Česká vláda má podle ústavy vyměřeny čtyři roky, po nichž se musí konat parlamentní volby a nastupuje vláda nová. Vládě zbývají dva roky a o limitech rozhodla „šalamounsky“.

Poslední obec zbouraná kvůli uhlí před více než dvaceti lety leží v oblasti, kde se ještě dnes nezačalo těžit uhlí. Tristní likvidace obcí a měst kvůli hnědému uhlí nabrala tempo v časech socialismu. Moje maminka se narodila v Hrdlovce u Duchcova. Na mapě tu obec nehledejte, už dávno neexistuje.

Právě proto rozhodla krátce po listopadu 1989 česká vláda o stanovení těžebních limitů. Usnesením Pithartovy vlády číslo 444 ze dne 30. října 1991 byly stanoveny limity pro těžbu hnědého uhlí a mezní hodnoty znečišťování ovzduší v Severočeské hnědouhelné pánvi. Topolánkova vláda pak tyto limity usnesením č. 1176 z 10. září 2008 potvrdila. Kromě toho odepsala bilanční zásoby lomu Bílina do nebilančních. Tato usnesení jsou závazná pro podřízené orgány státní správy a obcím, ležícím na ložiscích hnědého uhlí (přímo ohrožené těžbou jsou severočeský Horní Jiřetín a Černice; nedaleký Litvínov by pak trpěl zejména výrazným zhoršením kvality ovzduší), tak byla dána jistota další existence. Navíc bylo nastartováno postupné snižování těžby. To mělo zabránit rozsáhlým a náhlým propouštěním, která by ještě více zhoršila situaci v regionu dlouhodobě postiženém vysokou nezaměstnaností. V minulosti padlo těžbě uhlí za oběť přes stovku obcí včetně původního města Most.

Sobotkova vláda svým aktuálním rozhodnutím o posunutí limitů na dole Bílina de facto nastartovala proces obnovy nebilančních zásob uhlí do bilančních. Ministr průmyslu a obchodu sice tvrdí, že se nic zásadního neděje, že bude muset v případě pokračování těžby na dole Bílina proběhnout studie o vlivu těžby na životní prostředí v případě rozšíření těžby a to se může táhnout roky, nicméně impuls vláda dala, bude vždy spojován s tou vládou, která opět útočí na obce Ústeckého kraje, a pokračování této politiky může vést pouze k jedné věci - k další likvidaci obcí a měst.

Stále se hovoří o tom, že je nutné udělat „důkladnou analýzu“, zda uhlí za současnými těžebními limity potřebujeme či nepotřebujeme. Hnědouhelné doly mají svou páku a tou je současný uměle vyvolaný nedostatek hnědého uhlí. Cílem této operace je dosáhnout zvýšení ceny hnědého uhlí někam k úrovni ceny za mnohem kvalitnější černé uhlí. To naopak ve skladech přebývá. Tato těžařská politika je natolik průhledná, že by ji neviděl pouze hlupák. Těžaři se vymlouvají, že „v teplém létě“ se prodejny hnědého uhlí „nepředzásobily“, a proto jsou nyní uhelné sklady prázdné. Prodejci tvrdí, že objednali tak jako v minulosti a uhlí od těžařů nedošlo. Komu věřit? Těžařům ani náhodou.

Hned jistá mluvčí těžařské firmy ohlásila, že v důsledku neprolomení limitů na dole ČSA bude uhlí méně. Docela slušné vydírání české vlády. A co takhle kupovat uhlí v zahraničí? Těžební průmysl stále vykládá své bajky o zvýšení nezaměstnanosti, pokud omezí těžbu. Přitom právě těžba hnědého uhlí velkostroji je velmi málo závislá na počtech zaměstnanců. Uvědomíme-li si, že ještě po listopadu 1989 se těžilo až sto milionů tun uhlí ročně a dnes jsme na třetinové těžbě asi 35 milionů tun ročně, ten hlavní podíl horníků už dávno v hornictví nepracuje a našel si jinou práci nebo je v důchodu.

Pokračující těžba na severu Čech dále devastuje krajinu, udržuje při životě nákladné technologie na odsíření elektráren, které byly vybudovány v polovině devadesátých let, produkuje desetitisíce tun energetického sádrovce, který není možné všechen zpracovat na sádrokarton, dovoz kvalitnějšího uhlí s daleko menším obsahem síry by měl několik výhod. Zastavila by se devastace severních Čech, klesla by produkce energosádrovce (ta navíc potřebuje velká kvanta vápence) a bylo by jasno.

Spekulanti s pozemky a domy na územích ohrožených těžbou by přišli o výhodné kšefty, celé ohrožené území by se mohlo začít opět rozvíjet a ty nejhorší jizvy v krajině by bylo možné začít asanovat. Obyvatelé, kteří na územích ohrožených těžbou žijí, by si většinou oddechli.

Rozhodnutí o prolomení limitů na dole Bílina a odložení rozhodnutí co s dolem ČSA o dalších pět let je tak kvaziřešením přesně v duchu chytré horákyně. Snaha zalíbit se těžařům i občanům najednou je zřejmá a posunuje černého Petra na další vládu, kterou by mohl sestavovat Andrej Babiš. Moc rád bych nyní viděl do jeho hlavy!