aneb Šílenosti z dílny ministryně Maláčové

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová nás dlouhodobě zásobuje nápady, nad kterými zůstává rozum stát. V posledních týdnech je opravdu ve formě. Hned dvakrát se dokázala zviditelnit poněkud trapným způsobem.

Jak potrestá neplatičky alimentů?

Nejprve předložila návrh, kterému by nejvíce slušel název „Když nebudeš platit, tak nazdar!“. Paní ministryně by ráda zakázala neplatičům výživného vstup na fotbal nebo hokej a taky by jim ráda sebrala rybářské lístky nebo lovecké průkazy. Jak souvisí výživné s fotbalem, mi hlava nebere. Ještě by jim mohla zakázat třeba televizi.

Myšlenkové pochody ministryně Maláčové opravdu nechápu. Zdá se, že v jejím pojetí jsou neplatiči výživného výlučně muži. Ano, je jich sice většina, ale když chce radikální řešení, tak pro všechny na stejné úrovni, ne? Zapomněla ale na to, že mezi těmi, co neplatí výživné, jsou i ženy. Proto mě napadá, co by paní Maláčová zakázala ženám? Jógu, kadeřnici, lístky na muzikál?

Neplacení výživného je samozřejmě odsouzeníhodné. Neumím si představit, proč, pokud rodič prostředky má, utrácí za nesmysly namísto podpory svých dětí. Určitě je potřeba se na neplatiče zaměřit a najít efektivnější způsob vymáhání finančních prostředků. Mám ale za to, že zákaz fotbalu neplatiče alimentů k nápravě opravdu nedovede.

Nepodařený pokus získat politické body

Aby toho nebylo málo, přišla paní ministryně s akcí s názvem Férová práce! Jejím účelem je zkontrolovat pracovní podmínky zhruba 60 zaměstnavatelů. Lidé z Inspektorátu práce a cizinecká policie kontrolovali i firmu Edgewell v Krupce na Teplicku. Na místě byla ministryně Maláčová spolu s Matějem Stropnickým, který kandiduje na podzim do sněmovny za ČSSD. Co ale mělo být na populistickém tažení proti majitelům firem férového? Samozřejmě vůbec nic. Účelem celého happeningu byla především předvolební prezentace ministryně Maláčové.

K autorství akce se přihlásil už zmíněný Matěj Stropnický, který má nyní co vysvětlovat. Třeba z jakého titulu navštěvuje zrovna on soukromé firmy, vydává se za kontrolní orgán, a provádí tak neoprávněnou kontrolu, což je porušení zákona. Takové chování je stejně trestné, jako by se člověk převlékl za policistu.

Ve svědectvích kontrolovaných se pak člověk dozví, že mají pocit, že úředníci dostali za úkol rozdávat pokuty a bez nich se nemají vracet. V tomto případě ale kontrola nepochybně udělala více přestupků než kontrolovaný, u něhož se nenašel vůbec žádný problém. Vedení i zaměstnanci se zachovali naprosto skvěle a profesionálně.

PR level Okamura

Pokus ministryně Maláčové a kandidáta Stropnického nahnat si politické body vyšel totálně naprázdno a pozornost se naopak obrátila proti nim. Dopadlo to tedy dobře, protože není možné, aby státní správa byla takto využívána pro politické účely. Snaha uplatit si před volbami pracující štvaním proti majitelům firem, už nemohla být ubožejší. I soukromé firmy jsou oběťmi pandemie.

Mnohdy jely nadoraz, aby se vůbec udržely na trhu. Nic z toho však ministryně Maláčová samozřejmě nebyla schopná vzít ve svém populismu v úvahu. Zaklekávání na firmy je opravdu hnusný způsob volební kampaně, level Tomio Okamura.

Zkrátka, co nápad z dílny Maláčové, to naprostá pitomost a ubohost. Poslední kroky jsou jen další ukázkou toho, že nejen paní ministryně, ale i celá ČSSD melou z posledního. Věřím, že Janě Maláčové zbývá ve funkci ministryně práce a sociálních věcí už jen pár týdnů a zanedlouho konečně přijde opravdová změna.