POLITIKA: Tichá regulace vodovodů
Na takovýchto „přirozených“ monopolech ovšem není přirozeného vůbec nic. Snad s výjimkou přirozené snahy příslušných regulujících úředníků udržovat své vlastní monopolní (či spíše rigidní a strnulé) struktury co nejdéle, neboť skutečná konkurence by brzy ukázala zbytečnost regulací i jejich systemizovaných míst. V důvodové zprávě předkladatele, kterým byla vláda ČR, je vše maskováno jako „doplnění stávajících regulačních opatření oboru vodovodů a kanalizací“.
Nikoliv obci či kraji, na jejichž území se vodovod či kanalizace nachází, ale ministerstvu nyní bude provozovatel vodovodu nebo kanalizace povinen poskytnout na vyžádání ve lhůtě výzvou stanovené údaje, které se týkají technického stavu vodovodu nebo kanalizace, které provozuje, údaje o vynaložených provozních nákladech a údaje o výpočtu ceny podle cenových předpisů pro vodné a stočné, včetně struktury nákladových položek.
V působnosti ministerstva je nově (v mnoha dalších ustanoveních zákona dále upřesněná) „regulace oboru vodovodů a kanalizací, ochrana spotřebitelů a podpora hospodářské soutěže v prostředí přirozeného monopolu tohoto oboru“. Navíc je vlastník vodovodu nebo kanalizace povinen na vyžádání ministerstva zpracovat a realizovat plán financování obnovy vodovodů nebo kanalizací, a to na dobu nejméně 10 kalendářních let. Zcela překonaná koncepce „síťového odvětví charakteru přirozeného monopolu v určitém regionu“ vedla předkladatele zákona k tomu, že je v této oblasti zaveden další stupeň regulace, a to vedle stávající regulace převážně obecními (či městskými) a krajskými úřady.
Dosavadní zákon o vodovodech a kanalizacích výkon veřejnoprávní regulace oboru vodovodů a kanalizací neupravuje, pouze stanoví některá práva samosprávných obcí v této oblasti, a to především na úrovni soukromého práva, tedy smluvně. I tento zákon tedy představuje posuv od svobodných smluvních závazků sjednávaných podle soukromého práva k novému zavádění centrální veřejnoprávní regulace na ministerské úrovni.
Po proběhlé privatizaci oboru vodovodů a kanalizací jsou vlastníky infrastruktury majetku vodovodů a kanalizací zejména obce a provozovateli jsou obchodní společnosti často s mezinárodní účastí.
Zákon nově zavádí centrální regulaci s odkazem nejen na to, že jde o „přirozený monopol“, ale i na to, že provozovatelé jsou společnosti se zahraniční účastí. Motivem k zavádění centrální regulace může tedy být i hledání různých bočních a osobních výhod a vlivů centrálních ministerských úředníků dobře známých pod názvem „rent seeking“. Ti totiž až dosud s vodohospodářskými společnostmi se zahraniční kapitálovou účastí na provozní úrovni nijak do styku nepřicházeli, neboť vše potřebné se vyřešilo na úrovni obcí a krajů.
Výkon práv na úrovni smlouvy (na úrovni obec jako vlastník a obchodní společnost jako provozovatel) tedy podle předkladatele náhle „nepřináší dostatečně vyvážené fungování oboru vodovodů a kanalizací v oblasti tvorby ceny pro vodné a stočné“. Centrální autorita (ministerstvo) tedy náhle není spokojena s tím, jakým způsobem vznikají ceny v dokončené a stabilizované post-privatizační situaci. V situaci před touto proběhlou privatizací, v období státního monopolu, mělo samozřejmě ministerstvo takový vliv, že nebylo nuceno explicitně se opírat na příslušná regulační ustanovení v zákoně, „zájmy spotřebitelů“ tedy nutno chránit nebylo.
Privatizace sítí vodovodů a kanalizací společnostmi s mezinárodní účastí je tedy jen záminka k zásahům státu s údajným cílem „zajistit vyšší ochranu odběratele služeb zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod“. Regulaci tedy bude nadále provádět nejen vodoprávní úřad, obce a kraje, ale nově i ministerstvo zemědělství.
Tento zákon je ale jen jedním z mnoha, kterými dnešní levicová vláda provádí svou hospodářskou politiku. Nebylo tedy vhodné, aby prezident republiky plýtval vetem na tento typ zákonů a v pondělí 27. února jej tedy podepsal.
Zkrácená verze vyšla 3. 3. 2006 v HN
