19.3.2024 | Svátek má Josef


POLITIKA: Velká žranice

3.3.2021

Pod záminkou covidu si vláda uspořádala hody

Jako každá krize nese s sebou i ta covidová příležitosti. Včetně příležitostí bohatnout na obskurních výjimkách z pravidel nebo jejich obcházení. Přátelé státních aktiv nikdy nespí a velká miliardová žranice je v plném proudu.

Vidíme to v přímém přenosu, až nepříjemně naživo. Tak třeba scénka z tiskové konference vlády 22. února t. r. Téma – nákup čínských testů do škol a výběr jejich distributora.

- Jan Hamáček: Firma dostane zaplaceno za testy až po dodání.

- Alena Schillerová: Žádná firma sice nesplnila podmínky, ale není čas, takže peníze už jsme jí vyplatili.

Dva místopředsedové vlády si sice dokonale protiřečí, ale nevadí, pak zapnou třetího místopředsedu Havlíčka a ten zbytek tiskovky bezpečně zakecá. Prostor na dotazy a vysvětlování rozporů nezbude. Média v palbě událostí, slibovaných opatření, odvolávaných opatření, popřených opatření a nedopatření nestíhají kauzu víc rozebírat, tak se jen napíše, že kolem nákupu byly určité kontroverze. Hotovo, jedeme dál.

Mimochodem zakázku získala firma bez referencí a dohledatelných majitelů.

Všechno se může, když je vyšší moc

Nouzový stav vláda a úřady bez ostychu nadužívají, nebo přímo zneužívají k nakupování z ruky, obcházení zadávacího řízení. Ve stavu nouze můžete oslovovat předem vybrané uchazeče, neohlížet se na cenu ani kvalitu, neověřovat reference a majetkové struktury, využívat nejrůznější výjimky nebo vymýšlet nové. Bere se to, že pořád jde o nějakou vyšší moc. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nezasáhne, kontrolní mechanismy jednotlivých rezortů jsou de facto vypnuty, Nejvyšší kontrolní úřad se ozve někdy zpětně a policie řeší jiné věci.

Vláda se už v dubnu 2020 pokusila využít legislativního stavu nouze a schválila novelu zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh se týkal takzvaných jednacích řízení bez uveřejnění a byl odůvodněn jen velmi stručně tím, že v souvislosti s šířením covidu je potřeba zrychlit administrativně náročný a zdlouhavý proces nákupů, protože převažuje veřejný zájem na rychlém plnění veřejné zakázky.

Pokus zneužít krize k rozebírání státu nevyšel díky tlaku Transparency International, dalších nevládek a médií. Ale nešťastný příběh tím nekončí, spíš začíná. Téměř rok pokračují další pokusy zavést výjimky, najít boční cestu. Všichni vidí ty příběhy neprůhledných nákupů roušek, respirátorů, zdravotních pomůcek, čínský most. Panuje zmatek, kdo je za nákupy zodpovědný, jestli jednotlivá ministerstva, Správa hmotných rezerv nebo někdo jiný. A celé je to rámováno nedostatkem transparentnosti a nepřehlednou komunikací.

Co je dovoleno bohovi... a ostatní jsme volové?

Neprůhlednost, nízká efektivita a korupce u veřejných zakázek by nám měla vadit kdykoli – jde o naše daně –, ale během mimořádné krizové situace jsou asi ještě škodlivější než jindy. Ničí poslední zbytky důvěry, kterou potřebujeme pro společný postup vůči dopadům pandemie. Když ale lidi vidí, že věrchuška je schopna zneužít i takovou situaci, těžko můžeme chtít, aby nadšeně přijímali a dodržovali všechna omezení a pozastavení života.

Otázka je, jestli (a případně proč) je Babišova vláda opravdu neschopná zvládat nákupy se zachováním elementární efektivity a důvěryhodnosti. Anebo jestli to bere úplně pragmaticky – že v krizi nejsou nákupy pod drobnohledem a projde úplně cokoli? Vypadá to spíš na ten druhý přístup, po nás potopa, do voleb to nějak doklepeme a pak se uvidí.

Připadá mi hodně nefér, jak rozdílným metrem se teď ve veřejném sektoru měří. Svět veřejného zadávání a nákupů se v posledním roce samozřejmě nezastavil. Současně s vládními nákupy se dál připravují nebo probíhají tisíce jiných veřejných zakázek na úrovni ministerstev, škol, měst a obcí, které s koronakrizí nijak nesouvisejí. A tam žádné výjimky neplatí, musí se dodržovat zákonné povinnosti, musí se vykazovat, zveřejňovat.

A tihle zadavatelé hledí nevěřícně na rozpadající se stát na té nejvyšší úrovni, a vidí, že jeho vysocí představitelé nemají problém hledat a nacházet cestičky kolem zákonů. Zdá se, že ministři i někteří vysocí úředníci až příliš spoléhají na to, že teď není čas skládat účty. Měl by přijít. Nejpozději až pandemii překonáme.

Autor je bývalý ředitel české pobočky Transparency International a spoluzakladatel Lidé PRO.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce

David Ondráčka