Moravané stojí v bezvýchodné situaci u zdi pražské královské obory a nepřítel zle dotírá. Nikoliv, nejsme uprostřed vřavy bitvy na Bílé hoře, kdy pluk Moravanů neměl kam ustoupit, ani si nestýskám nad tím, že moravští patrioti po Listopadu neobhájili svou chuť obnovit cosi na způsob zemského zřízení. Že i pro odbor Slováků vůči trojfederaci prohráli, co mohli. Mluví se o regionalistické (i regionální) straně Moravané.

Ruku na srdce: kolik z brněnských, olomouckých, zlínských či ostravských obyvatel měl alespoň povědomí o nedělním sjezdu neboli 33. zasedání zemského sněmu téhle skomírající partaje v "hlavním městě" Moravy? Při troše dobré vůle jich bylo pět a půl. Zřejmě málo přesáhli počet členů tohoto klasického zástupce partají, jejichž členstvo – řečeno s Milošem Zemanem, bývalým předákem jedné takové strany – se vejde do zdviže.

Zřejmě srovnatelně by dopadla snaha ptát se, byli-li vždycky Moravané okrajoví, bezvýznamní, potácející se v červených číslech samotného veřejného povědomí. Otázka sama napovídá, že ne. Je to de facto zapomenutá kapitola, ale dnešní Moravané jsou přímými dědici relativně úspěšného Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnosti pro Moravu a Slezsko. Zkráceně HSD-SMS. Přestože šlo o velkou porevoluční amatérčinu, které se ovšem po "sametu" nevystříhaly ani veleúspěšné pravicové formace systematicky těžící ze zkušených kádrů a hmotných zdrojů KSČ, její voličský úspěch byl zpočátku značný. Roku 1990 atakovala Českou národní radu ziskem mírně nad deset procent hlasů a vstoupila do vlády.

Po právně i morálně pochybném rozdělení federace to však šlo s politickými moravisty vodou Moravy dolů. Objevila se vnitřní pnutí, neúčelné změny názvu a pád obliby u voličů. K zajímavostem pozdějších let dotyčného proudu patří snad výhradně kandidatura známého dietologa a ostrého kritika protisrbských akcí Severoatlantické aliance Rajka Dolečka.

Určujícím bodem nedělního brněnského rokování Moravanů bylo jednoznačně projednání kooperace s jinými subjekty. Ergo kladívko buď se suverénní Bobošíkovou, či "LVEM 21" Paroubkem, dalším předsedou ČSSD, jenž s pocitem zneuznanosti založil vzdorostranu. Šanci přežít svou klinickou smrt tím poskytl národním socialistům, kteří se s chutí zachovali evolučně. Kdežto jím rovněž oslovení Moravané podle posledních předsjezdových zpráv hodlají prý zůstat na svém, kráčet do nadcházejících krajských i senátních voleb na vlastní pěst. Pěst v Brně občas ochable svírající zemské zástavy. A to za úsměvných činovnických výkřiků "Moravané nejsou Češi".

Poměrně chvályhodné úsilí marginální, mírně levicové a zdravě národovecké organizace o další decentralizaci naší republiky je vlastně k politování. Dosáhnout seberesuscitace prostřednictvím podobných vyražení samozřejmě nemohou a nepatrný význam mají též jednou za uherský rok poskytnuté mediální minuty v pořadu Politické spektrum. Platí zde, že věci se musí změnit, aby zůstaly stejné.

Článek vyšel v Brněnském deníku Rovnost