Otázka, zda budeme mít v polovině ledna vládu s důvěrou, anebo ne, závisí v tuto chvíli více než na čemkoli jiném na vývoji v ODS. Prezident premiérem navrženou vládu jmenovat prostě musí. A vyhlídka, že Topolánkův druhý pokus zmaří jednotný levicový šik, je taktéž nízká. Při lednovém hlasování o důvěře může ale vládu shodit někdo z ODS.

Vlna nevole se u některých občanských demokratů zvedla především proti dvěma navrhovaným ministrům. Prvním je lidovec Miroslav Kalousek na financích. Zde má odpor jistou logiku. Nebývá zvykem, aby v zemi s tradicí koaličního vládnutí nejmocnější ministerstvo řídil zástupce malé strany. Finance toho mají u nás na starosti tolik jako ostatní ministerstva dohromady. Je však chybou a slabinou občanských demokratů, že nemají - poté, co se nepočítá s Vlastimilem Tlustým - žádného silného politického kandidáta na tuto klíčovou funkci.

Je jistě možné dát Miroslavu Kalouskovi průmysl a Martinu Římanovi finance. Proč by se ale lidovci vzdávali dříve získané výhody? Na to úzce navazuje obsazení jiných důležitých resortů. Ponechají-li si lidovci silný post ministra financí, budou zelení logicky trvat na vlastním silném kandidátovi na ministra zahraničí.

Proč vadí některým národovcům z ODS Karel Schwarzenberg? Jde hlavně o dvě věci. Eurofobní frakci uvnitř ODS vadí, že pan senátor není dostatečný euroskeptik. Další oponenty trápí, že Schwarzenberg je zkušená a kompetentní osobnost, a to je v Česku často pasívem. Hrozí, že mnohé ministry z ODS zastíní.

Někteří vlivní lidé z ODS uvažují o tom, že tuto navrhovanou vládu nechají v lednu padnout. Stačí k tomu vlastně jeden hlas. Potom přijde čas pro "vládu národní záchrany" Béma, Tlustého, Paroubka (a asi i Čunka) pod prezidentskou kuratelou Václava Klause.

HN, 28.12.2006