Stát by neměl podle mě vlastnit žádný podnik. Takové podniky nakonec stejně slouží jen k zajištění příjmů pro politiky jmenované „manažery“ a k „tunelování" politickými stranami. Stát nemá v důsledku žádnou skutečnou odpovědnost, když spravuje veřejný statek. Nemají ji ani jím dosazení lidé do státních podniků. Jen na papíře. Úlohou státu prostě nesmí být podnikání, křivení podnikání ostatních dotacemi, nerovnými podmínkami na trhu, neférovém přístupu ve výběrových řízeních. Úlohou státu má být poskytnutí garance pro ostatní, že podmínky jsou pro všechny stejné a fér.

Opět se střetnu s ideově opačně naladěnými odpůrci, ale jedině jasný vlastník či vlastníci a JEHO nebo JEJICH vlastní peníze jsou zárukou dobře jmenovaných manažerů, dobré strategie pro udržitelný rozvoj podniku, realizace opatření vedoucích k úsporám a potřebnému konkurence schopnému rozvoji, zajištění skutečně žádoucí a nikoli umělé zaměstnanosti - prostě zárukou pro skutečně efektivní řízení, vykazující jasné prvky správy majetku s péčí řádného hospodáře. (Pozn.: pokud pak o takové péči hovoří ti, co nikdy nic vlastního za vlastní peníze ve skutečnosti nevedli a jsou v politice za státní peníze od revoluce doteď, přičemž se aktivně podíleli celou tu dobu svými návrhy, hlasováním a chováním na astronomickém deficitu, jsou to podle mě pokrytci první třídy, pane Kalousku.)

1) Korupce je primárně spojena téměř výhradně se správou veřejných prostředků, které nepatří těm, kdo o nich rozhodují.

2) Předražené zakázky jsou spojeny výhradně se správou veřejných prostředků, kdy vypisovatelé soutěže a ti, kteří pak mají sledovat průběh a hospodárnost, opět nerozhodují o svých vlastních penězích.

3) Zbytečné, nic neřešící projekty, které sežerou neuvěřitelné peníze, jsou opět důsledkem rozhodnutí těch, kdo z peněz, které na ně uvolňují v rámci dotací, nevydělali ani haléř. Nejsou jejich, a proto se jim tak snadno utrácejí.

4) Jedním z řady dalších důsledků současného stavu jsou například také zbytečně vyhozené peníze za udržování při životě něčeho, co mělo být již dávno v konkurzu a zapomenuto – standardní to postup při aplikaci skutečné a nikoli jen na papíru deklarované péče dobrého hospodáře v případě, kdy jde o vlastní peníze.

Co mě nejvíce dokáže dostat do obrátek, jsou případy, kdy nejde navíc jen o šlendrián, neznalost, hloupost či nedbalost, ale o úmysl. Státní podniky jsou systematicky „tunelovány“ (a nejhorší na tom je, že vše je v souladu s platnou legislativou) parlamentními stranami. My je dotujeme ze státní kasy. My každý rok platíme jejich schodky, když natáhnou ruku, zatímco tyto podniky platí prostřednictvím svého štědrého sponzorství akce, na nichž se nám za účasti televizních kamer politici vysmívají, držíce při tom kus žvance z drahého rautu. Tyto státní podniky platí stamiliony ročně právním kancelářím, reklamním agenturám a mediálním poradcům s tím, že tytéž pak poskytují služby parlamentním politickým stranám ve volbách i během volebního období. Ceny stranami deklarované jsou za tyto služby pak podstatně nižší, než je skutečná cena trhu. Hodiny bychom si mohli povídat o tom, že stát je nejhorší hospodář.

V kontextu výše uvedeného znovu a znovu vyzývám k tomu, aby se stát zbavil státních podniků, které v době globalizace stejně nemají sílu konkurovat. Pokud někdo chce opravdu bojovat proti korupci, pak takto. Cokoli jiného je jen na zaplácnutí huby, ale efekt to nemá a miliardy nás všech budou mizet dál v kapsách současných parlamentních stran. Ať už jde o Státní lesy, ČSA, VZP, České dráhy, Čepro, nebo nejnověji také právě Českou poštu.

V řadě případů by nebyly nezbytné ani státní zakázky, které jsou nejlepší půdou pro korupci. Stačilo by skutečné zeštíhlení státu v oblastech, kde jeho kuratela nad svobodnými občany prostě není potřeba - a nechal by tak řadu věcí na funkci trhu a poptávce občanů samotných. Mimochodem, podle údajů MF ČR je v České republice kolem 1000 (!!!) podniků se státní účastí, případně jimi dál založených. Ano, můžeme se cítit být jako občané České republiky jejich vlastníky, ale to je, bohužel, za současného stavu asi tak všechno, co můžeme...

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora