Zdá se, že po koronavirovém selhání intelektuálů, kteří se na ničem neshodli, a vyrobili tak tisíce vakcinologů a epidemiologů v ulicích a na sociálních sítích, tu máme jakousi druhou vlnu neschopnosti ústavních právníků shodnout se na smyslu základního zákona státu. 

Nejde zde o znemožnění prezentace odlišných názorů, ale o právní jistotu občanů, voličů. A zde opět není. A moc chybí…Nechci se vměšovat do neutuchající diskuse nad problémem pravomocí prezidenta, jen se podivuji nad ekvilibristikou publikovaných představ a názorů, ze kterých občanům musí jít hlava kolem. Jestliže tedy prezident nemůže zasahovat do návrhu předsedy vlády, tak nemůže. Od zastánců tohoto názoru však vzápětí slyšíme, že někdy může: jsou-li tu „právní okolnosti“ nebo „právní překážky“! Co to je? Kde se občan může o existenci něčeho takového přesvědčit?

Má to snad znamenat, že postavení prezidenta je degradováno v této věci na jakousi „výstupní kontrolu“, která odstraňuje vadné výrobky? Tedy zasáhne jen tam, kde předseda vlády „právní překážku“ přehlédl? K tomu bychom potřebovali občany přímo voleného prezidenta?

Slyším, že lékem na prezidentovu svéhlavost může být kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Myslím si však, že nálezy tohoto soudu nejsou totéž co „příbalový leták“ v každé krabičce s léky. Tedy prostý návrh na použití.

Bude nález znít tak, že „odpůrce (prezident) je povinen do tří dnů podepsat jmenování AB ministrem (ministryní)“? Moc pochybuji. A pokud „odpůrce“ toto nesplní, je tu ústavní žaloba pro neschopnost prezidenta vykonávat svoji funkci? Ale jak to, že „nevykonává“, když vykonává, ale jinak, než leckdo zamýšlí?

Obávám se, že tuto ústavní a politickou bramboračku jsme si navařili sami nerespektováním prostého smyslu slušné demokratické ústavnosti a politiky. Pokud prezident sice podepisuje návrh na jmenování ministrů, ale nemá co mluvit do složení vlády, nemělo by to snad znamenat, že předseda vlády prostě nenavrhne toho, o kterém ví, že je pro prezidenta nepřijatelný? A nemáme tu snad vzor prvé republiky, kdy tomu tak vždy bylo a kdy ministrem zahraničí byl vždy E. Beneš, prostě proto, že to byla prezidentova vůle?

Nevím, co si o tomto novém a dalším postkoronavirovém právním zmatku mohou pomyslet občané…

Právo, 13.12.2021

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Autor je ombudsman