo řečeno stokrát jinak, jen jedna věc, zdá se mi, unikla pozornosti komentátorů, a to zahlazení trestů. Jestli to chápu správně, nejenže amnestovaní, kteří pod tuto část spadají, nemusí vykonat trest, ale zároveň přestane existovat záznam o jejich zločinu a oni se budou moci ucházet o jakékoliv posty, vyžadující morální bezúhonnost. Asi dovedu pochopit amnestii jako akt odpuštění a milosrdenství, což obnáší propuštění z vězení. Moc nechápu, proč byly rušeny podmínečné tresty, které po odsouzených v podstatě vyžadují pouze to, aby nepáchali další zločiny, ale úplně se vymyká mojí logice to, proč o odpuštěném zločinu nemá zůstat záznam. Respektive, jakým způsobem pohnutí mysli pana Klause vrátí morální bezúhonnost tomu, kdo ji v reálu nemá. Ta se přeci může vrátit jenom následným dlouhodobě bezúhonným způsobem života. Nejsem ani politolog, ani právník, možná si pletu odborné termíny a možná to píšu nepřesně, jsem přírodovědec a po návratu z dlouholetého pobytu v zahraničí vidím přímo zásadní problém v absenci soudnosti u lidí řídících Českou Republiku. Čtenáři to můžou vidět z jiného úhlu, třeba mi to napište do diskuse.

Fakta byla čerpána z: http://en.wikipedia.org/wiki/Rod_Blagojevich_corruption_charges a zdrojů tam uvedených.