Přestože máme srpen, vláda si to špacíruje po tenkém ledě. Poté, co jsme přečkali těžké jaro, potěšilo nás relativně klidné léto s minimem omezení.

Mnozí stihli i zahraniční dovolenou. Byla sice místa, kde se roušky nosily dál, například Frýdeckomístecko, leč většinová populace mohla získat dojem, že koronavirová epidemie byla jen zlý sen, z něhož jsme se probudili.

Omyl. Stačilo průběžně číst zpravodajství ze zahraničí, aby nám docvaklo, že covid-19 se jen tak nevzdává. A když řádí v jedné zemi, byť na druhém konci planety, je v éře globalizace nebezpečný i pro nás.

Když se počty čerstvě nakažených nedávno vyrovnaly těm z jara, uklidňovali nás politici i epidemiologové, že jde jen o jednotlivá ohniska a vše zůstává pod kontrolou. Opatření, jež mají vstoupit v platnost od 1. září, ale budí jiný dojem. Roušky všichni nasadíme v dopravních prostředcích a uzavřených prostorech možná až do konce zimy. Utrum také mají veřejné akce s více než tisícovkou účastníků.

Až potud se zdá, že je nevyzpytatelná nemoc, o níž nikdo neví, jak bude mutovat a zda dnešní lehký průběh u mladé populace nevystřídají komplikace jako u seniorů, brána vážně. To ale neznamená, že lidé nemohou být zklamáni nebo i zaskočeni. Zvlášť ti, kteří mluví o pouhé „chřipečce“ a vládní opatření berou bezmála jako omezení osobní svobody.

Už proto je důležité, jak přesně kroky politické reprezentace vypadají a jak jsou komunikovány. Tady si lze povšimnout i rozdílných přístupů uvnitř vládní koalice. Sociální demokraté sázejí na opatrný, ba represivní přístup. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) tepe každou liknavost rezortu zdravotnictví (vedené Adamem Vojtěchem za ANO). Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) prosazuje velkorysejší ošetřovné, než je to běžné devítidenní.

ČSSD před podzimními volbami nešetří sliby, že nás ochrání, a místo tradičních růží se chystá rozdávat dezinfekce. Někoho to namíchne, někoho potěší, ale orientace na starší ročníky a vystrašené spoluobčany je zřejmá.

Prioritou hnutí ANO je šlapající hospodářství. Prosadilo kratší karanténu či návrat dětí do škol a odmítá plošné zastavování provozů. Ani poměry podobající se jaru nepovedou k vypnutí ekonomiky. Předpokládá se, že reakce na virus budou až na roušky pouze lokální.

Opozice je ve svých soudech obezřetná. Sama patrně netuší, jak by postupovala ona. Kritizovat si troufne ještě tak manuál, který ministr Robert Plaga (ANO) rozesílá školám. Prý je nerealistický, chaotický, alibistický. Dá se ale připravit na každou situaci v každém prostředí? Odtud volnost daná ředitelům škol i forma materiálu coby doporučení, nikoli příkazu.

Jenže jak má kabinet postupovat jinak, když chce, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Potřebuje, aby děti chodily do škol a dospělí do práce. Zároveň však nechce otevírat nákaze dveře. Proto se dělí o odpovědnost s nižšími články veřejné správy, hygienickými stanicemi či školami.

Dvojnásob citlivě vláda našlapuje kvůli říjnovým krajským a senátním volbám. Míní si ponechat pověst tělesa, jež je s to nás dostat z bryndy. V tom případě by ale neměla váhat s prodloužením kurzarbeitu, kterým přispívá na mzdy firmám s omezenou výrobou, ani se zmíněným ošetřovným. Pakliže si přeje, aby lidí utráceli, musí dopřát plné peněženky zaměstnancům i seniorům. Zároveň ale musí pokrýt rozpočtové výpadky své i krajů a obcí.

V tom dosud plavala a i úvahy o progresivnějším zdanění připomínají běh na dlouhou trať. Vedle rozumného hospodaření by se měla soustředit na fungování institucí a veřejných služeb i na promyšlené investování. To ale znamená nahradit gesta drobnou prací a ochotou spolupracovat i s těmi mimo Strakovku. Jakže se to říkalo na jaře? Společně to zvládneme!

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)