Státní vlajka je symbolem státu, a znamená stát svrchovaný. Je běžné a správné, že se vyvěšuje na státních budovách i místech samosprávy. Je-li občan na příslušnost ke státu hrdý, může si důstojným způsobem vyvěsit státní vlajku.. Ve svobodných státech je to běžné. U nás kvůli nacistickému a brzy následujícímu komunistickému období totalitní nesvobody ne. O svobodnou státnost jsme tehdy a i za rakouské nadvlády přišli. Formálně někdy ještě existující stát nebyl naším státem, ale územím nadvlády někoho jiného. Proto na státních budovách visely cizí prapory, aby každý viděl, kdo je tu pánem. Černožluté rakouské, záhy po svobodném dvacetiletí rudý německý s hákovým křížem, a od komunistického puče rudé prapory říše sovětské se srpem a kladivem, anebo vlajky komunisticko rudé, což bylo vlastně totéž.

Po revoluci z konce listopadu 1989 bylo načas od vlajek panovačných říší pokoj. Dlouho to ale netrvalo. Za čtrnáct let do české kotliny a moravských úvalů vtrhly prapory Evropské unie, nového to prý spasitele našich málo disciplinovaných životů, jemuž se proto patří kořit, tedy státně a vůbec podřídit. Hřmotná vládní propaganda před vstupem do EU donekonečna omílala, že za to budeme mít západní blahobyt, a také bezpečnost, jako bychom od r. 1999 nebyli členským státem NATO. Záplavě modrých vlajek se žlutými hvězdami se z představitelů státu vzepřel jen ten ústavně nejvyšší, prezident republiky Václav Klaus. Na Pražský hrad jako své sídlo, které je již od devátého století symbolem svrchované české státnosti, prezident České republiky europrapor jednoduše nevpustil. Je ostatně konzervativní a liberál, a tak modlářství spjaté s poddanstvím neuznává. Některé domácí a zahraniční dámy a pány tím popudil. Jiní jej plně chápali a byli rádi, že prezident na Pražském hradě symbol nesamostatnosti českého státu neměl. Protože tam nemá co dělat.

Ale proč vlastně jen tam? Lisabonská smlouva o EU, proti níž se prezident Klaus právem stavěl, mu zde dala za pravdu. Oproti v r. 2005 demokraticky zamítnuté euroústavě v ní není nic o symbolech EU, jež mnohým právem vadí. Vlajka a hymna jsou symbolem státu a EU státem není, přestože by se jím ráda stala. Tedy nejprve nadstátem nad státem naším, jenž eurofanatikům vadí.

Vlajka a hymna EU od ratifikace Lisabonské smlouvy neexistují. Jen 16 členských států si vymínilo, že je nadále uznávají. Náš stát ne. Přesto je na státních a samosprávních budovách vlajka EU jako úklona, jež podle evropského práva neexistuje.

Zato dosavadní neexistence jakoby státních praporů EU na Pražském hradě právní opodstatnění má. Je jak legitimní, tak legální. Europrapory na státních a jiných budovách jsou podle platné smlouvy o EU ilegální. Proto se měly již dávno odstranit. Nevědí-li to státní úředníci do nejvyšších pater, měli by to vědět normální občané.

Jinak to vidí nový prezident. Na Pražský hrad, své sídlo a symbol svobody a svrchovanosti státu, chce právně neexistující vlajku EU trvale vyvěsit. Jeho předchůdce Václav Klaus, který to zásadně odmítal, v projevu na rozloučenou řekl, že v EU již nejsme plně svrchovaným státem. Pokud tuto skutečnost chce dát prezident Zeman slavnostním vyvěšením právně neexistující vlajky EU a přehráním neexistující hymny EU najevo, slušelo by jim to oznámit. Předsedovi Evropské komise, který té slávě bude přihlížet a EU by rád viděl jako superstát, se to určitě zalíbí.

Jiným ne. Možná si vzpomenou na dějiny svého státu. Na Františka Palackého, a na statečného zakladatele svého moderního demokratického státu Tomáše G. Masaryka, jemuž se říkalo osvoboditel. A pomyslí si, či nahlas řeknou: Byli jsme před Evropskou unií, budeme i po ní!

Vyšlo zkrácené a pod jiným titulkem v MfD