POLITIKA: Vidět si dál než na špičku nosu
Co jsme zdědili nebo, chcete-li, co jsme dokonale převzali z předchozího totalitního systému, je to, čemu oni říkali kádrová práce. I pro české politické strany je základní kvalifikací budoucího Činitele jeho členství ve straně, případně úroveň zastávaných stranických funkcí. Obecně jsou jasnými kandidáty na jakékoli funkce členové nejvyšších stranických orgánů. Pak to dopadá, jak to dopadá. Do funkcí se dostávají třebas i bezúhonní lidé, kteří nemají o svěřeném státní postu ani ponětí. ("Oslovil mě pan premiér s nabídkou ministerské funkce. Nemohl jsem mu nevyhovět.")
Poté dochází velice často k situacím, kdy se novopečení ministři domnívají, že jim svěřený úřad je mimo jiné také něco jako autíčko pod vánoční stromeček. Ještě se neohřejí ve funkci, ale s neomylnou jistotou rozdávají svým náměstkům statisícové (někdy i milionové) odměny. Čímž nejen tunelují státní rozpočet, ale zpochybňují práci mnoha jiných poctivých a vynikající výkony vykazujících pracovníků úřadu. Ti na takovouto "nespravedlnost" reagují po svém. Uklízečka posbírá v kancelářích zajímavé propisovačky (pro vnuky), sekretářka sem tam odnese nějaký ten balík kávy či papíru, úředník s potřebnou pravomocí si dorovnává svůj plat převzetím drobného či vyššího úplatku. A všichni jsou spokojeni.
Takto vznikající škody nejsou ještě nejhorší. Jak říká pan ministr Kalousek, postavení na finančním trhu máme vynikající, každý nám rád půjčí. Takže proč bychom například skutečně snižovali přebujelé státní a mandatorní výdaje. Stačí si neustále půjčovat a poukazovat na to, že naše dluhy proti jiným (vyspělým) státům nejsou ještě tak katastrofální. Jenže zapomínáme srovnávat sílu naší ekonomiky se základnami jejich ekonomik. V tomto směru radši cudně mlčíme.
Od manažera resortu potřebujeme nejen to, aby byl schopen plnit každodenní úkoly, ale chceme také, aby byl symbolem a realizátorem jistých promyšlených vizí, které značně přesahují volební období. Takoví lidé se bohužel do funkcí nedostávají a jejich dosavadní stranická loajalita, jako znak kvalifikace, je nám k ničemu. Totéž platí pro premiéry. Jestliže předseda opoziční strany neumí nic jiného, než čtyři roky opakovat prázdná hesla, jakýmpak bude asi premiérem? Sociální demokracie má například ve svém programu boje s nezaměstnaností jedno ze čtyř základních hesel "Regionální politika zaměřená na boj s vysokou nezaměstnaností". Přitom mají již druhé volební období regiony plně ve své moci a doposud vůbec nic v regionech s nezaměstnaností neudělali. Pochopitelně, protože je to heslo naprosto zcestné. S nezaměstnaností se nebojuje. Základem všeho je zvyšování zaměstnanosti. A tento rozdíl sociálním demokratům (leč nikoli pouze jim) uniká.
Nenapadá vás, jak by bylo krásné, kdyby tato země měla stejného premiéra třeba tři volební období za sebou? V prvním by se naučil vládnout, v druhém by se začaly objevovat první výsledky a ve třetím by se nemusel bát jít veřejně do kina s manželkou a se svými dětmi. A na onom filmovém představení by se tleskalo nikoli pouze tomu skvělému filmu.
Ale abych se dostal k meritu věci. Jedním ze sociálně velice problematických regionů je Moravskoslezský kraj. Nese si tíživé dědictví diletantského rozvoje těžkého průmyslu a těžby uhlí. Tyto činnosti však stále ještě zaměstnávají tisíce lidí. Přitom dobře víme, že například OKD v horizontu několika málo let bude muset skončit. V USA se radikálně snižuje, díky využití břidlicového plynu, počet uhelných elektráren. Přebytky svého uhlí začínají Američané vyvážet i do Evropy. I tak je levnější než naše. Austrálie, kde se těžba uhlí laicky řečeno, provádí za pomocí bagrů, které je přímo nahrnují do nákladních prostor lodí, začíná pošilhávat po Evropě také, protože Čína začíná být v těžbě uhlí samostatná. Australské uhlí je i přes potřebu dlouhého transportu také levnější než naše.
Řešení bohužel není v onom socialistickém pojetí zacházení se surovinovým bohatstvím země, které nedávno představil komunistický hejtman ze severu Čech. Těžební limity musí být prolomeny, aby byla zajištěna životní úroveň pracujících. I kdyby nás to mělo později třeba jinak zruinovat, dodávám já. Je zajímavé, že v tomto se komunisté shodnou i s novodobými zbohatlíky a keťasy. Jejich zájmy jsou ve své podstatě totožné.
Tak co tedy s těmi hutníky a horníky na Ostravsku? Inu, jsme opět u těch vizí, které bychom mohli také prezentovat jako odbornou a politickou předvídavost. A schopnost řešit mnohé s předstihem. Málokdo dnes ví, že například skvělé švédské automobily značky Volvo vyrábějí již po desetiletí bývalí horníci. A jde jim to, protože horníci jsou odjakživa lidé zkušení a velice schopní. Tomu je učí každodenní boj s přírodou.
Takže pro Ostravsko je třeba okamžitě vymyslet program. Není ještě za pět minut dvanáct, ale asi tak za šest. Neboť jinak se za pár let započne uskutečňovat program jiný. A pro tuto zemi velice nebezpečný. Jediné, čemu by zamezil, jsou milionové odměny náměstků ministrů. Leč to je setsakra málo, uvědomíme-li si, že onen jiný program by měl zřejmě rysy typicky putinovské.