Odchod z vrcholné politiky znamená pro četné jedince vážné trauma. Zvlášť ti méně průbojní a méně odborně zdatní mají obavu, jestli se v jiné práci uchytí a jestli nebudou dosavadním politickým angažmá stigmatizováni. Zato majitelé ostrých loktů a kachních žaludků žádné trudomyslnosti nepropadají. Exstarosta Prahy 5 Milan Jančík se například stal druhým mužem Pražské energetiky, tedy společnosti, které na sklonku svého pobytu na radnici dohodil zakázku za více než 170 milionů korun. O další politiky se starají domovské strany – a vysílají je do správních a dozorčích rad firem navázaných na stát nebo z nich dělají poradce ministrů. Ne všechny to uspokojí, a tak někdejší poslanec za ODS Miloš Patera uronil v tisku slzu, protože čekal větší úctu a pomoc politickým veteránům (v dozorčí radě bere jen nějakých 15 tisíc).

Umím si teď představit svírající se pěsti „obyčejných“ nezaměstnaných a zaměstnanců, nad jejichž osudem se vztahují mračna přičiněním vládních rozpočtových škrtů. Ale marná sláva, dvojí metr platí. A třeba by nebudil ani takový rozruch, kdyby odpovídající trafiky získávali špičkoví političtí profesionálové. Kdo se, zjednodušeně řečeno, zasloužil o stát, by měl být doceněn a maximálně vytěžen i za svým zenitem. Jenže kolik bývalých ministrů, poslanců, senátorů a starostů nás v této souvislosti napadne?

Vše navíc stěžuje nelítostná konkurence. O přivýdělky ve státní správě a orgánech firem velmi stojí i mnozí stávající zákonodárci a městští zastupitelé. Těm pravicovým poprvé zatrnulo na jaře, kdy se lídr občanských demokratů Petr Nečas domáhal toho, aby poslanci ve státních společnostech nefigurovali. Tvrdil, že je to stejná samozřejmost, jako umytí si rukou po použití toalety. Vlastní kolegové jej během několika měsíců vyvedli z omylu. Ve středu alespoň Nečasova vláda opatrně pochválila sociálnědemokratický návrh na změnu zákona o střetu zájmů, který počítá se zrušením štědrých odměn pro politiky v dozorčích radách firem zřizovaných kraji, městy a obcemi. Oranžová družina přitom ví, o čem mluví. Vždyť právě velkorysé honorování některých jejích členů v hlavním městě se stalo hlavní překážkou na cestě za důvěryhodností dosud opozičních pražských sociálních demokratů.

Když se zkrátka míchá politika s byznysem, nepřináší to nic dobrého. A kdyby se veřejným činitelům podařilo povznést politiku na úroveň poctivého a uznávaného řemesla, nemuseli by pošilhávat po lukrativních bokovkách.

Psáno pro ČRo1